Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePohádka(Od semene)
Autor
Semeno
Ten svět byl stejný jako my.
On nebyl stejný, nikdo není nikdy stoprocentně stejný, to si pamatujte, ale byl nám podobný.
Přikryj si nožičky, ať nenastydneš.
Byl svět, a měl vesmír, a ten vesmír nebyl černý, jak ho známe, ale byl temný. Temný bez barvy. Beze světla. V tom vesmíru byla také kamenná koule, my bychom ji nazvali planetou, a na ni dopadalo světlo z vesmíru. Přestože byl vesmír temný, měl světlo. Na vesmír ho bylo málo, na planetu ne. Světlo bychom tedy měli. Nebylo Slunce, jež by ho vylévalo. Ale lidé na téhle planetě Slunce viděli. Každý své. Nebylo člověka, aby viděl stejné jako někdo jiný.
Také tráva a rostliny na téhle planetě nerostly.Chybělo jim sluneční světlo. Lidé rostliny viděli. A jako to bylo u slunce, tak i rostliny viděl každý jiné. Tihle lidé svým představám věřili a někteří nevěřili a někteří ani věřili, ani nevěřili. Jediné, co oči všech lidí zachycovaly stejně , tak, jak to bylo doopravdy, byly lidské výtvory, stavby, věci,...
A všichni byli umělci. Bylo tolik druhů umění, co bylo lidí.
“ A jak vypadali, měli zelený hlavy, babi?”
Vypadali stejně jako my, kluci, holky, muži i ženy, starci a stařeny. Měli snad jedinou výhodu, mohli své tělo v průběhu života upravovat. Žili tu děti jako vy, vlastně, jako by vám z oka vypadli.
Ale jednou tenhle svět zaniknul. Prostě došla výpůjční lhůta, a svět umíral. A jak umíral, padal temným prostorem vesmíru, a najednou nebylo temno, ale černo a pak...se zachytil u nás. Někdo ho vidí a někdo ne. Máme ho každý, od narození, až do smrti a všude mezi tím. Jestli ho jednou v sobě najdete, možná vám pomůže ke štěstí, a možná k záhubě. Ale rozhodně ho objevit stojí za to.
Dobrou noc.