Řeka ze škopku vyteklá

Ještě stále věřím, jako ta bába

co u škopku sedává, a čeká,

že vyteče z něj nová řeka,

ale za oknem sněží a hrom

nám sladce bubnuje .A pták zpívá

a do ztracena  voda odtéká. Ta bába

bláznivá na chvilku usnula a řeku

nezahlédla, ač tolik v zázrak doufala.

Potkávala jsem muže rozličné

občas mi život jak falešné karty

v mariáši přidělil liché kastráty

zpívali hláskem přástevníčka

líbezným, tváříce se andělsky,

prohlašováni byli za svaté.

Však pod komží kopýtko  

a ostré rohy pod bílou kapucí.

Kupčíci s chóry nebeskými

to byli, politici s odpustky

dech jim páchl, když lživě

se modlili a zaklínali.

Ještě stále věřím

neumřela jsem 

ještě stále svůj škopek s řekou

si střežím.

Co tobě, duše zbývá, když máš odvahu

opustit tu džungli  držgrešlí

a hladovců rohatých? 

Co tebe, duše moje, čeká

když opouštíš ten líbezný zpěv

falešných svatých.

Tobě, duše, přísluší jen

čekat, doufat a milovat.

To je tvůj úděl

duše má,

ty řeko ze škopku vyteklá..