Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Jsem blázen...................................................................................................................................hrozný zjištění...............................
Nikdo, kdo velkým písmem nastříká na zeď Pilot!, nemůže být tolik normální (monální, hormonální???) jako já.
Naproti našemu domu nám vypelichala už celá stráň. Z ní trčí jeden absolutně a šťavnatě zelenej listnáč. O co mu jako de???
A ty barevný panoramata všude… Kdyby ten kůň fotograf tak neblbnul, už mohl vyhrát nějakou soutěž…. hm hm…
Aha, listopad.
Stromy namalovaly slovo popel
na chodník, pod sebou.
Možná to bylo trochu předčasně,
uspěchaně a nedomyšleně...
vždyť všemu, všemu v tomhle roce
je teprve jedenáct měsíců!
Ale možná mají pravdu,
tu která se opakovala už loni
a způsobila, že jsem si taky jednou
obléknul brusle.
Nevím, jak dlouho to ještě potrvá,
ale asi se budu muset podívat do sklepa.
:))
*
tAk uz zas ctu. a zacinam Tebou. mas radost?!??:-))
akorat nevim, co sem napsat, kdyz je tu uz vse napsany.
snad jen Tip otrast rukou a prat hodne takovych sqelych dilek.
Táto jesseň je úžasná, nikdy predtým sa mi tak nepáčila. Aj ja chcem na jednu izbu v sanatóriu s hermitom a Bloncí - budeme pekne na kopci a cez mreže budeme pozorovať vietor a kopčeky farebnými stromami :o) !
V tých obrázkoch odlietam ****
Proklí, tak to Ti hrajou v uších naprosto správně!!!
Bix, no konečně nápad!
jedna izba!!! jo jo jó!!!
(jen jestli nás hermit bude chtít... :o))
já bych si totiž do takovýho sanatoria na větrným kopci zašla v nynější podzimní rozervanosti moc ráda odpočinout...
strašně Vás žeru
Právě mi v ušisách hrajou Hey You...
Chm, Bloncí v jemnějším, zajímavý... tak přece jabloňovej sad kolem srdce?
Je to hodně čistý, mlčim a poklekám... má poklona ;o)
m.
Borec:
děkujůůůů
jsi fakt borec!!!
Zly:
buďme spolu malá čínská prasátka
válejme se spolu
a hlavně choďme po těch cestách
vždycky
s někým
(já teď nikoho nemám :o))
......
v hlavě mi pípají podzimní kontrolky
ale držím se nohama země (a rukama trávy, jak máma vždycky ječí hele laskavě se vrať na zem z těch oblaků ty moulo a dej mi na telefon jóó?)
jsem tak vždycky vyděšený ze všeho toho listí
letím ven a nenasytně se objímám s hořícím obzorem
a strkám do těch barev svůj rozpálený chvějící se čenich
a když se nikdo nedívá nahrabu si kupku a hupsnu do ní
pak se v tom všem tlejícím humusu spokojeně
rozvaluju
a sypu si jej na hlavu
jsem prostě tříletý prase Van Gogh z Číny a Madžutska a přilehlých třetihor
a ty nikde
ty chodíš jinejma cestama a vlastně se neznáme
akorát teď je mi jasný, že se válíš o kus dál
to je fajn, že jsi taky čínské prasátko
co domů chodí se skvrnami od barev pohybu listů mezi slunci
a ve tmě ještě půl hodiny poté, co někdo vypne televizi
nenápadně světélkuje
To je jedna z nejnádhernějších básniček, co jsem v poslední době četl. Dýchá úplně vším, s čím bych si podzim spojoval taky. Cítím to v něm prostě všechno... děkuju, moc děkuju... šla mi přímo na srdíčko.
hermit:
třeba bychom od sebe něco chytli :o)
kalais:
no to snad radši ne
Nebe:
ale tomu koňovi fotografovi to neřikej, víš přece jakej to je cíťa...
Bacilek:
moc ráda Ti dělám radost!
dabli:
ale chápeš to, jo, prostě Pilot! na zdi... (hnedka vedle stojí ještě větším písmem ZABIJ OBŘÍ OLIHEŇ, ale už vůbec není o tom...)
a spousty poklon k Vašim nohám (umytým, že jo????)
čavi :o)
Písmák