Časová policie

První část příběhů hrdinného Františka Copa, kadeta Časové policie. Pokračování bude!

Kapitola první – Introduction

 

Franta Cop se pomalu propíjel směrem k bezvědomí. V tomto konání měl již delší praxi a poslední týdny trénoval opravdu důkladně. Právě dopil své tréninkové náčiní a začal se rozhlížet po číšníkovi, aby si objednal další partičku zelených veselých kalíšků.

Své bicepsy zbytnělé taháním krabic s počítači, genetickými  předpoklady a občasnými návštěvami posilovny si koupal v loužičkách piva a zelené. V jednom z minulých pomatení smyslů vytetovaný nápis Iron Maiden vypadal snad ještě více zvadle, než jeho majitel.

Právě přemýšlel, jestli půjde vyklopit trochu písku do mušle a cestou upozorní číšníka na své potřeby v oblasti pití, nebo půjde jen na záchod a tuto hospodu označí ve své mapě za Suchánky a nikdy sem už nepáchne.

Začal pomalu soukat svých 190 z proklatě těsné kombinace lavice – rohový stůl, když se mu u ucha ozval hlásek: "Neruším?"

Rozhodl se, že bude nezvaného hosta ignorovat a pro začátek ho ani nezmlátí.

Malý mužík úřednického vzezření se nedal odradit: "Máte chviličku?"

Frantovo čelo se zachmuřilo. Pracně dokončil rozvinování postavy, stabilizoval pozici směrem k okolnímu světu a nevrle prohlásil: "Du se vychcat. Nevotravuj."

"Já počkám, žádný spěch. Mám vám objednat pane ty zelené?" Mužíček měl zřejmě dobrou intuici, případně čich.

František se beze slova odebral na úložiště tekutin k tomu určené a když se vrátil, byl příjemně překvapen výskytem tří zelených prcků na stole. Už méně se mu zamlouvala přítomnost chlápka za stolem.

Ten počkal, až Franta vypije první část své dávky zeleného osvěžení. V okamžiku, kdy byl přesvědčen o určité přízni protějšku, bez okolků spustil: "Dívejte pane, jmenuji se Martin Hájek a mám pro vás vynikající nabídku zaměstnání."

"Seru ti na Herbalajf!"

"Ne, opravdu nejde o Herbalife..."

"A na Emvej taky. Seru na tě komplet a koukej vypadnout."

"Nejde skutečně o podobnou práci. Pane, jde o práci za 100 tisíc měsíčně."

"Řek sem ti, nevopruzuj...za sto tisíc říkáš? Koho mám zmlátit?"

"Nejde o žádné násilí. Můžete prosím zítra zavolat na tento mobil?" Podaná vizitka obsahovala pouze číslo mobilu, jméno Martin Hájek a pod ním heslo: "Práce za hodně peněz".

"A vo co de?"

"To vám povím zítra, tady není klid." Rachitický muž taktně zamlčel Františkův změněný stav vědomí. To bylo vzhledem k rozdílným fyzickým parametrům nanejvýš rozumné.

 

x x x

 

Ráno bylo kalné, těžké a veskrze bolestivé. Jediné, co ho uchránilo od inzultace bylo to, že bylo sobotní. František se rozhodl vstát nejdřív k obědu, ale nejrůznější potřeby těla ho nutily neustále opouštět kanape. Nakonec se s povzdechem rozhodl zrekonstruovat a už v jedenáct vstal a šel se převléknout do čistého. Když vyhazoval smrduté svršky do prádelního koše, ze zvyku prošacoval svou džínovou bundu. Už se mu jednou stalo, že zbytek výplaty odevzdal společně s kalhotami do prádelny. Vzpomínka na měsíc špaget s kečupem a vodou z vodovodu ho vedla ke značné opatrnosti.

 

x x x

 

Vizitka Martin Hájek, Práce za hodně peněz mu připomněla, že se včera měl v hospodě obchodní jednání, jehož závěry si vůbec nepamatoval. Svým písmem našel načmáraný vzkaz: "Volat v sobotu".

Rozhodl se oťuknout situaci. Pro jistotu si propláchl pusu ústní vodou. Pohled na zůstatek kreditu na mobilu mu zachmuřil čelo jen na malou chviličku. Vytočil číslo, počkal na první zazvonění a honem zavěsil. Napjatě čekal, zda protějšek pochopí jasnou výzvu k zavolání.

Pochopil. Zazvonění se ozvalo během pár sekund a po něm se z telefonu ozval trochu povědomý hlas: "Dobrý den, zde je Martin Hájek. Jsem rád, že vás opět slyším".

"Tady je Franta Cop. Měl jsem vám zavolat. Vo co de?"

"Pane Cope, je to trochu složitější. Zastupuji jednu organizaci, ta si dělala průzkum pracovního trhu a vybrala si mimo jiné vás jako vhodného kandidáta na zaměstnání."

"Vo jakou vorganizaci de?"

"To bohužel nejsem oprávněn vám sdělit. Jak vám jsem již včera říkal, nabízí vysoce nadstandardní plat jedno sto tisíc korun. Určitě je důležité, že nejde o žádnou nelegální činnost. Pokud byste měl ve vaší současné situaci zájem, rád si s vámi smluvím schůzku a domluvíme podrobnosti."

"Jak v mojí současný situaci?"

"Mám na mysli to, že pokud víme, jste v současnosti jaksi bez přítelkyně..."

"Zasranej Vlček, co vykecal, hajzl jeden? A to je moje soukromá věc!" Muž na telefonu se dotkl skutečně bolavého místa Františkovy duše. Hajzl Vlček mu před měsícem přebral holku a ani přebytek alkoholu v krvi tento bolák nezacelil.

"Pan Vlček, pokud vím, se ještě skrývá před vaším hněvem a skutečně nic o vás neříkal. Vybíráme budoucí zaměstnance důkladně a jedna z podmínek je určitá volnost v rozhodování daná neexistencí rodinného zázemí."

Muž mluvil spisovněji než Dobrovský s Palackým dohromady. Františka, původem z Vysočan, to trochu tahalo za uši. "Vy ste cizinecká legie?" Před touto organizací se měl na pozoru, vyprávěl mu o ní jeho kamarád z vojny Míša Rousek. Ten se nejdřív hned po revoluci dostal z vojny z morálních důvodů, aby se vzápětí vydal do Francie do cizinecké legie. Z legie se mu podařilo utéct po více jak dvou letech a ještě hodně dobrodružnou cestou přes půl Afriky. Michal skončil jako číšník v Mostě. Když se potkali, pochvaloval si svatý klid.

"Ne, nejsme cizinecká legie. Nechcete si zajít na cibulačku a probrat to tam?"

 

x x x

 

Cibulačka byla dobrá a opravdu pomohla uklidnit rozbouřený žaludek. Františkův protějšek byl snad ještě divnější, než včera v hospodě. Mluvil neustále spisovně, nechtěl maso, při nabídce jediného vegetariánského jídla smaženého sýra a hranolek se vyděšeně oklepal. Nakonec skončil u čaje a šopského salátu.

Nabízená práce vypadala zajímavě. Profesní dvouletý výcvik mimo Čechy, už od začátku běží plný plat, potom konzultační činnost. Jediné, co František se ani za boha nemohl dozvědět, byl obsah práce a jméno organizace. To vše se údajně dozví, pokud podepíše smlouvu o mlčenlivosti. Po slibu, že se občas bude moci podívat domů za rodiči a při představě, že bude mít větší plat, než ten hajzl Vlček, se rozhodl kývnout.

Dlouhou smlouvu napsanou drobným písmem přečetl důkladně. Zkušenosti z nejmenovaného největšího autobazaru ho vedly k opatrnosti. Ve smlouvě nenalezl nic, co by ho uráželo a tak se rozhodl podepsat. "Tak a vo co de?"

"Vyčkejte okamžik, půjdeme k nám do kanceláře a tam vám to ukážeme. Jak dobře znáte pana Vlčka?"

Františkovi se zatmělo před očima: "Je to vobchodník vod nás z firmy. Hajzl jeden, přebral mi holku. Doufám, že ho jen tak nepotkám. Co s ním pořád máte?"

"Pan Vlček má možná diskutabilní morálně- volní vlastnosti. Ale měl byste být rád, upozornil nás na vás."

 

x x x

 

Kancelář nebyla daleko, metrem to byly dvě stanice. Františka se ujali dva seriózně vypadající pánové. Současně se s ním rozloučil jeho dosavadní průvodce: "Přeji Vám hodně štěstí. Víte, budu si vás dlouho pamatovat. Odcházím na odpočinek a vy jste můj poslední klient. Vy se příště budete setkávat s mým nástupcem."

Oba pánové ho oslovili anglicky. Po úvodních řečech o počasí, krásách pražských Nuslí a dopravě přistoupili k věci. Vysvětlení obsahu práce způsobilo Františkovi mírnou zástavu srdce. Očekával cokoliv, ale toto ne. Ani jako vášnivý čtenář sci-fi toto neočekával. Až ukázka několika technických udělátek ho zviklala.

Půjde do výcvikového tábora pro policii. Časovou policii. Bude dohlížet na minulost Čech od středověku do své současnosti. A vlastně- proč ne? Peníze vypadají schopně a tahat krabice s počítači ho moc nebaví. Stejně už chtěl vyměnit práci počítačového technika za něco, kde nepřichází do styku se zákazníky a se sliby obchodníků.

Pánové se ještě ujistili, že netrpí žádnou alergií ani přenosnou pohlavní chorobou a po vyhovujícím nálezu mu podali složku se smlouvami. Podepsal pracovní smlouvu. Oba muži mu potřásli rukou, jako kdyby právě složil maturitu. Jeden z nich se zářivým úsměvem prodejce ojetých vozů prohlásil: "Nebojte se, nebudete ve výcvikovém středisku sám. Velitel vašeho družstva bude dokonce váš krajan. Mám i pocit, že se znáte. Znáte pana Vlčka, ne?"

 

Kapitola druhá – Getting Started

           

Nástup do přijímače nebyl zcela podle Františkových představ. Dal mu dokonce vzpomenout na jeho vojnu, která začala za totality a skončila za nového režimu.

Problémy začaly už na začátku. Neviděl důvod, proč by se měl dobrovolně vzdávat své oblíbené džínové bundy. Stejně tak nenašel důvody, proč by se dobrovolně měl navlékat do tepláků, které sice počtem čtyř pruhů vyhovovaly vietnamským nárokům na tepláky Adidas, ale estetická kritéria splňovala naposledy za jeho mládí v sedmdesátých letech. Dokonce i modré gumičky pod patu našel. Se svými výhradami nebyl zřejmě sám. To poznal zejména po povinném ostříhání (jeho se se vzorem ohraný tenisák moc netýkalo) a celkové deratizaci těla. Právě u holiče zaslechl určité výhrady mladého muže divokého vzhledu. Ten řval něco ve stylu: "Byl sem pankáč a teď sem kokot."

Určité rozdíly mezi jeho vojenským přijímačem a policejním by se našly. Třeba 110 let. Ani doprava nebyla to, co byla. Braneckému vlaku, ve kterém se nádherně opil a skamarádil se s novými kamarády, se nový způsob dopravy nemohl rovnat. Zařízení, které bylo maskované jako šatní skříň bylo sice dobře osvětlené, ale to nevyvážilo to, že musel odevzdat příruční alkohol a cigarety.

Cesta do roku 2099 trvala kratší dobu, než kdy četl ve svých oblíbených románech. Prostě nastoupil v roce 2002 do skříně a vystoupil o devadesát sedm let později. Nic ho nebolelo. Žádné laserové efekty, sluchové halucinace, okno, kterým by mohl pozorovat zrychlený běh času. Nic. Vůbec nic. Zklamalo ho to. Usoudil, že stroje času ještě nebyly nasazeny do běžného komerčního provozu a tudíž na nich ještě marketing nezapracoval.

Už v teplákách se čtyřmi pruhy nafasoval další výstroj. Oblečení se příliš nelišilo od toho, na které byl zvyklý s jediným rozdílem- bylo mu malé. Rozhodl se zatím mlčet a později ho vyměnit. Usoudil, že zkušenosti z Československé lidové armády se mu hodí, přesně tak, jak mu kdysi sliboval soudruh velitel.

Nechal si vysvětlit cestu na pokoj a pomalu se tam loudal. Po zkušenostech s oblečením od ubytování nečekal nic dobrého. Za sto tisíc měsíčně byl ale ochotný se obětovat. Pokoj ho skutečně mile překvapil. Garsonka s příslušenstvím, větší, než jeho pronajatý byt v Praze, zařízená a uklizená. Část zařízení bez problémů identifikoval. Stůl vypadal jako stůl, postel jako postel. Byl zklamán, že nenašel žádný počítač na stole. Celou dobu se těšil, až si pohraje s počítačem, představoval si všechny možné nové funkce, které zajistily sto let nepřetržitých upgrade a teď nic.

Za jeho zády se ozval mužský hlas: "Dobrý den. Jsem váš osobní pomocník."

Otočil se. První pohled mu evokoval představu mluvící ždímačky zkřížené s představou malířů comicsu o robotech. Na druhý pohled bylo vidět, že ke ždímačce měl konstruktér vztah více procítěný. Otočením se a otevřením pusy vyčerpal František veškeré znalosti, které nabral o správném chování k robotům.

Zkusil to s představením: "Ahoj, já jsem Franta Cop."

Robot odpověděl: "Ahoj, já jsem tvůj Robík."

Františkova šťouravá duše neměla pokoj, dokud nevyzkoušel všechny vlastnosti výrobku: "Ahoj, já jsem Franta Cop."

"Ahoj, já jsem tvůj Robík."

"Ahoj, já jsem Franta Cop."

"Ahoj, já jsem tvůj Robík."

"Dobrý den, jmenuji se František Cop."

"Dobrý den, jsem váš Robot."

S umělou inteligenci to už na první pohled vypadalo hůř, než čekali prognostici v čele s Karlem Čapkem.

"Ahoj, já jsem Franta Cop."

"Ahoj, já jsem tvůj Robík."

 

x x x

 

Probuzení bylo krušné. Bzučení nepatřilo k Františkovým oblíbeným zvukům během dne, v 6 ráno ho zařadil mezi mučení. Robík stál vedle postele, bzučel kolísavým tónem a popojížděl dopředu a dozadu, skoro do rytmu.

Když zaznamenal náznak probuzení, přestal bzučet a začal Františkovi mluvit do duše: "Hola, hola, vstávej, Františku, je čas jít do školy."

František si zadal do svého interního úkolovníku další úkol (hned po dohledání Vlčka) a to dohledat autory budícího programu. Pomalu vstal vlezl pod sprchu a užíval si drobných radostí masážní sprchy.

Po sprše se převlékl do tepláků a sbalil zbylé ošacení k výměně. Robík začal protestovat: "Musíte se obléknout do uniformy kadeta."

"Jak to mám udělat? Sou mi malý."

Jak se ukázalo, tak chyba byla opět mezi židlí a klávesnicí. Uniforma se automaticky zvětšila, jakmile stiskl obrovské červené tlačítko NATÁHNOUT.

František uspokojen pokrokem technologie se vydal s Robíkem směrem ke dveřím.

Jakmile se dotkl kliky, ozvaly se dveře se svým příspěvkem do diskuse: "Podle našich záznamů jste si dosud nevyčistil zuby. Počítáte s možným dopadem na výši vašeho pojistného? Ano? Ne? Storno?"

 

x x x

 

Ve třídě našel dalších dvacet vykulených bažantů a bažantek. Posadil se ke stolečku dozadu, zaparkoval Robíka pod stoleček a rozhlížel se po spolužácích. Našel svého známého pankáče, který ho pozdravil vztyčeným prostředníčkem, dvě holky neurčitého věku, Číňana a černocha. Další spolužáci mu splynuli v šedivý dav – obarvit se ani nestačili, protože vešel učitel a...a...a Vlček!

Všichni se postavili ke svým stolečkům a na znamení úcty zůstali stát. Pankáčovi stál i prostředníček.

Učitel, přibližně padesátiletý, s ostře řezanými rysy, v uniformě s vysokými holínkami, vytáhl laserové ukazovátko, udeřil s ním o projektor a představil se: "Jmenuju se Tříslo. Igor Tříslo. Budeme spolu pracovat dva roky", ukazovátko popálilo ztopořený ukazováček, "a já věřím, že spolu budeme dobře vycházet. Budu vaším třídním profesorem. A tady desátník Vlček bude vaším velitelem družstva."

Vlček se samolibě usmál a sklonil hlavu. Pak předstoupil a zopakoval: "Jmenuji se Jiří Vlček, budu vaším velitelem a doufám, že spolu budeme dobře vycházet." Pohledem skončil na Františkovi a opět se samolibě usmál.

Tříslo začal vysvětlovat obsah studia nejbližších měsíců. "Dostali jste se do školy pro policii. Vašim úkolem bude hlídat historii a hlavně bránit bezbranné místní před nelegálními zásahy." Potom pokračoval v líčení důležitosti studia, v přednesu o tom, jak skvělá šance je potkala a jak moc budou pomáhat minulosti a současnosti a budoucnosti lidstva. Vlček se u této řeči nakrucoval, tvářil se neuvěřitelně provokativně a skoro celou dobu se koukal Františkovi do očí.

Františkovi po celou dobu vzrůstal vztek. Rozhodl se, že ho na sobě nenechá znát a při nejbližší možné příležitosti si s Vlčkem vyřídí účty.

Tříslo se mezitím dostal k nejbližší agendě. "Zítra projedete pohovorem s psychologem. Potřebujete otrkat, takže do jednoho měsíce si vyzkoušíte první cestu časem do minulosti. Do vaší minulosti." Nastalo chvilku ticho, které by se dalo krájet. "Bližší informace podá později desátník Vlček. Cesty budeme provádět podle abecedy, jako první půjde kadet Cop."

Vlček ukázal prstem na Františka a řekl: "Kadete Cope, uvidíme se za půl hodiny u mě v pokoji. Váš robot vás tam dovede."

"Jo", na to František.

"Ano, pane. To je jediná odpověď, kadete Cope."

"Ano, pane." Františka ta drobná urážka nerozhodila a už se těšil na to, jak Vlčkovi vysvětlí své odpovědi.

 

x x x

 

Robík dovedl Františka do Vlčkova pokoje.

Ten ho uvítal s předstíranou srdečností: "Tak tě tady vítám, to jsem rád, že tě vzali k nám. Je to i moje zásluha, sám jsem tě doporučil."

František se pomalu přibližoval blíž a blíž. Pak si vzpomněl na drsné typy z filmů a procedil mezi zuby: "A Marii si mě taky doporučil?" Pak sevřel ruku v pěst a pokusil se Vlčka pořádně praštit. Najednou se ozvalo plop a někdo mu sevřel ruku. Otočil hlavu a dostal ránu přímo na levé oko. Dostal ji od Vlčka! Najednou se za druhým Vlčkem objevil s tichým plop druhý František s napřaženou pravicí a hned ji použil. Stisk druhého Vlčka povolil, což ale nebránilo prvnímu Vlčkovi, aby mu svou pěst neotiskl o sanici. František také nelenil a po chvíli měl klouby rukou celé krvavé. Zvuk plop se ozýval prakticky neustále. Vlčkův pokoj se zaplnil bojujícími Vlčky a Copy, další přibývali na chodbě. Robík a Vlčkův robot se rozjížděli a s plechovým třeskotem se sráželi. Koutkem oka zahlédl i dva stařečky, jeden byl na vozíku, kteří se mlátili holemi. Bitva kumulovala, mezi účastníky se objevily i klacky a baseballové hole. Baseballová hůl byla to poslední, co František viděl. A přibližovala se k jeho hlavě vysokou rychlostí.

 

x x x

 

František se restartoval pomalu a hodně bolestivě. Hlavu měl zavázanou, na pravé oko neviděl, ruku měl fixovanou plastickou hmotou. Ležel na velikém pokoji a neležel v něm sám. Vlastně ležel, protože dalších šestnáct Copů byl vlastně on. Všichni ON měli zranění, bylo vidět, že pálky a hole si vybraly svou daň. Většina ON byla ještě v bezvědomí, v protilehlém koutě pokoje někdo sténal. Na plastové sádře našel nápis: "Svému nejlepšímu příteli věnuje Jirka Vlček". To bolelo snad ze všeho nejvíc. Pomalu se snažil rozdýchat návaly nevolnosti, zřejmě dostal ránu i do žaludku. Možná to bylo od nervů, nápis byl skutečně potupný. (Později se dozvěděl, že některá jeho budoucí a zdravá instance vnikla do pokoje, kde byli uskladněni Vlčkové a provedla jim obdobný žertíček- nasypala pod obvazy svědící prášek.)

Asi po hodině vešel do nemocničního pokoje muž v bílém. Rozhlédl se po pokoji, přišel k Františkovi a zeptal se: "Ty seš tady ta nejdřívější verze Copa?"

I přikývnutí bolelo, zkusil to ještě se zachraptěním ano.

"Sestry tě naložej na vozejk, deš za velitelem k soudu."

 

x x x

 

Jak František zjistil, soud jeho velitele skutečně zbytečně nečekal. K raportu se František netěšil, ale doufal, že během převozu naváže styky se sestřičkami jako příslušnicemi domorodců opačného pohlaví. Domorodkyně by podle jeho názoru a extrapolace historického vývoje mohly mít ještě méně zábran, než jeho současnice. Ve skrytu duše se divil, že ještě neobléhají jeho nemocniční postel.

Už cestou do správní budovy si připadal jak dobrý voják Švejk. Dokonce by i volal Na Bělehrad, kdyby to mělo nějaký smysl. Původní myšlenky, že by mohl navázat první kontakt se sestřičkami, ztroskotaly. Nějaký styk by možná byl možný, ale kuchyňské spotřebiče ho nikdy nevzrušovaly a hodlal v tom pokračovat i u jejich robotických potomků.

Františka dovezli do kanceláře Třísla. Ten si hned vzal slovo. Nejdříve obvinil Františka z výtržnictví, poškozování cizího majetku, několikanásobné ublížení na zdraví s následkem dlouhodobého léčení a hlavně z neoprávněného použití stroje času, což, jak zdůraznil, je v přímém rozporu s posláním, které by měl plnit. Upozornil ho, že díky bitce je nemocnice vytížená na sto procent a dokonce lehčí pacienty museli převést jinam, popřípadě propustit do domácího ošetření. Krátce se zmínil také o tom, že Robík je zcela zdemolován a že je zjevné, že František je citový mrzák, který nedokáže navázat citový vztah k nikomu, ani k věrnému Robíkovi.

Ještě asi deset minut vypočítával Tříslo všechny prohřešky. Nakonec vstal, podal Františkovi kus ustřiženého krejčovského metru a prohlásil: "Odsuzujete se ke stříhání metru."

František nechápal. Čekal vyloučení, náhradu škody nebo vězení, ale stříhání metru? Ve zdravé ruce držel metr, bylo na něm 35 posledních centimetrů a na velitele koukal značně vyjeveně.

Tříslo si všiml jeho zmateného výrazu: "Víte, co znamená ten metr? Celkem třicet pět Copů dostalo tak přes hubu, že skončilo v nemocnici. Pokaždé, když vás v budoucnosti propustí z nemocnice, můžete si odstřihnout jeden centimetr." Vstal a tím dal najevo, že soud skončil. Když byl František ve dveřích, tak ještě dodal: "Ještě třicet čtyřikrát dostanete od Vlčka pořádnou nakládačku. Není to milý trest?"

 

Kapitola třetí – Inferno 1973

 

V předchozím díle jste se mohli dozvědět, jak byl František naverbován do Časové policie a jak dostal 35x přes hubu.

(Marie Tomsová, Česká televize)

 

Pobyt v nemocnici netrval tak dlouho, jak František čekal. Otřes mozku ho příliš nerozházel, byl na ledacos zvyklý ze svého účinkování v oddílu juda. Žlutý pásek, osmou třídu i kimono odvál čas, ale vzpomínky na vyražené dechy, nakopnuté kulky, páčené ruce a otřesy mozku zůstaly v živé paměti. Problémem nebyla ani tříštivá zlomenina levého předloktí- v této oblasti nedokonalou sádru plastická výztuha nahradila docela úspěšně.

Tělo se hojilo docela dobře, ale torzo metru s 34 neodstřiženými políčky mu připomínalo neblahou budoucnost. Znalost pravdivé budoucnosti člověka příliš nepovznese. Osobně začal chápat, proč ve středověku upalovali čarodějnice. Po slovech věštkyně ve smyslu jako: "Umřeš ve třiceti, celej život budeš dřít, tvoje žena taky, akorát ta umře v šestadvaceti při porodu osmýho dítěte. Tvoji dceru přefikne lenní pán v deseti a ještě mu za to budeš děkovat. Z tvejch osmi dětí se dospělosti nedožije nikdo" by upaloval skoro každý. Jako výdobytek pokroku mu nepřipadalo, že od svého velitele slyšel konejšivá slova o tom, že než umře, tak dostane ještě třicet čtyřikrát přes hubu od Vlčka. Neměl sice potvrzeno datum svého úmrtí, úmrtí své ženy a znásilnění dcerky, ale to ho příliš neuklidňovalo. Obával se budoucnosti i z jiného důvodu: Vlček zůstával pořád velitelem jeho družstva.

 

x x x

 

Z Vlčka měl strach zbytečně. Za vážné zneužití svých pravomocí byl odeslán na zvlášť důkladný výcvik pro přežití v extrémním prostředí do třetihor. Zato třída uvítala Františka mohutně. Během jeho pětidenního pobytu v nemocnici se zpráva o velkolepém souboji mezi ním a Vlčkem stala součástí místního folklóru. Přímo se tetelil, když se dozvěděl, že na počet zraněných vyhrál 35 : 38, na počet těžce zraněných souboj skončil nerozhodně 9 : 9. Pak ho roztrpčilo zjištění, že se těžký otřes mozku, tříštivě zlomená ruka a dva vyražené zuby počítají mezi zranění lehká.

Během Františkova pobytu v nemocnici pokračoval proces aklimatizace nováčků na myšlenku cestování v čase. Každý den byl odeslán jeden kadet do minulosti. Kadeti si moli vybrat přesné datum a místo, potkávali sami sebe v dětském věku a prožitky byly skutečně silné. Byli i kadeti, u kterých byly zážitky silné až moc. Jako prvního odpadlého spolužáka si mohl označit svého starého známého pankáče. Ten byl za trest přímo odlifrován do ranných čtvrohor, aby, jak se vyjádřil Tříslo, tam mohl do libosti šukat vopice a už se nikdy nevrátit.

Pankáč měl několik životních problémů. Jako zcela zásadním se ukázalo jeho jméno. Martin Drahoušek nevypadá jako problematické jméno. Problematickým se teprve stávalo v okamžiku, kdy se vybíralo podle abecedy a Drahoušek přišel na řadu v cestách časem místo Františka. Bez řádné předskokové přípravy se rozhodl vyzkoušet časové paradoxy. Vybral si čas několik měsíců před svým narozením. Umně se zbavil svého průvodce, vystopoval vlastní matku a se slovy "Feude, Freude, Freude, vždycky na tě dojde" ji znásilnil. Později provedené genetické testy ukázaly, že je skutečně svým vlastním otcem. Mezi studenty se šeptalo, že vyslání do minulosti nezbavilo Drahouška jeho probuzeného sexuálního apetitu a že by mohl být svým předkem i více než jednou.

 

x x x

 

Novým velitelem družstva se stal Jan Biras, původně Rakušan, pěstitel zeleniny. František se nechtěl míchat do personální politiky policejní školy, ale začala mu být čím dál větší záhadou. Nikdo mu uspokojivě nevysvětlil, proč vybrali právě jeho, proč vybrali pankáče jako dobrého kandidáta na policistu a proč odtrhli nebohého zemědělce od jeho oblíbených ředkviček a ekologického zemědělství a uvrhli do nebezpečí, že bude muset jednou něco rozhodnout.

Autorita skutečně nepatřila mezi Birasovy silné stránky. Už svým vzhledem vyvolával v každém vzpomínku na jeho oblíbeného plyšového medvídka a velení mu dokázalo svěřit skutečně jen velení Policejní akademie. Nakonec si kadeti k vlastní spokojenosti veleli sami a Hans se věnoval pěstování kytek za oknem. K tomu si přibral i péči o trávníky v areálu akademie.

 

x x x

 

Jak se dozvěděl, pankáč nebyl největším průšvihářem v Akademii. Františkova nová kolegyně ze třídy, Inge z Východního Německa roku 1987, mu vysvětlila, že rekord drží jeden kadet, který se rozhodl vyzkoušet paradox zabitého dědečka v praxi.

"Co je to paradox zabitýho dědečka?", zeptal se František. Bylo pro něj sice docela nepříjemné se na něco ptát ženské a ještě k tomu blondýny, ale zvědavost mu nedala.

"Tak si představ, že se vrátíš zpátky časem a zabiješ svýho dědečka."

"A co má bejt?"

"No, musíš ho zabít, ještě před tím, než zplodí tvýho fotra."

"Hm, to by se asi fotr nenarodil, ne?"

"No, to ne. Pak by ses nenarodil ani ty. Pak bys nemoh' zabít dědečka."

"Jo, to nechápu", řekl František, "tak to bude asi paradox. Jak to dopadlo?"

"Ten člověk zabil svýho dědečka ještě před zplozením svýho otce."

"A co se stalo?"

"Nic, dědeček byl z matčiný strany. Ale stejně šel sedět za vraždu."

 

x x x

 

Mrtvý dědeček nešel Františkovi z hlavy. Nebyl přítel nevratných experimentů, dědeček patřil k jeho oblíbenější části příbuzných, dokonce se s dědečkem stýkal dobrovolně. Když byl malý, stačilo umýt dědečkovi auto a měl dvacku. Později, už bez přímých zištných úmyslů, zkoušel po večerech donutit dědečka, aby pohyboval skleničkou po stole. Dědeček po smrti zlenivěl a Napoleon hýbal skleničkou o poznání lépe. Takže nejjasnější ve vzpomínkách zůstávala dvacka.

František si navíc uvědomoval, že i přes své určité chyby nepatří k příznivcům násilí v rodině. Přesto: paradoxy ho lákaly. Přemýšlel, jak bezpečně rozřešit tento problém. Rozhodl se, že postupem času získá zkušenosti a vymyslí experiment.

Čas jeho první cesty časem do minulosti nadešel. Prošel školením, podepsal prohlášení o tom, že nebude ani v nejmenším zabíjet své dědečky, vyfasoval dobové oblečení. Košili, kterou mu navlékli, by se styděli nosit i v seriálu Miami Vice. Tesilové kalhoty a šusťáková bunda barvy holubičí šedi mu evokovaly nostalgické vzpomínky. Límce bundy měly rozměry menší plachty, skoro se obával silnějšího větru. Nalepili mu nechutné kotlety. Ty viděl naposledy v německých pornofilmech. Pamatoval si jeden, kde kotlety (společně s tlustou výčepní, zakrslým sousedem a koženými kalhotami) hrály hlavní roli.

Jak je zjevné z vyfasovaného oblečení, tak si vybral dobu svého mládí. První polovina sedmdesátých let měla svůj půvab, pamatoval si na to docela jasně. Jeho vzpomínky patřily nádherným bourákům, které brázdily silnice, spoustě přátelských lidí, čistému vzduchu a obrovskému prostoru na hraní.

Cestu měl uskutečnit se svým velitelem družstva, desátníkem Birasem. Ten byl oblečen v podobném duchu jako František, nalepené kotlety vypadaly jako pravé, přibyl navíc ještě knírek. Zasmušilý výraz doplňoval celkový dojem opelichaného medvídka, kterému někdo kápnul inkoust pod nos.

Transportní skříň už znal, návratové náramky byly naprogramované na správný čas. Dohodli se, že nebudou děsit domorodce a vystoupí v lese kousek od Františkova rodného Jablonce.

Opět bez slyšitelných a viditelných efektů se objevili na malé mýtince. Nevyplašili vůbec žádné domorodce. Milenci opodál měli svých starostí dost a řešili si bytový problém po svém.

 

x x x

 

"Co to jéé?" zeptal se František.

"No, Gablonz" na to Biras.

"Jo, ale nad Jizerou. Ti pitomci vybírali podle abecedy a vzali první Jablonec, kterej našli. Pro jakou organizaci to vlastně dělám?"

"No, pro Časovou policii. A nemohli bychom si tykat, když jsme společně v průseru? Sem Hans."

"Těší mě, František. Hansi?"

"No co je?"

"Dávám výpověď."

"Hele, neblbni. Stejně nás brzo koupí Time Security. Dyť sme v krachu. Proč si myslíš, že tě vzali bez přijímacího pohovoru? Proč si myslíš, že každýho zkrachovance honem berou na cestu časem?"

"No, proč?", nechápal František.

"No aby jim po prodeji aspoň něco zůstalo. To víš, volná konkurence v oboru policie není žádná sranda. Franzi, nebuď z toho žena. Vyzkoušíš si novýho zaměstnavatele a vodejít můžeš kdykoliv. Můžu ti akorát zaručit, že v Time Security to nebude leháro. Ale zas nebudou takový průsery, jako v Časový policii."

"Jaký průsery?"

"To ti povím na zpáteční cestě, je to na dýl a už sme ve městě. Ale popřemejšlej, kde se vzala lochneska."

František popřemejslel.

 

xxx

 

Autobusy v roce 1973 samozřejmě jezdily, socialistické Československo potřebovalo dopravovat dělníky, rolníky i pracující inteligenci. Z Jablonce do Jablonce to nebylo zase tak daleko, aby se to nedalo hromadnou dopravou zvládnout.

František byl zvyklý na socku z Prahy, ale realita sedmdesátých let ho překvapila. Že v horku lidé smrdí bylo běžné i ve třetím tisíciletí. Matně si pamatoval, že deodorant tou dobou mohly používat pouze nóbl ženy, použít ho chlap, byl by pasován na teplouše. Co ho překvapilo hodně, byly kníry ježící se v celém autobuse. Chlapské kníry mu nevadily, ženské ho znervózňovaly. Vyloženě mu vadily potem slepené ostrůvky chlupů v podpaží, které mu místní dámy strkaly pod nos. Vlastně ani netušil, že je tak zjemnělý.

Do Jablonce dojeli bez incidentů. Vystoupili na autobusovém nádraží a vydali se k bývalému Františkovu domovu. František se rozhlížel kolem sebe a připadal si jako ve snu. Všechno se mu zdálo pokřivené. Domy byly najednou menší, ulice špinavější, aut bylo málo a nebyla tak hezká, jak si František pamatoval.

Po pár minutách ostřejší chůze došli k panelákům. Vzpomínky se začaly Františkovi vybavovat intenzivněji a intenzivněji. Tady dostal přes hubu od Ošklivého Ládi, tady naopak praštil Milana po hlavě cihlou, tady se dalo v zimě krásně sáňkovat, sem chodil na pískoviště.

Na pískoviště! Byl tam chlapeček oblečen podle místní módy. Naprosto strašidelné tričko, tenisky, červené trenýrky, z kterých vykukoval lulánek. Byl to František jak zamlada. Právě pomocí plastové lopatičky, plastových hrabiček, plastového kyblíčku a dřevěného náklaďáčku Tatra budoval pískový hrádeček.

František se přiblížil, oči měl upřené na dítě, fascinovalo ho, skoro zapomněl mrkat. Malý František si ho nevšiml, vrčel si jako náklaďák a plácal si své bábovičky. František si k němu přičapnul a vemlouvavým hlasem, o kterém se domníval, že ho mají rádi děti, se ho zeptal:" Co to tady děláš?"

Malý František se na něj otočil, chvilku přestal budovat světlé zítřky a pronesl: "Mám hlad."

"Ty máš hlad?"

"Ne, mám hlad."

"No, já tady nemám nic k jídlu. Kde máš maminku?"

"Hele, nesměj se mýmu vnukovi, jo? Časem se to R doučí." Dědeček měl vnuka opravdu rád.

"Jé, ahoj dědečku. To sem rád, že tě zase vidím."

"Netykej mi hajzle drzej."

Dědeček byl vznětlivé povahy. V roce 68 patřil k partě komunistů, která prohrála a tak mu zůstala jen kotelna a jako koníček po práci šišlavý vnuk. František šišlal až do šestnácti, než se zamiloval do spolužačky, pak se to přes prázdniny doučil. Stejně ho nechtěla.

"Má hlad", chtěl uchlácholit dědečka František.

"Tak ty nedáš pokoj, jo?" Dědeček se už dost rozčilil a strčil do Františka.

František zavrávoral a zakopl o Františka. Dědeček si odpočinul od schůzování a v kotelně znatelně zesílil.

"Tak ty budeš prevíte kopat do toho nevinnýho dítěte? Já ti ukážu."

A dědeček ukázal. Další Františkův zub padl za oběť Časové policii.

 

Čímž se stal experiment s názvem Mrtvý dědeček historií.

 

 

V dalším pokračování se dozvíte, jak zkrachovala časová policie a co taky plave po Vltavě.

(Marie Tomsová, Česká televize)

 

 

Kapitola čtvrtá – Zmatek na Vltavě 2003

 

V předchozím díle jste se mohli dozvědět, jak František poprvé cestoval časem do minulosti, jak potkal své malé já a živého dědečka.

(Marie Tomsová, Česká televize)

 

"Vstávej, vstávej, Františku, vstávej, popláááách!" Robík se snažil vzbudit spícího Františka, což se mu po nemalém úsilí podařilo. "Máš hned volat šéfovi, byl vyhlášen poplach, časová porucha."

Nic nedokáže zpříjemnit ráno více, než poplach vyhlášený robotem. František vstal, v rychlosti si oloupal oči od ospalků a začal se shánět po telefonu. Pak si vzpomněl, že síť GSM byla již dávno vystřídána modernějšími technologiemi a s koupí nového telefonu čekal na předvánoční slevy. "Nemám telefon", snažil se ubránit spánek.

"Já jsem telefon", nedal se Robík, "a mám zabudovaný i handsfree. Vytáčím Birase."

"Hans", ozvalo se z Robíkovy hlavy, "seš to ty?"

Na tuto otázku dokázal František odpovědět i těsně po probuzení. "Jo, sem to já."

"Hele, nastal nějakej problém s časovou poruchou u vás v Čechách. Seš jedinej místní, kterej je teďka dostupnej, budem potřebovat pomoct. Seber auto a jeď do centrály Time Security, tam se sejde krizovej štáb."

"Neumím řídit nový auta. A nevím, kde je Time Security. A co Vlček?", chytal se František všech stébel, které ho v rychlosti napadaly.

"Auto se řídí samo podle Tvých instrukcí, puč si mý. Adresu Time Security jsem ti poslal k Robíkovi. Vlček má svých problémů dost. A když se ti zásah povede, odpustíme ti všechny nářezy, který dostaneš od Vlčka. Ale musíš tam bejt co nejdřív, za chvilku odlítaj."

To byla motivace z nejsilnějších. Počet třiceti čtyř zranění tížil Františka prakticky neustále a teď měl možnost se jich zbavit. František se okamžitě transformoval do bdělého stavu, nevídanou rychlostí se oblékl, popadl Robíka do rukou a vystartoval k parkovišti.

"Již podruhé za sebou jste si nevyčistil zuby. Podle nového nařízení budu muset bohužel trvat na vyčištění", řekly dveře.

"Pusť mě, je poplach", zkoušel to František po dobrém.

"Nevyčistil jste si zuby dvakrát za sebou. Nemůžu otevřít", trvaly na svém dveře.

František v rychlosti vběhl do koupelny a začal si čistit zuby.

"Nejméně tři minuty", připomínaly dveře.

Po třech minutách usilovného čištění, kdy si František liboval v představách rozštípaných dveří, hořících dveří, vyvrácených dveří a hlavně mlčících dveří se hrnul opět ven.

"A co za včerejšek? Taky tři minuty. A pak byste taky mohl konečně použít dentální nit."

 

x x x

 

Schvácený František s čistými zuby konečně doběhl na parkoviště. Čekalo ho tam Birasovo zelené auto s namalovanými bílými sedmikráskami.

Tunning tohoto typu se Františkovi příliš nezamlouval, ale neztrácel čas a bez okolků se vrhnul do kabiny řidiče.

"Dobrý den pane, kam to bude", vítalo Františka auto.

"Náměstí Martina Bodláka 24, budova Time Security", pomohl Františkovi Robík, kterému konečně došel mail s adresou.

"Identifikujte se prosím položením pravého palce na snímač otisků."

František položil palec na snímač.

"Tento otisk neodpovídá držiteli licence na operační systém automobilu. Chcete si objednat osobní licenci?"

"Nechci, jeď!" zachrčel František.

"Auto není možné použít bez osobní licence na operační systém automobilu. Chcete si objednat osobní licenci?"

"Zasranej Biras!"

"Chcete si objednat osobní licenci?"

"Jo, chci, chci, chci!" skoro plakal František.

"Děkuji jménem společnosti za důvěru, kterou jste vložil do našeho produktu. Dovolte nyní, abych vás seznámil s licenčním ujednáním:

LICENČNÍ SMLOUVA S KONCOVÝM UŽIVATELEM NA SOFTWARE SPOLEČNOSTI LITTLESOFT

důleŽité – ČTĚTE POZORNĚ: Tato Licenční smlouva s koncovým uživatelem („EULA“) společnosti LittleSoft představuje smlouvu mezi vámi (fyzickou nebo právnickou osobou) a společností LittleSoft Corporation, a týká se softwarového produktu společnosti LittleSoft dodávaného s touto smlouvou EULA a zahrnuje veškerá příslušná média, tištěné materiály a dokumentaci v elektronické formě („Softwarový produkt“). Softwarový produkt dále zahrnuje veškeré aktualizace softwaru, přídavné součásti, webové služby a doplňky, které vám společnost LittleSoft může poskytnout nebo zpřístupnit po dni získání první kopie Softwarového produktu za předpokladu, že tyto položky nedoprovází samostatná licenční smlouva nebo podmínky použití. Instalací, kopírováním, stažením, otevřením nebo jiným použitím Softwarového produktu souhlasíte s podmínkami této smlouvy EULA. Pokud s podmínkami této smlouvy Eula nesouhlasíte, Softwarový produkt neinstalujte, neotevírejte ani nepoužívejte. Místo toho jej vraťte na místo, odkud jste jej získali, a obdržíte plnou náhradu.

LICENCE na softwarový produkt

Softwarový produkt je chráněn zákony a dohodami o duševním vlastnictví. Softwarový produkt se neprodává, pouze se uděluje licence k jeho užívání.

1. UDĚLENÍ LICENCE. Tato část smlouvy EULA popisuje všeobecná práva týkající se nainstalování a používání Softwarového produktu. Na licenční práva popsaná v této části se vztahují veškeré další podmínky této smlouvy EULA.

·         Všeobecné udělení licence na instalaci a používání Softwarového produktu. Jednu kopii Softwarového produktu smíte nainstalovat a používat na jednom počítači, zařízení, pracovní stanici, terminálu nebo jiném digitálním elektronickém nebo analogovém zařízení („Zařízení“). Jste oprávněni vytvořit druhou kopii Softwarového produktu a nainstalovat ji na přenosné Zařízení k výhradnímu použití osobou, která je primárním uživatelem první kopie Softwarového produktu. Licenci na Softwarový produkt nelze sdílet.

·         Všeobecné udělení licence na instalaci a používání Předplatitelského produktu. V případě, že jste získali licenci na Softwarový produkt na základě předplatného („Předplatitelský produkt“), vztahují se na vás následující licenční podmínky namísto udělení licence uvedeného v předchozích dvou odstavcích. Jednu kopii Předplatitelského produktu smíte nainstalovat na jedno Zařízení a používat Předplatitelský produkt po období předplatného. Můžete uplatnit také dodatečná licenční práva popsaná v odstavcích níže, pouze však po dobu předplatného. Počáteční předplatitelské období začíná v den prvního spuštění kopie Předplatitelského produktu a končí tři sta šedesát pět (365) dnů po tomto datu. Pokud předplatné neobnovíte nebo neprodloužíte, nesmíte po vypršení předplatitelského období Předplatitelský produkt používat. Jestliže obnovíte nebo prodloužíte předplatné, budete oprávněni pokračovat v používání Předplatitelského produktu po přesně stanovené časové období po datu, kdy by vaše předchozí předplatné jinak skončilo. Během následných předplatitelských období se na používání Předplatitelského produktu budou nadále vztahovat veškeré podmínky této smlouvy EULA, není-li uvedeno jinak. Po vypršení předplatitelského období můžete nadále otevírat, zobrazovat a tisknout veškeré dokumenty vytvořené pomocí Předplatitelského produktu.

·         Vyhrazení práv. Všechna práva, která nejsou výslovně udělena, jsou vyhrazena společností LittleSoft.

2. POPIS DALŠÍCH PRÁV A OMEZENÍ.

·         Povinná aktivace. Pokud neaktivujete kopii Softwarového produktu způsobem popsaným během spuštění, nebudete pravděpodobně moci po omezeném počtu spuštění produktu využívat svá práva na Softwarový produkt udělená touto smlouvou EULA.

·         Ochrana proti kopírování. Softwarový produkt může obsahovat technologii na ochranu proti kopírování, která zabraňuje nedovolenému kopírování Softwarového produktu, nebo mohou být pro použití Softwarového produktu v Zařízení vyžadována původní média. Nedovolené vytváření kopií Softwarového produktu nebo obcházení technologie na ochranu proti kopírování obsažené v Softwarovém produktu je nezákonné.

·         Omezení týkající se zpětné analýzy, dekompilace a převodu ze strojového kódu. Nejste oprávněni provádět zpětnou analýzu, dekompilaci nebo převod ze strojového kódu Softwarového produktu, s výjimkou a v rozsahu činnosti, která je výslovně povolena příslušným zákonem rozhodného práva, které má přednost před tímto omezením.

·         Oddělení součástí. Licence na Softwarový produkt se vydává na produkt jako celek. Jeho součásti nesmějí být odděleny pro použití ve více než jednom Zařízení, kromě případů výslovně povolených touto smlouvou EULA.

·         Ochranné známky. Tato smlouva EULA vám neuděluje žádná práva ve spojení s ochrannými nebo servisními známkami společnosti LittleSoft.

·         Žádný pronájem, poskytování na leasing ani poskytování komerčních hostitelských služeb. Softwarový produkt nesmíte pronajmout, zapůjčit, poskytovat na leasing ani používat k poskytování komerčních hostitelských služeb třetím stranám.

·         Služby odborné pomoci. Společnost LittleSoft vám může poskytovat služby odborné pomoci týkající se Softwarového produktu („Služby odborné pomoci“). Používání Služeb odborné pomoci se řídí zásadami a programy společnosti LittleSoft, které jsou popsány v uživatelské příručce, v dokumentaci v tzv. „online“ nebo elektronické formě nebo v jiných materiálech poskytovaných společností LittleSoft. Jakýkoli doplňkový softwarový kód, který vám bude poskytnut v rámci Služeb odborné pomoci, je považován za součást Softwarového produktu a vztahují se na něj podmínky této smlouvy Eula. Uznáváte a souhlasíte, že technické informace, které poskytnete společnosti LittleSoft v rámci Služeb odborné pomoci, mohou být společností LittleSoft použity pro obchodní potřeby, včetně odborné pomoci a vývoje produktů. Společnost LittleSoft nebude tyto technické informace používat způsobem, který by vás osobně identifikoval.

·         Převod softwaru. S výjimkou podmínek popsaných v této části může původní nabyvatel licence na Softwarový produkt jednorázově trvale převést tuto smlouvu EULA a Softwarový produkt přímo na koncového uživatele. Převod se musí týkat celého Softwarového produktu (včetně všech součástí, médií a tištěných materiálů, inovací, této smlouvy EULA a případně Certifikátu pravosti). Takový převod nesmí být proveden formou komisního prodeje ani jiným nepřímým způsobem. Příjemce takového jednorázového převodu musí souhlasit s podmínkami této smlouvy EULA, včetně závazku, že nebude tuto smlouvu EULA a Softwarový produkt dále převádět. Předplatitelské produkty nelze převádět.

·         Ukončení smlouvy. Pokud nesplníte podmínky této smlouvy EULA, může ji společnost LittleSoft bez omezení dalších práv zrušit. V takovém případě musíte zničit všechny kopie Softwarového produktu a všech jeho součástí.

3. INOVACE.

·         Standardní Softwarový produkt. Pokud je Softwarový produkt označen jako inovace (upgrade), smíte jej používat pouze v případě, že jste držitelem licence na produkt, který společnost LittleSoft označila jako produkt, na nějž se inovace vztahuje. Softwarový produkt, který je označen jako inovace (upgrade), nahrazuje nebo doplňuje (a může znepřístupnit) produkt, z něhož vyplývá vaše oprávnění k používání inovované verze. Výsledný inovovaný produkt smíte použít pouze v souladu s podmínkami této smlouvy EULA. Pokud je Softwarový produkt inovovanou verzí součásti balíku softwarových programů, který podléhá licenci jako celek, smí být použit a převeden pouze v rámci tohoto balíku produktů a nesmí být odděleně používán ve více než jednom Zařízení.

·         Softwarový produkt získaný na základě předplatného. V případě, že jste získali licenci na Předplatitelský produkt, vztahují se na vás následující podmínky namísto podmínek uvedených v předchozím odstavci. Pokud společnost LittleSoft vydá jakékoli inovace (upgrade) nebo nové verze Předplatitelského produktu během období vašeho předplatného, budete oprávněni získat kopii těchto inovací a nových verzí bezplatně, s výjimkou příslušných poplatků za spojení, daní, cel a poštovních poplatků, jestliže jste zvolili zaslání produktu poštou. Tyto inovace (upgrade) jsou považovány za součást Předplatitelského produktu a vztahují se ně veškeré podmínky této smlouvy EULA, není-li uvedeno jinak v licenční smlouvě dodané s inovací nebo novou verzí.

4. duševní vlastnictví. Veškerá práva vyplývající ze zákonů a dohod o duševním vlastnictví týkající se Softwarového produktu (včetně, ale bez omezení na jakákoli zobrazení, fotografie, animace, obrazové, zvukové a hudební záznamy, text a aplikace, jež jsou součástí Softwarového produktu), doprovodné tištěné materiály a jakékoli kopie Softwarového produktu, jsou majetkem společnosti LittleSoft nebo jejích dodavatelů. Veškeré duševní vlastnictví, které není obsaženo v Softwarovém produktu, ale ke kterému je prostřednictvím Softwarového produktu možné získat přístup, je majetkem vlastníka obsahu a může být chráněno příslušnými zákony na ochranu autorských práv a úmluvami na ochranu duševního vlastnictví. Tato smlouva EULA neposkytuje žádná práva na používání takového obsahu. Jestliže tento Softwarový produkt obsahuje dokumentaci, která je poskytována pouze v elektronické formě, smíte vytisknout jednu kopii této elektronické dokumentace. Tištěný materiál dodávaný se Softwarovým produktem není povoleno kopírovat.

5. Záložní kopie. Po instalaci jedné kopie Softwarového produktu v souladu s touto smlouvou EULA si můžete ponechat původní médium, na kterém byl Softwarový produkt dodán společností LittleSoft, pouze za účelem zálohování nebo archivace. Pokud je původní médium potřebné pro použití Softwarového produktu v Zařízení, můžete vytvořit jednu kopii Softwarového produktu pouze pro účely zálohování nebo archivace. Jestliže není v této smlouvě eula uvedeno jinak, nesmíte vytvářet kopie Softwarového produktu ani tištěných materiálů dodaných se Softwarovým produktem.

6.  VÝVOZNÍ OMEZENÍ. Uznáváte, že Softwarový produkt pochází ze Spojených států amerických. Souhlasíte, že budete dodržovat všechny příslušné mezinárodní i místní zákony, které se týkají tohoto Softwarového produktu, včetně ustanovení U.S. Export Administration Regulations. Dále souhlasíte, že budete dodržovat omezení týkající se koncového uživatele, koncového použití a místa exportu vydaná vládou USA a jiných zemí. Další informace najdete na adrese http://www.LittleSoft.com/exporting/.

7. ZŘEKNUTÍ SE ZÁRUK. Jakákoli Omezená záruka uvedená NÍŽE je jediná výslovná záruka vám udělená a JE poskytována místo jakýchkoli jiných výslovných záruk (pokud existují), které jsou součástí dokumentace nebo obalu. S výjimkou Omezené záruky a v maximálním rozsahu povoleném rozhodným právem společnost LittleSoft a její dodavatelé poskytují SOFTWAROVÝ Produkt a služby odborné pomoci (pokud existují) TAK, JAK JSOU, A SE VŠEMI CHYBAMI, a tímto se zříkají všech záruk a podmínek, ať výslovně uvedených, předpokládaných nebo zákonem stanovených včetně, ale bez omezení, předpokládaných záruk, povinností nebo podmínek vztahujících se k obchodovatelnosti (pokud existují), vhodnosti pro určitý účel, přesnosti nebo úplnosti odpovědí, výsledků, úsilí pracovníků, nepřítomnosti virů a zanedbání, vše ve vztahu k SOFTWAROVÉMU Produktu a poskytnutí či neposkytnutí služeb odborné pomoci. NA softwarový produkt se rovněž nevztahuje žádná záruka ani podmínky týkající se vlastnických práv, NERUŠENÉho UŽÍVÁNÍ, NERUŠENÉho VLASTNICTVÍ, neporušEní smlouvy A TOho, ZDA ODPOVÍDá POPISU.

8. VYLOUČENÍ NÁHODNÝCH, NÁSLEDNÝCH A URČITÝCH JINÝCH TYPŮ ŠKOD. V NEJVĚTŠÍM MOŽNÉM ROZSAHU POVOLENÉM ROZHODNÝM PRÁVEM NENESE SPOLEČNOST LITTLESOFT ANI JEJÍ DODAVATELÉ V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ ODPOVĚDNOST ZA ZVLÁŠTNÍ, NÁHODNÉ, NEPŘÍMÉ nebo NÁSLEDNÉ ŠKODY, AŤ JSOU JAKÉKOLI (VČETNĚ, ALE BEZ OMEZENÍ ODŠKODNĚNÍ ZA ZTRÁTY ZISKU Z PODNIKÁNÍ, ZTRÁTY INFORMACÍ O PODNIKÁNÍ, PŘERUŠENÍ PODNIKÁNÍ, ublížení na zdraví, ZTRÁTY SOUKROMÍ, NEMOŽNOST SPLNIT POVINNOST I PŘI DOBRÉ VŮLI NEBO DOSTATEČNÉ PÉČI, ZANEDBÁNÍ NEBO JAKÉKOLI FINANČNÍ ČI JAKÉKOLI DALŠÍ ZTRÁTY), VZNIKLÉ NEBO JAKÝMKOLI ZPŮSOBEM SE VZTAHUJÍCÍ K POUŽITÍ NEBO NEMOŽNOSTI POUŽITÍ SOFTWAROVÉHO produktu, poskytnutí nebo neposkytnutí odborné pomocI, nebo jakkoli jinak spojené s poskytnutím této LICENČNÍ SMLOUVY EULA, I v případě nedbalosti, zanedbání, objektivní odpovědnosti, porušení smlouvy nebo záruky společnosti LittleSoft nebo jiného dodavatele, A TO I V PŘÍPADĚ, ŽE BYLA SPOLEČNOST LITTLESOFT NEBO JEJÍ DODAVATELÉ NA MOŽNOST VZNIKU TAKOVÉ ŠKODY UPOZORNĚNI.

9. OMEZENÍ ODPOVĚDNOSTI A ODŠKODNÉHO. Bez ohledu na jakékoli škody, které jste z jakéhokoli důvodu utrpěli (včetně, ale bez omezení, všech škod uvedených výše a všech přímých nebo obecných škod), veškeré náhrady společnosti LittleSoft a kteréhokoli z jeho dodavatelů podle ustanovení této smlouvy EULA a vaše odškodné za všechny zmíněné škody (s výjimkou opravy nebo výměny zvolené společností LittleSoft vzhledem k jakémukoli porušení Omezené záruky) nesmějí přesáhnout skutečně zaplacenou částku nebo částku 5 USD, přičemž určující je vyšší z obou částek. Výše uvedená omezení, vyloučení a zřeknutí (včetně Části 7 a 8 výše A JAK JE UVEDENO V OMEZENÉ ZÁRUCE) platí v největším možném rozsahu povoleném rozhodným právem, a to i v případě, že jakákoli náprava nenaplní svůj základní účel.

10. Veškeré dohody. Tato smlouva EULA (včetně všech jejích dodatků a doplňků, jež jsou dodávány se Softwarovým produktem) tvoří veškeré dohody mezi vámi a společností LittleSoft týkající se Softwarového produktu a Služeb odborné pomoci (pokud existují) a nahrazuje všechny dřívější nebo současné ústní či písemné dohody, návrhy a prohlášení, týkající se Softwarového produktu nebo jakýchkoli jiných záležitostí, kterých se tato smlouva EULA týká. V případě, že jsou jakékoli zásady nebo programy společnosti LittleSoft v rozporu s podmínkami této smlouvy EULA, platí podmínky této smlouvy EULA.

Omezená záruka. INFORMACE O OMEZENÝCH ZÁRUKÁCH A ZVLÁŠTNÍCH USTANOVENÍCH PLATNÝCH VE VAŠEM PRÁVNÍM ŘÁDU NALEZNETE V ZÁRUČNÍ BROŽUŘE PŘILOŽENÉ K TOMUTO BALÍKU NEBO DODÁVANÉ SPOLU S TIŠTĚNÝM MATERIÁLEM.

 

Palubní počítač monotónním hlasem předčítal licenční ujednání, na sedadle řidiče seděl zhroucený František, držel v náručí Robíka, chvílemi si ho přikládal tu k levému, tu k pravému prsu a plakal a plakal a plakal. Robík se zpočátku pokoušel schovávat před agresivním solným roztokem, který mu rozleptával spoje, ale nakonec to vzdal a poddal se osudu.

"Souhlasíte tedy s touto licenční smlouvou?" proniklo do Františkova zpola zablokovaného vědomí.

"Cože?"

"Souhlasíte tedy s touto licenční smlouvou?"

"Ano, souhlasím, souhlasím, jeď už."

"Přejete si přejít k osobnímu nastavení?"

"Ne, jeď už proboha!" Františkovi se objevila v koutku úst bublina a pomalu se začala zvětšovat.

"Dobře, jedu. Jsem povinen vás upozornit, že bez aktualizace ovladačů některé funkce auta, jako je řízení a brzdy nemusí pracovat správně. Chcete opravdu jet?"

Ránu do palubní desky a zachrochtnutí vzalo auto jako souhlas, rozjelo se, ujelo pět set metrů a zastavilo. "Tak jsme tady", řeklo auto vesele. "Chcete nyní přejít k nastavení barvy podsvětlení přístrojové desky?"

 

x x x

 

Cestou do velínu operativního velitelství Time Security se František rozhodl stavit na záchodě, aby se uvedl do funkčního stavu.

"Nevadí ti, že si u tebe nebudu čistit zuby?" zeptal se František pro jistotu dveří.

"Ne, jistě že ne. Vítejte pane, račte uskutečnit svoji potřebu", vítaly ho dveře.

František si dodal odvahy, vstoupil a uskutečnil svoji potřebu.

"Ještě oklepat", prosily ho dveře, "uklízecí roboti nadávají. Podle rozboru vaší moče procházíte v poslední době stresujícím obdobím. Nechcete si popovídat?"

 

x x x

 

Františka uvedli do zasedací místnosti Time Security. Okolo kulatého stolu sedělo deset důstojníků v uniformách Time Security.

"Kadet František Cop hlásí příchod", zahlásil se předpisově František.

"Sedněte si kadete. Sem generál McGovann. Máte sebou metr?"

František se přihrbil a kajícně vytáhl z kapsy zbytek metru s nedostřiženými třiceti čtyřmi centimetry.

"To je dobře. Mám rád motivované lidi v týmu. Tak a teď pro našeho opozdilce zopakuju co se stalo. Při transportu Plesiosaura z druhohor došlo k chybnému udání času a dinosaurus byl vysazen o víc jak sto let dřív. Takže místo vodního pavilónu trojské zoologické zahrady skončilo zvíře ve Vltavě v roce. 2003. Problém je ten, že cesty časem budou ještě skoro osmdesát let tajeny. Náš problém je že jsme včerejškem počínaje koupili Časovou policii a teď to musíme řešit za ni. Kadete Cope, jste jedinej člověk z tohohle času a místa, kterýho máme k dispozici. Potřebujeme, abyste tu potvoru pomohl chytit a přemístit tam, kam patří. Zúčastníte se toho? Máte ten metr?"

František ještě pořád měl metr a tak slíbil účast. Motivace pracovníků je motivace pracovníků. Bylo vidět, že generálové měli i managerské vzdělání.

 

Pokračování příště

---