Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se25. listopadu 2002 - pondělí
Autor
horák
25. listopadu 2002 - pondělí
Svou ženu obviňuji z až nechutného racionalismu. Když mě některý její postoj naštve, prohlásím, že je studený čumák, a ukončím tím veškerou diskusi. Pedagogická fakulta ji měla naučit chválit, ale pokud ji to naučila, vyčerpá se vždy ve škole. Pochválila mně sice svíčkovou, umyté nádobí, zaopatřené děti, ale psaní deníku mi nepochválila.
„Víš co, já tomu nerozumím. Nevím, proč to píšeš. Když ti to dělá dobře, tak si piš," řekla, když jsem jí předložil první (a zatím poslední) ukázku. Naštvala mě, že neskákala dva metry vysoko, neobjímala mě, nevolala na Hynka, ať si jde přečíst text, kterým tatínek změní svět.
Poněkud zatrpkle jsem s ní šel na nákup. Studenočumákovsky se rozhodla koupit mi nové pantofle, protože v těch starých hrozilo, že se zabiji při každém kroku prováděném pravou nohou.
Venku se ke mně přitulila ve svém kožíšku koupeném na polské tržnici, dala mi pusu a prohlásila, že je jí se mnou moc fajn.
V posteli jsem jí četl, aby se jí vedle mě dobře usínalo. Když jsem se jí popáté ptal, jestli už spí, a ona poprvé neodpověděla, došlo mi, že i mně je s ní moc fajn.