Hypnóza podruhé

.....

rozhodila jsem kostky

své duše

daleko do kraje

po šachovnici černobílých

prostorů

do sítí dávných rybářů

kam vítr odnáší

spadané listí

a múzy zmrzlých

básníků

a kde se ke spánku ukládají

vyhaslé komety

.....

                                               v dlaních jsem zachytila

                                               podzimní mlhu

                                               její plíživé šumění a

                                               všeobjímající slepotu

                                               ovinula mě

                                               jako bílý šál a na chvíli

                                               dala zapomenout

                                               na ostrohrany

                                               tohoto světa

.....

pila jsem vodu

chladivých řek

doteků z misek prstů

spojených

a nohama srostla

s jehličím

s listy

s půdou a kořeny

v zemitém

souznění

.....

                             ........................ (všichni jsme spojeni)