Vlasy

Zazvonila na zvonek u venkovních dveří. Jednou, dvakrát, ale nic se nestalo. Zmáčkla tlačítko zvonku ještě jednou, odhodlaná nesundat z něj prst do té doby, než se jí někdo ozve. Po chvíli jí došla trpělivost a chtěla odejít, protže se nehodlala snížit k tomu křičet na ulici někomu do oken. Vtom z domu vyšel vysoký muž okolo třicítky. Podržel jí dveře a vpustil ji dovnitř. Ona vyběhla po schodech do pátého patra a zazvonila na dveře s číslem 11.

Otevřel jí vysoký blonďák jen v kalhotách a bílém tílku. Vlasy měl pečlivě sestříhané, odbarvené a vytónované, aby barva vypadala přirozeně.

"Čau, Alžběto," řekl blonďák a prohlédl si jí, jako by si ověřoval, že je to skutečně ona.

"Ahoj," řekla Alžběta. "Tak co, už je tu Lukáš?"

"No jistě. Pojď dál. Dostala ses sem bez problémů?"

"Ale jo," odpověděla Alžběta, aniž by se chlapci podívala do očí. Místo toho zkoumala pohledem předsíň, kde visely reprodukce impresionistů a kde stála vysoká polička s knihami. Odložila si kabát a boty a odešla do pokoje, kde na zemi seděl Lukáš, začtený do nějaké knihy. Sedla si k němu.

"Ahoj, Luky," pozdravila.

"Čau, Bětko," odpověděl jí a zatvářil se smutně.

"Co je?" zeptala se ho Alžběta.

"Neměla jsi sem chodit." řekl a znovu se ponořil do knihy. Alžběta odešla do vedlejšího pokoje, který se ukázal být jídelnou a objevila tam Milana.

"Co mu je?" zeptala se Milana a zírala na jeho dokonalé vlasy. Na okamžik pocítila touhu zeptat se ho, kde si nechal udělat tak perfektní účes.

"Čte zas něco hodně depresivního," odpověděl jí a dlouze se na ni zadíval."Nevěděl jsem, že ti říká Bětko. Říkalas mi, že to nesnášíš."

"Je to pravda. Ale Lukáš je jedinej od koho mi to stupidní jméno nezní špatně," řekla Alžběta a zazdálo se jí, že viděla v Milanových očích trochu lítosti. "Je to můj nejlepší kamarád."

"Já jsem taky tvůj kamarád?" zeptal se Milan.

"Ale ne nejlepší," řekla Alžběta.

"To je dobře. Protože...bych jinak nemohl udělat tohle," řekl Milan a sehnul se k Alžbětě a než stačila uhnout (ne že by uhnout chtěla), dal jí pusu. Pak oddálil svoji hlavu a když viděl, že Alžběta nic nenamítá, znovu se sehnul a tentokrát svůj polibek patřičně prohloubil. Alžběta vpletla ruce do jeho vlasů a on ji obejmul v pase. Zpoza rohu tento výjev pozoroval Lukáš a když viděl, že jeho přítomnost splnila svůj účel, vzal svou mikinu a knihu a potichu odešel z bytu.