Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNad ránem
04. 03. 2003
4
0
1436
Autor
Lancelott
Za rozbřesku svými ospalými paprsky
Kreslí slunce do červánků tvou tvář
A já bosýma nohama chodím po louce
A z mokré trávy stírám tvé slzy
Zaposlouchám se do šepotu větru
A slyším v něm tvůj zvonivý smích
V kůře stromu je vyryto tvé jméno
Modrý kvítek, který jsem utrhl, nese tvou vůni
A já to vím
Cítím to celým svým srdcem i tělem
Scházíš mi!
Tak tohle mě taky chytlo. Dobré, ale doufám, že se dočkám ještě lepší :)
Úplně souhlasím se Snilkou, taky bych chtěla něco takovýho slyšet ...........a TIP
Snilka: Díky...tvá slova mne potěšila...taky si myslím, že už jsem našel takovou, pro kterou to stojí za to psát a která to také náležitě ocení. Doufám, že jsi taky šťastná, protože jsi určitě príma a hodná holka a takoví lidi nemají být nešťastní. To by nebylo spravedlivé...:o))
Já vždycky slyšela jen... Zůstaň...toť celá báseň, celé vyznání, co můj drahý uměl...Šťastná to žena, pro kterou si psal nebo píšeš :o)
Pišta_Hufnágl
07. 03. 2003
léčit se to dá prací nebo jiným vztahem, i když si to nedokážeš představit, protože ona byla samozřejmě jedinečná a na nikoho jiného nedokážeš ani pomyslet!
je to krásné trápení, pokud tě nedožene k zoufalým činům...
a každý si myslíváme, že to naše je to největší a nejopravdovější
pěkně jsi to popsal
ach jo