Flétnistova melodie

            Flétna byla náhle přerušena jekotem, který drásal sluch: "Jedeš, magore blbej, dělat tady takovej bordel ? Vona je skoro noc a von si tady udělá koncert ! Eště jednou a dojdu si pro tebe, pacholku zavšivenej !" Ozvalo se prásknutí zavíraného okna .

            Mladík odložil flétnu a smutně se pousmál. Zase ta semetrika. Zavřel okno a nepřítomně vyčistil a uklidil flétnu. Hlavou se mu honilo něco úplně jiného. Melodie tak krásná, tak jiná, než cokoliv kdy v životě hrál. Nedokázal na ni však myslet pořád. Ukazovala se mu v mysli jen na krátké, prchavé okamžiky a pak se hned schovala pod příkrov normálních a banálních myšlenek. Snažil se ji uchopit ale nemohl. Nedokázal ji zahrát ani zapsat. Svou přítomností ho mučila i těšila zároveň. Doklidil nástroj, noty i stojánek a šel spát. Když usínal, objevila se melodie znovu.

                                                          ****

            Sál burácel potleskem mnoha rukou. Lidé vstávali a nadšeně dávali najevo své okouzlení z koncertu. Mladík se znovu uklonil, na tváři nepřítomný úsměv ? melodie si s ním opět hrála na schovávanou. Nevnímal aplaudující publikum ani reflektory ozařující pódium. Přidal ještě pár skladeb ale nevnímal to, co hrál. V myšlenkách se honil s Melodií a marně se ji snažil uchopit. Přesto se cítil nevýslovně šťastný.

                                                         ****

            Domů, do podkrovní místnosti, se z koncertu vracel až k ránu, kdy je noc nejtemnější a ulice nejpustší. Cítil blížící se jaro a plnými doušky nasával vlhký vzduch, nesoucí příslib parných dní. A náhle se mu před vnitřním sluchem znovu rozezněla Melodie. Postřehl v ní však cosi cizího, temného, jakési  varování. Plně zabrán co myšlenek se ubíral ulicí. Ani si při tom nevšiml dvou stínů, které mu zastoupili cestu. Pozvedl hlavu teprve tehdy až když do nich málem narazil. Zmateně se rozhlédl.

            "Co čumíš, retarde," utrhla se na něj jedna z postav. Měla silný ruský přízvuk.

            "Dělej, naval prach! Nebo uvidíš !" ozval se druhý hlas, zhrublý pitím levného chlastu. Napnul svaly. Utíkej, blboune, blesklo mu hlavou .

            "Ať tě to ni nenapadne." Za zády mu cvakla natahovaná pistole.

            "Nic nemám," rozpažil ruce, "já fakt nic nemám."

            "Blbost," odseknul Rus a strhnul mu ze zad batoh. Noty letí ven, jejich hlavičky i ocásky smutně spadnou do bláta. Bolestně zasykl.

            "Fakt tam nic neni," zavrčel vyjeveně Opilec.

            "A co tohle ?" Než stačil něco udělat, strhnul mu Pistolník ze zad flétnu. Zatřepal s ní. "Střelíme to Jouzovi, na pivo z toho určitě kápne."

            "Ne," vyjekl. Stíny se rozchechtaly a začaly si s flétnou pohazovat. Vrhl se na Pistolníka. Nenávist v něm zahořela jasným plamenem a vytryskla na povrch mladíkovýma očima. Zloděj zděšeně ustoupil. Mladík ho začal bít hlava nehlava, měl v úmyslu ho zabít. Ulicí náhle třeskl výstřel. Zloději ztuhli, pak se na místě obrátili a utekli do tmy.

            Flétnista zůstal ležet na chodníku mezi notami nořícími se do bahna. Svíral si rukama břicho, z něhož mu unikal s krví i život. Kupodivu však žádnou bolest necítil. Tiše hleděl na pohozenou flétnu. Pak náhle, jakoby ho vedlo cosi jiného, sáhl po futrálu a s tichým klapnutím ho otevřel. Láskyplným pohledem přejel po nástroji ležícím uvnitř. Začal se mu kalit zrak. Rychlými, léty prověřenými pohyby flétnu složil. A náhle se mu Melodie zjevila v celé své kráse. Vrhl se do ní po hlavě a začal hrát. Vložil do svého dechu celou svou duši, upnul ke hře svou pohasínající mysl. Již nevnímal vlhkost ulice ani lepkavost krve, nyní se houpal na vlnách legát. Necítil tlak dlažebních kostek,  vědomí mu zaplnila ostrost staccat i hebkost korun. Utápěl se rytmu, který se kroutil a měnil, hned byl rychlý, hned zase pomalý. Pak se Melodie prudce zrychlila, vyrazila jako šíp a vystoupala do neuvěřitelných výšek, ostrých jako břitva.

            Sirény policie ani vzdálené výkřiky už nevnímal. Dohrál a spokojeně se usmál. Zahrál ji ! Blaženě zavřel oči a vydechl.

                                                        ****

            K ránu, kdy začínají zpívat ptáci, nalezli jeho tělo v kaluži vlastní krve. Přestože mu speciálně vytvořená kulka roztrhala celou břišní dutinu, tvářil se spokojeně, skoro šťastně. Flétnu z prstů nepustil.

            O pár bloků dál našli těla tří mužů, zkroucená do nepřirozených poloh, s tvářemi sešklebenými do grimas hrůzy a bolesti. Ruce si tiskli k uším, kterými už nemohli nic slyšet.