A přece se točí

Zastavím-li se na výletě se svými syny v hospůdce, dopadá to zpravidla tak, že já si dám půllitr piva za výše zmíněnou cenu, oni si dají tři decilitry džusu či coca coly zpravidla za cenu mezi patnácti a osmnácti korunami. Nějak se mi nedaří vysvětlit jim, proč je cena mého alkoholického nápoje, který je navíc zatížen spotřební daní, vyšší než jejich rádobypřírodní šťáva či tajemný roztok karamelek.

Mohl bych své děti samozřejmě naučit pít různé minerální vody, ale to bych si zase tolik nepomohl. Komerčně nejúspěšnější mattonka cenově konkuruje ostatním nealkoholickým nápojům. Navíc po letošním zážitku v obci Kyselka, kde se tato minerální voda stáčí, ji bojkotuji. (Kdysi malebná lázeňská obec je totálně zdevastovaná, zablokovaná kamióny. Pramen prýští asi dva metry od silnice z kovové trubky - u plotu zabraňujícího v další cestě po turistické značce.) Kdybych chtěl pít stolní vodu, natočím si ji dopředu doma z kohoutku.

Mnozí namítnou, že poněkud křičím do tmy minulosti. Už ani já jsem nedoufal, že bych se někde setkal s točenou limonádou vytékající přímo z výčepní stolice a nabízející se za rozumnou cenu. Letos jsem však jako mnoho jiných mých spoluobčanů zamířil do cenového ráje na Slovensku. A co nevidím v první mnou navštívené restauraci? Točena kofola. Cena: 2 Sk za 1dcl. Půllitr černého moku tak vychází na deset korun slovenských. Zapomeňme na výhodný kurs. Dvanáctistupňové pivo v té samé hospodě stálo 15 Sk.

Náhoda, řekl jsem si a během týdne navštívil řadu dalších restauračních zařízení (puzen samozřejmě touhou zprostředkovat čtenářům tento zážitek). Čepovaná kofola byla v této oblasti (od Žiliny po Tatry) téměř pravidlem. Nejdražší za tři koruny na decilitr. Paradoxem je, že kofola je český produkt, který se v Žilině vyrábí v licenci.

Nemíním své děti učit pít pivo s věkovým předstihem a nemíním ani emigrovat na Slovensko. Tuším však, že hospodskému v Čechách se vyplatí nabízet dražší výrobek a násobit tím svůj zisk. Uspokojení potřeb zákazníků je až někde na druhém a dalším místě. Nedivím se pak, že na Slovensku zaznamenávají meziročně nárůst počtu cizinců, u nás naopak úbytek. Ono to totiž není jen o té kofole.