Malý Princ - co jsem zamlčel

Musím se přiznat, že jsem vám nevyprávěl všechno.

Když jsem opravoval své letadlo a v duchu se těšil, že snad již brzy poletím domů, Malý Princ byl neustále se mnou a kladl mi všetečné otázky, na které vždy vyžadoval brzkou odpověď.

Sundával jsem zrovna řemenici, když se mě zeptal, proč se chci vrátit domů (myslel jsem zrovna na Francii a jestli ji ještě někdy uvidím).

 Ohromeně jsem se na něho zadíval a zprvu neodpověděl.

Opakoval tedy otázku.

  „Chci se vrátit domů, protože……    protože jsem tam doma.“

 Pochopil to. Přesto se ale dál vyptával:     „Co se ti na domovu líbí?“

Připadalo mi, že si dělá legraci. Než jsem stačil něco namítnout, Malý Princ pokračoval:

  „ Mně se moje planeta líbí, protože jsem se na ní narodil a jinou jsem nikdy neviděl, tedy do doby, než jsem se vydal na cesty. Až teď vidím, že jsem byl tehdy šťastný."

Posmutněl.

„Lidé si své štěstí uvědomí, až když ho ztratí," souhlasil jsem.

  „Měl jsem rád svou květinu, své sopky, ale co máš rád ty?" zeptal se.

„Mám rád lidi, snad dokonce miluji," odtušil jsem.

  „Co to znamená milovat?" Malý Princ na mě udiveně pohlédl.

Tehdy jsem se zarazil. Ten malý človíček ví, co je to mít rád, ale neví, co to znamená milovat. Podivné.

  Přemýšlel jsem, jak bych mu to vysvětlil.

Aha, už vím.     „Máš svou květinu rád, ale kdyby jich bylo na tvé planetě více, jednu z nich bys měl nejraději. A právě tomu se říká milovat."

  „Ale já mám pouze jedinou květinu!" Malý Princ se zarazil. „A kdyby jich bylo více, měl bych je rád všechny stejně!"

  Pochopil jsem, že má pravdu.

„Ano, mělo by to tak být.        Ale u nás to tak není," dodal jsem smutně.

  „Každý má někde na světě člověka, kterého miluje a který naopak miluje jej. Nejtěžší je ho nalézt.

 U nás existují tři typy lidí.

   První, ti našli svou lásku a ta láska si uvědomila, že je jejich láskou. Takoví lidé jsou šťastní.  

   Pak jsou tací, kteří svou lásku nikdy nenajdou. Ti  nepoznají, co láska je a nemohou být tedy ani nešťastní.

   Nejhorší je, když člověk patří do třetí skupiny. Najde svou lásku, ale ona nepozná, že k němu patří.

 Tito lidé jsou nešťastní."

„Nikdy bych nechtěl mezi ně patřit," odpověděl Malý Princ zamyšleně a rozbrečel se.

Přišlo mi to líto, a brečel jsem také. Ale jenom trošku. Nechtěl jsem, aby mě  viděl plakat.

Styděl jsem se za to, já bláhový.

  Malý Princ ale nepřestával. Nevydržel jsem to a zeptal se ho, co se stalo.

Odpověděl, že nevěděl, do které skupiny patřím já.

  Vzal jsem ho do náruče. Konečně se utišil.

Mlčeli jsme.

  Jen slabý vítr šustil po písku.

Oba jsme to věděli, bál se mě zeptat, jak je to se mnou doopravdy.

  Jistě by znovu plakal.