duben

Milý XXX,

do drobných mističek jednotlivých dnů pečlivě naředím zhuštěnou podstatu Tvojí dopisnosti, aby mi tak rychle nevychladla. Cítím se marná… a přece se mi pod řasy vejde tolik šťastných konců. Švindluju, když se nikdo nekouká, a místo vosku slepuju pírka do křídel kol-pusy-medem. Špičaté pohledy mých kocourů mi zase jednou vytahají za uši za prostořekost, ale pomoct si neumím… A s čím taky? Vždyť každý večer přidám dalších pár kamínků do mozaiky mluvících obrázků a odpustím si, co jsem si…

… můj software se zdá být občas přespříliš soft a ve vnitřním window se odehrávají nesdělitelné okamžiky. Každé ráno přibouchnu všemu okenice a přepínám do dalších oken, abych neděsila kolemživoucí. Kdo prý jsem? Slečínka ze čtvrtýho… zpívající ve vaně a občas plačící v kině…

Nechci žít bez nedopsaných příběhů, chladné barvy smaragdů, vůně čerstvě opálené kůže a vlhké jarní hlíny, nechci být bez Prahy a hor na severu… protože jimi se zalykám…

Opatruj se.

K*