ze dvou leporel jedno leporelo
vždycky mě zajímalo, z čehože to slovo je sleporelováno
No, tak to v něm vidím svého syna. :-))) Ten byl celé dětství tak krásně jednostranně ujetý. :-)))
Leporela jsem vždycky rozbil. Hejbal jsem s nima tak mohutně, že dlouho nevydržely.
Je to krásně jednoduchý a jednoduše krásný.
*
Rowenno, v Pohádkách o mašinkách se tomu odborně říká boudička. My říkáme prostě kabina (heč, mám na starosti čtyři opravdový mašinky a počítám se mezi železniční cvoky).
Báseň je krásná, musíš být super máma.
...taky bych brala spíš toho cvrčka flákače.
Ale ne v bytě, protože já jednou spala u kamarádů, co chovaj chameleony, a ti se cvrčkama živí. No a jeden cvrček jim utekl - v garsonce! - a celou noc cvrkal jako o život.
Takže pokud jde o spaní, tak mravenec mentor má velké plus, protože nevydává zvuky. :o)
*
hezké, vybral bych si kohokoliv z těch dvou, pokud by to bylo místo práce. Můj kluk má 4,5 takže jsme právě u těch mašinek. A ta báseň to dobře vystihuje. Tip.
Moc pěkný, vracíš se ještě někdy k těm leporelům? Já jsem hrozně ráda, že mi naši tyhle věci schovali, protože když jsem je nedávno po cca 23 znova viděla, bylo to skvělý...
Nin, kdysi jsem furiantsky slíbila kamarádce, že jí donesu tu hromadu leporel po dětech. A když jsem to začala skládat do krabic, nedokázala jsem to. Protože jsem asi praštěná, ale pro mě to není jen tvrdý papír s obrázky, ale všechny ty chvíle, kdy mi děti seděly na klíně. A stavěly si z nich domečky, a silnice, takže jsou poničené, poškrábané, ale pro mě relikvie.
Já jsem kdysi slíbila svýmu příteli, když jsem se k němu stěhovala, že vyhodím ty krabice svých sešitů ze základky, stejně jsme je pak tahali - a byly pěkně těžký :-)
Z leporel si právě nejvíc pamatuju to stavění domečků a ohrádek -moje nejoblíbenější bylo Perníková chaloupka, bylo dokonce hejbací, když se otočila stránka, vztyčila se vystřižená chaloupka, dalo se tam něčím posunovat... A při větě Za Janíčkem spadla TĚŽKÁ ČERNÁ MŘÍŽ jsem se vždycky vzrušením roztřásla :-)))
Schovej je pro vnuky. A pro pravnuky. Dyť to je zapár. ***
Tomu klukovi bude devatenáct. A plní si svůj sen stát se strojvůdcem, neboť právě to studuje.
To se divím. Oni fírové prý nejsou lakomí, a i když je to tedy zakázáno, můj syn už párkrát mohl řídit, (nebo co se s tím vlakem dělá, že jezdí po kolejích, tedy, jestli to bude můj syn číst, opět si potvrdí, že jsem slabomyslná :-))) ) a od patnácti se drze cpe k strojvůdcům do té jejich kabinky, nevím, jak se té kukani říká. A málokdo těm nadšeným očičkám nevyhoví. Oni se totiž železniční fandové poznaj nejspíš po čichu a jakmile nějakýho takovýho cvoka poznaj, tak si ho hýčkají, protože čím víc jich bude, tím víc se jim zdá, že se stávají normálními. :-))))
:o) vďaka za teplo
Tyndo !
:o)
jako vždycky je to moc milý, to především
po obsahové stránce dokonalé po citové mě to příliš nezaujalo, myslím že spoustě obrazů rozumíš jen Ty osobně...pěkné
za srdce a nejen* píšeš lehce
Písmák