Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKřehkosti snění
Autor
Rowenna
Opuštěná zahradní restaurace
se starou lípou uprostřed
prázdná zpuchřelá loďka na vodě
vítr už dávno rozerval lampióny
strhal girlandy z vlaječek
skončily slavnosti
a dírami v altánu dřevěném
trpělivě odevzdaně prosakuje déšť
a altán jakoby naříkal
vezmi si jen něco a něco mi nechej
nechej, prosím, necheééééj.
Jen v rohu plné popelnice
a v koutech u zdí krčí se
hromada listí seschlého
jakoby se naposled bránilo
před tím truchlícím nečasem
byla jsem tady i v jiných podzimech
a měsíc neprosvitne tu hradbu mračen
ty sloupce dešťů, které samy sebe
pohlcují a polykají jako vířivé kruhy
na nespoutané bouřící se vodě
všichni odešli, dávno jsou jinde
blázni, milenci, kramáři
se schovávají před deštěm
jen ty, prohlížející si
mou tvář ve svých dlaních
láskyplně a zkoumavě
opakovaně bloudíš
sny mých mladých let.
Navždy_Tvůj
04. 12. 2002|||-_-|||
«*»
P.S. TiPuji za sdělnou atmosféru, ale místy se mi zdá příliš popisné!