Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBez názvu
Autor
Angie
Moje máma vlastne nikdy úplne nevyrostla.A podle toho mě naštěstí vždycky vychovávala.S mým otcem se rozvedli v mých sedmi letech.Jinak než otec ho bohužel nazvat nemůžu říct.Má mě asi rád,ale tak podivně.Bere si mě k sobě od té doby co mám vlastní rozum uz velmi zřídka.Náš vztah lze přibližně poznat z nedávné rozmluvy. -Do jaké třídy teď vlastně chodíš?Do devátý viď? -Tati?Jsem ve třeťáku na gymplu,už v je to dávno,cos mi gratuloval,že mě tam vzali. -Fakt jo?To už ti bude za chvíli osmnáct?To sem si myslel že míň.A už si měla nějakýho kluka? -Je mi sedmnáct,myslíš že ne? -No já jsem se líbal poprvé s holkou v šestnácti a pak jsem se tejden bál,že ta holka otěhotní.To víš,tenkrát to bylo jiný než teď.Vem si jak si žiješ,v sedmnácti máš třeba mobil,to já si ho pořídil až v pětačtyřicíti. -Ty sis fakt myslel,že je těhotná? -Co se směješ,vim,že mladý o tomhle nic neví a sou nezkušený a dělaj blbosti.Můžeš za mnou přijít,když budeš chtít radu ohledně kluků.Tobě už vlastně bude osmnáct,já tě pořád vidim před sebou v plenkách. Maličko samotářovský dialog,až na detail,že můj otec tvrdě bojuje proti drogám.Mohla bych pokračovat mnoha podobnými rozmluvami,ale to snad není potřeba. Jsem ráda,že se rozvedli,můj život tak probíhá úplně jinak.Kdo žije jen s matkou,dobře to zná.Na těch lidech to je v charakteru poznat.Chcete i něco o mojí mamce?Třeba před rokem udělal můj kamarád Honza zmrzlinu s marihuanou.Máma ho má moc ráda,takze neodmítla.Po hodině vyjedla celou lednici a prohlásila:-Vy ste mi tam dali ňákou tu trávu že jo?To je docela dobrý,to za nás nebylo,to je skoda. Je zkrátka úžasná.A vždycky nám s bráchou chtěla pořídit náhradního tatínka.A že jich touto zatěžkávací zkouškou prošlo požehnaně! Prvnímu bylo šedesát(mámě bylo třicet)a já ve svých sedmi letech plánovala zákeřnou vraždu.Nakonec vydržel asi čtyři roky a já se slitovala.Nudné by bylo vyjmenovávat ty další,snad na psychopata,který po nás po jejich rozchodu vrhal nože a naše fotky dal na internet,že prý matka s dcerou potřebují jednoho muže,který je uspokojí.Dlužno dodat,že zájemců nám volalo požehnaně,ze začátku až padesát denně. A taky nesmím vynechat Pepu.
Vlastně tam vůbec nechtěl jít,ale viděl na ní,že ona je pro,tak jí chtěl udělat radost.Podíval se na ní.Černé vlnité vlasy pod ušima zastřižené,pohledný obličej s trochou vrásek,které ji na kráse neubíraly.Byla starší,ale on jí i přes svojí divokou povahu miloval.Taky měl rád její dvě děti,hlavně si rozuměl s její dcerou.Ráda s ním hovořila o svých problémech,poslouchali stejnou hudbu a měli rádi stejné podniky.Možná jí bral spíš jako hodně dobrou kamarádku.
Dnes jeli k její kamarádce.Hledal lepší práci a ona záhadně řekla,že něco má.Stejně to bude habaďůra,pomyslel si.Z myšlenek ho vytrhl její hlas.Jeli do Kralup nad Vltavou a nestíhali vlak.On ale na kýženém nástupišti ještě naštěstí stál.Naštěstí?
-Ještě že neujel,další jede až za hodinu!Honem poběž!
Stoupli si do uličky k oknu.Koukal se z okna,jakoby o něčem důležitém přemýšlel.Sjela ho pohledem.Gladiátorky,kožené kalhoty-jeho nejoblíbenější- a bílá košile.Před odchodem se oholil,i na hlavě.Jeho parfém se linul uličkou.Harley Davidson.Na tuhle příležitost se fakt vyfešákoval...
V Kralupech na nástupišti už čekala kamarádka.
-Čau,půjdem rovnou na tu práci nebo nejdřív k nám?
-Radši nejdřív k vám,odpověděli oba současně.
Řadové paneláky.Když vstoupili do domu, ovanula je vůně nové omítky.Vyjeli výtahem.Do šestého patra.V předsíni si on zul gladiátorky,ona adidasky.Pozdravili se s kamarádky manželem.
-Nechcete kafe?-Fráze nutná snad při každé podobné návštěvě.U kafe nezůstalo.Mužská část pila panáky a všichni pili víno.On stále potlačoval chuť na cigaretu.Normálně nekouřil,občas si dal jointa,ale cigaretám neholdoval.Ale když se napil,tak vlastně vžy kouřil.Ona k němu seděla přitulená a tožila s ním být sama.Chci už domů.Kamarádka pořád vypráví...Nahlas neřekla nic.
-Já si du na balkón zakouřit.-Už to nevydržel.
Kamarádka byla pohostinná:-Kam bys chodil,klidně si zapal tady.
Nikdy nechtěl být na obtíž.Odešel na balkón.Sakra,je docela zima,pomyslel si.Vytáhl zapalovač a škrtl.Natáhl kouř.Takovejch škodlivin,chudáci plíce,běželo mu hlavou.
Koukala na něj prosklenými dveřmi.Připadalo jí,že je najednou moc daleko.
Znovu potáhl,měl docela dobrou náladu.Začal se na ně přes chladivé sklo do místnosti pošklebovat.Nikdy psychicky nevyrostl.Pak přestal a sedl si na zábradlíčko.
Ona byla vždy přespříliš bázlivá:-Slez prosimtě!
Jako vždy si dělal co chtěl.Naposledy si potáhl.Chtěl slézt,ale ztratil rovnováhu.Zavrávoral na rantlu.Zaklonil se.V poslední vteřině se chytl balkónových prádelních šňůr.Lýkových.Na lepší nebyly peníze.Nejdřív se přetrhla jedna,pak ostatní.Bože,to neni pravda.Volný pád,opravdu padám.Ježiš umřu.Lenko,mami,pomoc co sem to udělal.Nekonečně dlouhá propast.Pak už jen tma.
Ona to celé viděla.V okamžiku zešílela a hystericky opakovala:-On spadl,on spadl.-Pořád do kola.Přátelé volali záchranku.
Kamarádky manžel,který seběhl dolů,křičel:-Doktoři řikaj že žije!!!
Ve své mysli to registrovala a před omdlením jí chránila jen tato myšlenka.
Viděla jak ho nakládají a popadla jí ještě větší hysterie.Dostala injekce na uklidnění.Nepomohly.Jeho vezli vrtulníkem do Prahy, jí kamarádka odvezla domů.Dcera se hned ptala,proč máma pláče a kde je on?
-Spadl v metru ze schodů a je v nemocnici se zlomenou nohou.-Pak odešla.
Blbost,on byl hazardér,kvůli tomuhle by máma neplakala.Letí za ní a ptá se.Ona jí kostrbatě a nesrozumitelně vysvětuje,co se stalo.Pak se se sbírá a beze slova odchází do nemocnice,nechajíc jí doma v podobné hysterii.
Domů přinesla černý igelitový pytel s nápisem exitus.
S ním byla čtyři roky,ale jeho rodiče neznala.Druhý den volala jeho matce a musela jí říct,že ona je ta,která s ním čtyři roky je...
Ty kožené kalhoty nasáklé jeho krví má dodnes ve skříni.