Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seanorexie
02. 12. 2002
12
0
2328
Autor
paranormality
Výkřik obličeje bez těla,
mysl, která nemyslí,
naděje konečně zemřela,
na jídle nejsme závislí...
Jsme lehcí jako motýl,
popravdě, možná i víc...
Dřív tuk v nás žil,
a teď už nic...
Splnil se nám sen ,
jsme lidi bez těla,
jsme chodící kůže jen,
a rozum už nic nedělá...
Mé prsty chabě se třesou,
mé nohy mě už neunesou,
ale to mi má vadit ???
Jsou vychrtlé , jsou hubené,
to je krása,
jsou míň jak slovo mluvené,
co každý denně hlásá...
Jak krásně to zní ,
ta choroba,
slyšíte tu jemnost v ní
-anorexie...
Lamib_z_Arnoru
22. 09. 2005
Jenom si dělejte legraci z nemoci (NEMOCI!) ... jo, ale ženskou má bejt za co chytit ... 'sem slyšela - někde v nějaké hospodě ... někdy mezi pátým a šestým něčím rumem ... ale nakonec - vždyť přece in rum je taky veritas, že.
Dílko dobré. Umřela mi kamarádka "anorektička"... Takže vzhůru do cukroví ať jsme tlustí na tři prsty. :o))
Dílka ze života, jsou mi rozhodně bližší..Asík jako tvoje....
áš to napsaný strašně krásně a tak posílám zaslouženýho T TI TIP TIPA!!
Postrach_češtinářů
16. 12. 2002paranormality
05. 12. 2002
Vždy když se objeví na stránkách Písmáka tohle téma, vlastně mě to zaujme ze všech tématů nejvíc. Možná je to tím, že mi je to víc než blízké. Anorexie a bulimie vládnou dnešnímu světu.
Štíhlost je spojována s krásou a tady je možná ta chyba.Pozastavila jsem se nad spojením Jsme lehcí jako motýl.
Taky bych chtěla necítit svou váhu, být lehká....nebýt...chápu takové dívky...a neodsuzuju je jako většina ostatních. Je to psychická nemoc a i když dotyčná chce začít jíst...už to nejde..
Souhlasím s tím, že určitý vliv na tom všem mají média.
Ze všech stran nás bombardují, jak máme být štíhlé, dokonalé, jak máme cvičit, jak zdravě jíst. Ze všecho mi je občas hodně smutno....
Na internetu jsou stránky Anabell ... je tam vše o těchto nemocích... i články navíc...a protože i já jsem takto nemocná a za svou nemoc se nestydím, jen s ní denně bojuju...mám už dva roky a půl bulimii...a znám hodně dívek trpící anorexií, protože chodím na skupinové terapie. Chci jen říct. Je to peklo. Občas si přeješ nemít ani tu lehkost motýla.
je to velmi povedený, co se díla týče, jinak tedy každý svého štěstí strůjcem...což je škoda, protože kvůli tělu bych se nenervoval, T!
je to choroba dnešní doby, ta touha po vychrtlých holkách, no uznejte, kdo díá přednost tlustý holce před hubenou??? A v dnešní době už člověk sotva seženě lecky i normální velikost, všechno je jak na panenky..
c: myslím, že to tak není. iluzi takové situace vytvářejí média. ale každý mít vychrtlou blondýnu nemůže. jednoduše proto, že jich tolik není. a taky proto, že ji prostě nechce. ač to zní jako fráze, které stejně nikdo nevěři, pokud máš někoho rád(a), bereš ho/ji takového(ou) jaký(á) je na nějaká kila kašleš. a propos normální velikost - já třeba nejsem schopen sehnat boty, protože v pánském tak malé nemají a v dětském zase nemají tak velké:-)
a: nechtěla jsem tady rozpoutat nějakou diskuzi, jen jsem si přisadila. Moc dobře vím, co je příčina anorexie, protože několik takových holek jsem stihla poznat na jednom móc suprovym pobytu v jedný nejmenovaný nemocnici... S těma velikostma nepřeháním. Nejsem obézní, mám úplně normální velikost, ale když vlezu třeba do (ehm TOTO NENÍ REKLAMA) Terranovy, mám dojem, že jsem nejtlustější člověk na světě. Jinak to samozřejmě není zas tak zlý. No, ještě k vychrtlejm blondýnám: jeden můj kamarád tvrdí, že ho naprosto neberou, a hle - už s jednou takovou chodí. No, nejspíš to bude tím, že na tom vzhledu mu nesejde, že :o)
:-)chicht. taky jsem ty boty nakonec sehnal:-)
...ale to už není k věci... tedy k básni. tak se omlouvám.