Dospělé děti

Spadla mi vločka na řasy,

v pomalém letu neroztála.

Proč jsi mi sáhnul na vlasy?

Blýská se, lásko, na časy?

Vždyť jsem se toho času bála.

Postávám často u dveří

a hledám ticho spěšných kroků.

Už ani kroky nevěří,

že setkají se se zvěří

a budou štvány tisíc roků.

Stejně tak oknem do ulic,

v dálce se tyčí kostel známý,

hledám tě, lásko, víc a víc,

i v smutku zimních plískavic

a tiše šeptám: Anděl s námi.

Může ta chvilka v neděli

zastavit dny, co kvapem letí?

Všechno jsme dávno věděli,

jsme nadosmrti dospělí

a přesto stále malé děti.