Jak jsem nemluvila

Jak jsem nemluvila

Ptáte se, proč jsem v neděli večer nemluvila? Proč asi, protože jsem byla moc rozverná, tak se cítil Pavel jako zvířátko zahnané do rohu a jen mne varovně klepl přes prsty a okřikl, protože si chtěl na internetu něco nového přečíst o Linuxu. Přitom jsem vůbec nechtěla zase harašit. Jen se pochlubit, že jsem holka šikovná, když jsem mu to tam přepnula z Písmáka na jeho oblíbenou stránku úplně sama a že On si mohl jen sednout a číst si.

No to víte, okřiknutí zvenku je signál pro Draka a tak mi dával do těla. Když jsem se potom na sebe pokoušela trochu upozornit,  Pavel mne ignoroval a tak jsem utekla do kuchyně s knížkou, aby se mohl trochu v klidu a sám uklidnit. Já si četla a pak se mi po něm začalo strašně stýskat, ale netroufla jsem si za ním  jít, protože mne měl Drak pořád v prackách a tak jsem tam jen tak seděla a čekala, jestli si mne přijde Pavel do kuchyně sám vyzvednout.

Samozřejmě, že nepřišel, protože nevěděl, že by vůbec měl. Z posledních sil jsem se svezla na zem, protože jsem už neměla sílu sedět ani na židli a pak smutně seděla na zemi. Knížku odhodila v dál. Rozbrečela se a následovalo roztrhání pár krabic do sběru (z přemíry přebytečné energie). On to vše slyšel, ale nepřišel se na mne podívat, říkal si: "Sama se v kuchyni vyřádí a pak bude klid."

Přitom by mi stačilo, kdyby mne na malou chvilku pevně přitiskl do svého náručí a chvilku tiše houpal. Já bych se mnohem rychleji uklidnila a i když bych i nadále nemluvila, neshromažďovaly by se kolem mne mé psychokinetické síly a nebyl by vzduch tak moc nasycený elektřinou. Protože zničením nepotřebných krabic to neskončilo.

Jen jsem se tím trochu pochlapila a vrátila se k němu do pokoje čelit případným dalším jeho kritikám vůči mé osobě. On už byl klidný, na internetu si užil, v klidu se povaloval na posteli. Počítač byl volný a tak jsem si k němu sedla, že budu pracovat a práce mne snad dostatečně uklidní, neměla jsem sílu si k Pavlovi přilehnout a tiše vedle něj odpočívat (ostatně nikdo mne tam ani nepozval a tak jsem si netroufala ho rušit).

Demonstrativně jsem pracovala a nemluvila s ním. On po chvíli chtěl navázat konverzaci (toho si moc vážím, protože není moc zvyklý hlasitě komunikovat). Když se nedočkal odpovědí, začal hádat, co se vlastně děje. Nejdřív povídá, že nemusím být na něj našňupnutá, že se tak moc nestalo, že byl jen už z toho mého věčného žvatlání nervózní a tak chtěl mít chvilku klid.

Žádná odpověď z mé strany, jen krátké zavrtění hlavou a dál demonstrativní ťukání do klávesnice počítače. Při tom mi chvílemi padala hlava přepadená mikrospánkem, jak jsem byla už unavená z řádění Draka, ale neměla jsem odvahu si odpočinout. Mezitím Pavel na chvilku odběhl do kuchyně, uklohnit si něco k snědku. Když mne míjel, pomyslel si, že vypadám jako parní kotel deset vteřin před výbuchem. Jak odešel vedle, tak vypuklo malé peklíčko, kamínky padaly a tužky pořádaly letecký den. Když se vrátil, jen ticho se zase odráželo od stěn. Pavel tedy přesedl ke mně blíž a začal mne hladit a uklidňovat, že už na sebe nikdy nebudeme zlí.

 V té blízkosti si všiml, že jsem strašně vystrašená a že jsem vyčerpaná a že se mi začínají kutálet po tvářích slzy jako hrachy. Trošku zmateně na to chvíli koukal a pak prohlásil: "Ty se tu trápíš, viď?" Nezbylo než přikývnout, že konečně trefil hřebíček na hlavičku. Přivinul mne do náruče a pohoupal mou zmučenou hlavičku a řekl: "Pojď si lehnout a odpočívat." Ukazovala jsem, že musím pracovat. "Nech to tak být, uděláš to jindy. Pojď, budu tě ohřívat a ty budeš odpočívat." řekl mi.

Neodolala jsem takové krásné výzvě a konečně jsem si dovolila jít si s ním odpočinout.  Pak se blížil čas spánku a tak nekompromisně prohlásil, že půjdeme dnes dříve spát, abychom druhý den byli svěží do práce. Tím ale práce Draka ještě neskončila a já se šla před spaním trochu ošpláchat do vany. Napustila jsem si vodu, i když jsem se původně chtěla jen osprchovat.

V klidu ležím ve vaně a najednou nahromaděná energie musí z těla ven. Začala lítat voda až do stropu, protože jsem máchala rukama ukrutnou rychlostí na všechny strany a čeřila jejich pohyby vodu, přitom jsem začala klouby na rukou třískat do vany, aby mne to co nejvíce bolelo. Musela jsem se potrestat za to, že jsem svého milovaného človíčka zahnala do rohu, aby se musel začít bránit a prskat.

Voda stříkala, klouby mne začaly příšerně bolet, ale přebytečná energie mi nedovolovala s touto činností přestat. Pavel se nepřišel podívat, co tam vyvádím a případně mne okřiknout, že moc řádím. Říkal si, Rarášek si hraje, musí se holka trochu vyblbnout. Nepoznal řádění Draka, protože s ním nemá ještě skoro žádné zkušenosti. Jinak by přišel Draka určitě okřiknout, aby už mne nechal na pokoji, protože se ve skutečnosti nic tak hrozného nestalo, abych na sebe musela být tak nemilosrdně našňupnutá.

Konečně jsem se unavila a zbyl tam v napůl vycákané vaně opuštěný Pejsek, který začal kňučet. To byl pro Pavla signál, že ho potřebuji a hned se přiběhl zeptat, co chci. Ta vodní spoušť, která se jeho očím naskytla po otevření dveří koupelny, ho na chvíli přibila k zemi na místě, kde stál. Přesto ho dojal opuštěný nevinný Pejsek, který bez hnutí ležel ve vaně a jen žalostně kňučel a čekal tam na Něho.

Pejsek chtěl vyndat z vany, protože už to nebylo v jeho silách sám vylézt, osušit se, obléct si košili a vlézt si do postele a spát. Pavel se jen na mne podíval svým chápajícím pohledem a že mi hned pomůže. Přes tu vodu se ke mne ale nemohl hned dostat a tak nejdřív trpělivě poklekl na zem a bez zbytečných slov po mně tu spoušť vytřel. Jen prohlásil, že je štěstí, že bydlíme v přízemí, jinak by ze mne měli sousedé moc velkou radost.

Pak už mu nic nebránilo, aby Pejskovi mohl pomoci ven z vany a uložit mne do mé postele, kde se ke mně znovu přitulil a my mohli ve vzájemném objetí tiše usnout a spát až do druhého dne, kdy Hanýžka už mohla mluvit a osvětlit mu proběhlé události nedělního večera.