Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRespondentem
Autor
horák
Respondentem
Konečně jsem se dočkal! U mých dveří zazvonil pán s kufříčkem, po otevření mi předložil průkaz a oznámil, že je z agentury pro výzkum veřejného mínění AISA.
Po letech, kdy jsem se z různých tiskovin dozvídal, jak coby průměrný Čech volím, jak se mění mé stravovací návyky, které vysavače preferuji, kolikrát měsíčně souložím a s kým, kolik utratím za hračky, cigarety, benzín a oblečení od Vietnamců, jsem konečně i já dostal příležitost zahýbat statistikami. Jenže ouha - nejsem žena a mám zbytečně vysoké vzdělání. Pán potřeboval nevzdělanou ženu.
Utekl půlrok a agent se za mými dveřmi objevil znovu. Tentokrát šel najisto, potřeboval někoho, jako jsem já. Už jsem se těšil, jak to na něj rozbalím se svou potencí, popsanými deníky, přečtenými knihami, kuchařským uměním a cestovatelskými zážitky. Jenže jeho zajímaly peníze.
„Jsem učitel," namítl jsem a zamyslel se, jestli nebudu za blba, až nás někdo vykrade. Přece se nebudu cizímu člověku svěřovat s tím, kolik mám na kontě. Už jsem však nevěděl, jak ze situace vycouvat.
Muž si mezitím vyžádal prodlužovák k zapojení notebooku a džus k osvěžení.
„Jaké znáte finanční domy poskytující kompletní finanční služby?" tak nějak zněla první otázka.
„Sakra, copak já vím, které banky poskytují celkové tó."
„Takže nejste si jistý u žádné?"
Začal jsem se potit jako zkoušený student. Chtěl jsem se pochlubit svými znalostmi, místo toho ze sebe dělám idiota, který nezná jedinou banku. Střílím od boku: „Česká spořitelna, Československá obchodní banka, Komerční banka ..."
„Řekněte mi, které z finančních domů, které vám přečtu, znáte."
Valí se na mě jakési názvy, které jsem možná slyšel v nějaké reklamě. Přemýšlím, jestli už nemám kývnout. Kývu a hned se ptám: „Nejsou tam nějaké chytáky?"
Po hodině to mám za sebou. Děsím se toho, až se průzkum někde zveřejní. Omlouvám se, že nemám nic moc co investovat, a tak se o akcie, obligace, hypotéky, termínovaná či netermínovaná konta moc nezajímám. Vím, kde mám běžný účet, který mi manželka občas přečerpá, umím nahlásit, že jsem opět ztratil kreditní kartu, a počítám roky, po které budu ještě splácet půjčku na stávající byt.
Za hodinu zpovídání jsem dostal firemní klíčenku a kolečko do košíku v megaprodejnách. Po několika dnech mi ještě přišel lístek, v němž se mě agentura ptala, zdali byl jejich agent milým a čistým společníkem, který se mi nepokoušel prodat třeba vysavač a nelákal mě k Jehovistům. Vychválil jsem ho, přestože podle firemních zvyků se více jak půl roku neobjeví. Snad příště, příště se budu moci více vytahovat.