18:00

Vyšel jsem po schodech nahoru do svého pokoje.Venku padal sníh ,ale nebyla zrovna velká zima.Dole v obíváku se ještě ozývali výkřiky mích neustále se hádajících rodičů.Každý večer jsem vyšel přibližně v tuhle dobu po schodech do svého pokoje ,protože oni se začali hádat jen co přišli z práce a pořádně se to rozjelo až v tuhle dobu.Nebyli to žádné prkotiny o kterých se hádali.Třeba takové vyhozené noviny to už je panečku věc.Nebo přesunuté křeslo ,něco jiného k večeři co nebylo v plánu dokonce i rozvázaná tkanička vedla k hodinovému rozhovoru.A já skončil vždy nahoře okolo páté a šesté hodiny večer.Tyhle večery jsem nesnášel.Chodit na rozkaz do svého pokoje a tam se nudit dokud nepříjdou rodiče a neřeknou že jsem moc hodný a že všechno bude dobré ,ale že zrovna zítra musí někdo někam jet a že se vrátí později ,ale nějak mi zapomenou říct že až přijedou že nic nebude dobré a i kdyby bylo tak ne nadlouho protože máme jestřábí oči a všimneme si každé špatně vykonané práce a rozvod je pozítří.Takhle nějak bych si představoval pravdu.Otevřel jsem dveře svého pokoje.,,Ahoj Bredy."pozdravil jsem kocoura a lehl si na postel.Kocour si mě nevšímal a spokojeně vrněl na mé zmuchlané bundě ležící v prádelníku.Podíval jsem se na otevřené okno a začal jsem vážně uvažovat.Byl jsem v prvním patře ,okno bylo tři metry nad zemí a já měl pro případ nouze zbaleno v batůžku oblečení jídlo a další nutné věci pro útěk z domova.Nebylo to sice na útěk před rodiči ,ale třeba na útěk při požáru nebo pří tornádu ,zemětřesení či pro jiné apokalipsy.Vzal bych sebou Bredyho ,ale rodiče by se o sebe už nějak postarali.I když by se možná hádali o tom čí je to chyba.Vlastně požár můžeme vyloučit ,protože toho by si určitě všimli.Nedotíplá cigareta odhozená sirka únik plynu nebo podezřelí chlap před oknem.Všeho by si všimli a pohádali se a přitom nebezpečí odstranili.Dole se ozvalo tříštění skleniček a talířů což mě probralo z hlubokého zamyšlení ,ale za chvíli jsem se uklidnil protože to bylo jen z televize.Nakonec jsem uslišel řev a rozpoutala se nová hádka o tom jaký program v televizi poběží.Chtěl jsem sejít dolů a bezeslova televizi vypnout jenže jsem nevěděl jak by zareagovali a co by se mnou provedli.Bredy vyskočil naježil se a vyběhnul ze strachu proti mě a poškrábal mě na rukou a na břichu.,,Auu."vykřikl jsem a odhodil Bredyho k nohám.Vstal jsem a hledal náplasti dostatečne dlouhé na zalepení mích ran a mezitím ustal dole hluk.Slyšel jsem pod schody blížící se kroky a hlas táty,,Co ti je že tak řveš?!!"zeptal se podrážděným tónem ,ale než jsem stačil odpovědět že nic v pořádku jen mi spadla učebnice na nohu ,tak jsem slyšel mámu,,To musíš tolik řvát?!Nemůžeš vyjít po schodech a normálně se zeptat co mu je?"vykřikla rozhádaným tónem a táta pokračoval ,ale to už jsem neslyšel ,protože se vzdálili do kuchyně a zabouchli za sebou dveře.Byla to chyba protože se z jejich strany nedají otevřít. ,ale až budou potřebovat tak mě zavolají abych jim otevřel.Na to mají dost vytrénované hlasivky.Ozvala se další rána a zvuky ze zesílené televize.Z toho jsem usoudil že i ta první rána byla z televize.Přes zavřené dveře to nejde moc rozpoznat a já váhal jestli nemám jít dolů a přesvědčit se.,,Ne nemá to smysl akorát by mi vynadali že už mám dávno spát."řekl jsem si a pomalu začal klimbat.Bredy se zase načepířil a utekl ven z okna.Bylo to normální.Vždy když se mo něco nezdálo skočil z okna na dlouhý parapet u okna v polovině schodů a pak na zahradu.Začal jsem cítit kouř ,ale možná o něm byla ta hádka dole v kuchyni.Slyšel jsem ještě hlasitější výkřiky než obvykle.Máma asi připálila jídlo.Pak jsem se začal potit.Zdálo se že se otepluje ,ale i to se stává asi brzo roztaje ten sníh co dnes napadl.,,Jestlipak ještě sněží?"zeptal jsem se sám sebe.Šel jsem k oknu a podíval se ven.Už nesněžilo.Viděl jsem Bredyho jak stojí u zamčených dveří do obíváku a mňouká jako pominutý.V přízemí bylo okno z bezpečnostních důvodů zabetonováno kdy nám někdo ukradl pár šperků.I dveře byl zabezpečené zvláštním systémem.Rodiče byli oba doktoři a docela dost si vydělávali talže si to mohli dovolit.Viděl jsem Bredyho jek vchází do zamčených dveří.To se mi muselo jen zdát řekl jsem se.A naklonil se trochu víc z okna a stuhl jsem.Dveře byli rozpadlé na prach a oheň z ních plápolal do víše metru.Okamžitě jsem se odtrhl od okna a spanikařil.Běhl jsem sem tam a pak jsem se zastavil.Napadlo mě hrůzné slovo.Rodiče.Nevěděl jsem co mám dělat a začal jsem brečet.Podíval jsem se na schody ,ale oheň už sahal do mezipatra.Začal jsem brečet ještě víc.,,Nee"Vykřikl jsem nejhlasitěji jak jsem uměl a ten výkřik mi rozedral srdce.Jediná možnost byla vyskočit z okna.Vyšel jsem na parapet ,obratíl se a pomalu se sešoupal na parapet v mezipatře.Byl tak žhaví že mi propálil ponožky a já spadnul dolů.Nebyla to velká víška ,ale když jsem viděl v okně ten hnusný žlutočervený oheň měl jsem chuť ho nadobro zničit.Vstal jsem a podíval se na otvor po dveřich.Uvnitř ohně se ozývali hlasy.Hlasy mích mrtvích rodičí.Oheň je roznášel dál po domu a já se smutkem i radostí poslouchal jejich hádku...