Nenasyceným a hladovým

Všechna tato slova nechť zní z úst těm, kteří neumějí jíst - nenasyceným a hladovým. Je laciná - strava sečtělých. Jsem privilegovaný svým nevěděním. Nikdy jsem nečetl knihu. Jsem privilegovaný svým bytím. Nikdy jsem nežil. Nevím kam mám jít a nevím kudy. Jsem okouzlen sluncem, a to je vše, co vím.

Kdo neumí obstát ve válce, žene se do boje. Zbabělost z hrůz vlastních ztrát nahradí maskou odvážných rváčů a podtrhne štvavými slovy.

Všem Vám, tvořitelům neštěstí, chci se vysmát, hystericky, příšerně, až na samé dno lidského strachu. Vám, co ve své zbabělosti vedete války s nepřáteli. Žádné z Vašich slov nedotýká se mé Lásky. Vaše stínové hry na ambice nebo aspirace jsou mi k smíchu! Géniové svých vlastních podlostí a malých zlostí - kolika z Vás to jde, konat dobro shnilými slovy, mrtvou kůrou a dření knih? Samá shnilá a páchnoucí vítězství! Jen zkažené kosti a zuby, plesnivé vnitřnosti. Avšak ty masky! … nové, a tak početné v rozmanitosti!

Jsem pánem všech slov a proto mne nelze zabít. Mé pohoršení nad puchem, je mým soucitem s bližními. Avšak co s pošetilci, kteří se sami vkládají do želez? Co s těmi, které ovládl strach rozumu? A co s těmi, které ovládla nedůvěra - zdrženlivost zasvěcenců, jež znají nějaké tajemství?

Můj hněv je krásný, je skutečný, je modrý jako nebe. Kdo se neumí opravdově hněvat - neumí ani opravdově milovat. Všechna tajemství jsem prozradil, všechna zasvěcení znesvětil. Přestal jsem být rozumným. Nic mi nezbylo. Jak by mě mohli soudit - spoutaní - jak spatřit - zaslepení?!