ŽÁR VÁŠNĚ

V plamenech neřestí nevinnost doutná.

Doteky pohladí, tak jako loutna

uši slepých.

A v těch tónech velkolepých

síla jistoty,

když zbytky popela padají na boty

kráčící ke světlu rozkoše zvrácení.

A na zem dolehnou bez dechu, schvácení,

nasáklí navzájem potem a dravostí.

Ztraceni navěky v žáru, jež do kostí

rozlil se při prvních polibcích zajetí.

Překoná souznění drtící staletí,

silou, jež vyvěrá ze samé podstaty.

Chycené spaluje od hlavy po paty

na popel, který se do všech stran rozletí,

kde, jako šílení po vášně prokletí,

vdechují popel ten z důvodů zřejmých,

že jednou uhoří v plamenech stejných.