HŘBITOV

Ranní mlha se pozvolna začala rozplývat.Vojín Gabriel Vincent se přikrčil za polorozbořenou hřbitovní zdí. Zrakem přejel náhrobní kříže, nad nimiž se tyčila velká socha anděla. O něco dále vystupovaly z mlhy obrysy kostela. Znovu pohlédl na sochu anděla. Jeho tvář vyhlížela smutně a měl pocit, že hledí přímo na něho.

„Zahájíte palbu až na můj povel!“ řekl nahlas kapitán vojákům, kteří zaujali místa podél zdi.

„Nikdy by mě nenapadlo, že budu bránit hřbitov,“ ozval se Albert Denis, který se usadil vedle něho.

„Když to schytáme, nebudeme to mít daleko,“ utrousil sarkasticky Vincent.

„Němci když tak taky.“

„No, uvidíme.“

  Mlha se rozplynula. Dunění děl k nim začalo doléhat s velkou intenzitou. V otevřené krajině před nimi se objevilo několik pohybujících objektů. Začaly se přibližovat a zvětšovat. Hluk motorů hrozivě sílil.

  Přes konec hlavně pušky se zadíval na jeden ze zvětšujících se transportérů. Ukazováčkem se dotkl spouště. Pocítil, jak se mu rozbušilo srdce. Transportér,  na který hleděl, byl blíž a blíž. Zřetelně už viděl na jeho přední části rozloženou vlajku hákového kříže, která upozorňovala německé letce, že jde o vlastní bojové vozidlo.

„Proboha! Proč už nestřílíme?“ pomyslel si v duchu a zmocnilo se ho mrazení v zádech.

„Minomety pal!“ ozvalo se vzápětí. Poté vzduchem zasvištělo několik granátů. Následovalo několik explozí. Zároveň zarachotily kulomety. Postavy vojáků okamžitě vyskakují s transportérů. Stiskne spoušť. Postřehne, jak jedna postava, na níž lící, se hroutí přes okraj transportéru. Další exploze. Z jednoho transportéru vyšlehávají plameny. Několik hořících křičících postav se válí po zemi. Střelba se zintenzivňuje.

  Zaslechne vedle sebe výkřik. Voják stojící za zdí se hroutí k zemi. Objevují se další německá bojová vozidla a také několik tanků. Hřbitovem otřese velký výbuch. Přehluší na okamžik vše. Přitisknutý ke zdi spatří několik rozmetaných náhrobků a křížů. Dým na okamžik skoro vše zahalí. Socha anděla na podstavci stojí dále. Jeho strnulý výraz působí v tu chvíli příznačně.

  Odtrhává zrak od změti trosek mezi kterými je několik postav, z niž některá jsou bezvládná. Nacvičeným pohybem vyměňuje zásobník. Blíží se tanky. Za nimi postupují vojáci. Střílí. Do zdi vedle něho se zarývá vzápětí kulometná dávka. Než se skulí za zeď, postřehne, jak z předku jednoho tanku šlehá plamínek. Slyší svištění kulek a také jejich zarývaní se do zdi. Pak zaduněla exploze. Zem se otřásla. Křik a sténání k němu proniká přes zvířený dým a prach.

„Utíkejte!“ zaslechne vzápětí. Tam, kde byla zeď,  je jen hromada sutin. Přes zbytek zdi leží bezvládně tělo Denise. Dva jiní se pokoušejí vstát. Přikrčeně vstává a rozebíhá se.

  Hluk motoru se mísí z rachotem bořené zdi. Pohlédne v tu stranu. Spatří německý tank. Dobíhá za jeden náhrobek. Pak postřehne dva německé vojáky. Poklekne. Prvním výstřelem zasáhne jednoho z nich a ten se hroutí. Druhý voják vystřelí krátkou dávku ze samopalu. Kulky zasahují náhrobek a křivě stojící kříž. Opět vystřelí. I druhý voják se kácí na zem. Věž tanku se natáčí. Co nejvíce přikrčen utíká mezi náhrobky. Pak zazní výstřel. Kostel dostane přímý zásah. Všude kolem práskají výstřely.

  Dobíhá k podstavci,  na kterém stojí anděl. Mnohem dále za ním spatří pozvolna sunoucí se další německý tank. Drtí vše, co mu stojí v cestě. Němečtí vojáci se začínají objevovat všude kolem. Vidí, jak se mezi náhrobky objevují postavy, které zvedají ruce. Ví, že má jen dvě možnosti - smrt nebo zajetí.

  Náhle se kolem sochy anděla  začne vytvářet zeleně světélkující mlha. Ocitá se v ní a pojednou nevidí nic kolem sebe kromě nazelenalé mlhy. Ta se vzápětí rozplývá. Překvapeně se rozhlédne. Stojí vedle stejné sochy anděla a opět na hřbitově, ale na zcela jiném. Je naprosto zmaten. Vychází ze hřbitova na silnici, která vede kolem.  Je přecpaná uprchlíky a také vojáky. Zaslechne několik vyděšených vět v tom smyslu, že Němcům se podařilo prorazit frontu. Podaří se mu naskočit na jedno nákladní auto a z jeho korby spatří ve velké dálce stoupat k obloze černý dým.