Marně

Chybí mi v tom hranice a celek, každá sloka jako kdyby stála sama o sobě, nezávislá, nezařazená. Ale líbí se mi to.

!.......!

Tohle žes také ty? Ale báseň se mi zdá dokonalá, přetékající ze sebe samotné.

Sarken... *!

týýý jo ! Sarkenko ! :c) - polehtala jsi můj smysl pro věci temné. Materiál by tu byl, myšlenka taky, báječně neotřelé metafory. Teď ještě aby to lehounce a přirozeně plynulo (forma - počty slabik a tak). To je ale technická záležitost, která se dá naučit, což při Tvém věku půjde skoro samo - jen vytrvej. Tynic má v mnohém pravdu (o síle výraziva) - ale nedá se to zevšeobecnit. Spíš tam, kde jsou obraty méně "neotřelé" na síle ubrat, aby o to více vynikly ty opravdu originální. Moc líbí !!!

...venku svítí sluníčko!!!

Skvelé Sarkenko, nevadí, že tak smutné. Máš tam niekoľko vínimočne dobrých obrazov. Dám ti Tip!

tip ...

našel jsme nerytmickou chybku, a změnil bych totoL Duši rvou v bezmoci ze vzlyků. (tzn +dvě slabiky) jinak zase musím sáhnout po hodnocení DOKONALÝ!! jen moc smutný... radši bych horší básničky s úsměvem na tvojí tvářičce...

tak povolit trochu tkaničku.. nechat se unést.. copak slzy kapou do rytmu?

Viděl jsem před dílkem hvězdičku, takže so do něj pořádně opřu ! Ptala ses mne, jestli si opravdu myslím, že jsi mladá holčička...Víš jak se to pozná ??? Takové dívčiny mají v básních obvykle až příliš tragiky a smutku. Nesnaží se ho zmírnít a podat čtenáři v přijatelnější formě...Jsi toho plná a tak to jednoduše dáváš na papír. Až budeš trošku starší a zkušenější zjistíš, že ne všechen smutek a hořkost básním sluší...Dávej ho tam, dávej, ale šetři s ním...používej jen na správných místech a nenech smutek a by ovládl celou báseň...Nepoužívej příliš často drasticky siláckých metafor : Cáry rozervaných úsměvů Udusaná zlobou mas Květ hrůzy s sebou odnesu Duši rvou v bezmoc vzlyků. Ne že by byly úplně špatné, jen jich je příliš monoho...podávej svůj smutek v malých dávkách a třeba až na závěr udeř...jinak se báseň rozpadá do několika neurčitých výkřiků... Technicky lze básni také ledacos vytknout : Stezka vprostřed bídy pralesů Květ hrůzy s sebou odnesu Tomuhle verši prostě nemůžu přijít na chuť... Uvadá kytice šeříků Duši rvou v bezmoc vzlyků. Kdyš si to přečteš musíš to přeci slyšet !!! Pár pozitivních postřehů : Forma ! Poztrácené klíče rozcestí Chléb života prsty lámu Jinak určitě zdařilá báseň ( až na pár drobných chyb ) Vyjádřila si své vnitřní pocity, tak jak je cítí Tvých 17 ??? let...Předkládáš nám svět svýma očima a za to jsem Ti vděčný... P.S. Promiň prosím hodně "nabroušenou" kritiku...báseň se mi jako celek líbí, jen sem si prostě všímal víc záporů než kladů...

ach... jsi vícedimenzová - víš to? nevíš - ale no tak... Temno skrývá tolik krás. ... TIP...

Sarkenko proč pořád tak smutně a bolestně? Jsou také chvílie kdy rolničky vyprávějí...poslouchej děvčátko! Vždyť ty jsi člověk plnej radosti ze života - napiš mi něco rozesmátýho - tohle se k tomu rozzářenýmu dnu nehodí!:-)

Na schodech do nebe šedivě plesnivý mech ....Tip Wow. Hodně bolestivé,o to víc dobré. Přeju víc úsměvů do života.

Trošku konečná... skvělej obrat:"dusivá velebnost chrámu" líbí se to

Ale no tááák! Zas tak marný to nebude!!:-))) Je to krásný... ale tak smutně krásný...

OU

temno skrývá mlčení rolniček

Atmosféra. Docela by mě zajímalo, co Tě k tomuhle inspirovalo. Ale čas od času to takhle cítíme všichni (i když třeba ne teď na jaře...)

moc dobrý (*)

tak ještě jednou (*) nevím proč to ze mne udělalo anonyma