Harlekýn

Za okny lehce mží,

snažíš se utéct svému stínu,

je noc,tak plná lží

a smutných tváří harlekýnů.

Zase tu sedíme v šeru,

jeden druhému vlastně nevěří,

zase si hrajem na důvěru,

zbaběle mizíš mi ve dveřích.

Pomalu zvykám si na samotu,

ty se teď nejspíš někde směješ s jinou...

Už se nám nedaří zahrát tutéž notu,

dřív jsem však byla tvou múzou,tvojí vílou.

Za okny stále mží

a my zase hrajem tu zoufalou pantomimu,

nedá se zbavit všech těch lží,

zbývá jen skrývat se vlastnímu stínu.