Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJeden a jeden
07. 12. 2002
2
0
650
Autor
Annath
Slaná tříšť šumí,
štěstím zpitý slunný sen
našel své bytí.
jak říká marleyna: písmenka tady vytváří dojem takové neohrabanosti, člověk sklouzne k šišlání a zapomene na haiku...
ty to ale nějak bereš vážně, co? ;-) Ale haiku je JE VÁŽNÁ věc. Já to beru ... jen mi řekni, kde se učil vynášet tak přísné soudy, taky bych to rád uměl, ale netroufnu si na to.
tralala, tralala
rády bysem běhala
oblečená nahalá
... jenže je zima a taxi počkám do jara.
tak! sněží!
je to o kolik horší haiku než:
V horách se dívam na hory
za deště poslouchám déšť
jaro leto podzim zima
vcera mi bylo dobře
a zítra bude zas
? :-)
:))))))))))
ani nevíš, jaxi mě pobavila...
to první není haiku (ale není daleko, jen je to dlouhý, jsou tam zbytečný slova a chybí tomu jazyková obratnost) a to druhé v češtině taky ne...(ale v originále jo, takže v manifestu klubu nevadí...)
Zrovna u haiku je totiž problém v tom, že formální zákony prostě dodržovat musíš, jinak to haiku není. Stejně jako když chceš jezdit autem atd. Samozřejmě, v první řadě jde o atmosféru, o pocit, ale třeba tenhle tvůj pokus právě atmosféru a pocit ubíjí naprostou formální nedostatečností.
Haiku vážně neberu, nejde to, ale snažím se aspoň ukazovat lidem, jak jsou některé pojmy dané... a že i umění může zachovávat pravidla a přesto být krásné.
(Samozřejmě, je tu problém, že ty pravidla tak trochu každý chápe jinak. Interpretace interpretace a vůbec. Snad do vánoc vyjde moje formulace... Uvidíme...)
dík za reakci
R*