Tenkrát poprvé

     Je to přesně takové, jak jsem vždy slyšela a četla..

    Celý den jsem se cítila zvláštně...klepaly se mi nohy i ruce, mé myšlenky se upínaly k jedinému bodu...k večeru!

     Ale na druhou stranu, až do večera jsem si neuvědomovala, co se děje...snad jsem ani netušila, dalo se to svést na nějaký zvláštní stav po včerejší párty...nepřemýšlela jsem o tom.

     Přišel večer, konečně vytoužený večer, ale já přemýšlela, jestli nemám radši zůstat doma...bylo mi přece jen tak nějak podivně...ale co, to přejde...

     Konečně jsem tam dorazila...hospůdka má oblíbená, můj druhý domov, má druhá rodina. Zároveň jsem začínala tušit, co že se se mnou celý den děje....plna očekávání jsem si přisedla ke kamarádům...ale vypadalo to špatně...žádný náznak, natož pak přímý návrh...ano, teď už jsem chápala, na co celý dnešní den myslím, po čem toužím a zároveň s čím i počítám...Čím déle to vypadalo, že mám smůlu, tím víc jsem po tom toužila, tím víc jsem se do toho propadávala...

     A pak...konečně!! Kamarád se zvedl, mrkl na mě a řekl: tak já jdu něco sehnat...

     Za deset minut už bylo po všem, už mi bylo dobře, skvěle! Cítila jsem se plna energie, bylo to pryč...můj první absťák odezněl...