Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMerlin
12. 04. 2003
10
0
3416
Autor
Stařec
Slyš!
M E R L I N
Slyš, kouzelníku, slyš!
Oheň pomalu dohasíná.
Slyš, mágu, slyš!
Tvé sny...
...odešly.
Slyš, Meline, slyš!
Oheň dohasíná,
sny odcházejí spolu s tvými blízkými...
Však zavři oči, posečkej!
Uvidíš ty své sny.
Kamenný meč, krásného prince,nádhernou královnu, která...
zradila.
Slyš, Artuši, slyš!
Tvá vize
zanikla.
Merlin zaniká.
Selhal jsi.
Kde meč, který pěje?
Kde mudrc, jenž dobro seje?
Kdo ví?
Vítr neodpovídá...
Slyš, druide, slyš!
Jsem tady a poslouchám tě...
Slyš, Merline, slyš!
V utíkajícím světě stojí jeden člověk a naslouchá ti.
Jsem to já.
A kdo že jsem?
Slyš, kouzelníku, slyš!
Já jsem ty a ty jsi já.
Jsem Stařec.
Jsi mrtev, Merline.
Je ti zima.
Jsem mrtev, Merline.
Je mi zima.
Jsme mrtví starci, Merline, dva mrtví starci, kteří stojí, protože nemůžou a ani nechtějí jít kdo ví kam a kdo ví proč...
Nikdo nás neposlouchá...
Kdo by poslouchal dva stojící dědky?
Vždyť je nám zima.
Stojíme a zamýšlíme se nad sebou, zatímco ostatek vůbec nemyslí ( až na pár vyjímek ).
Stáří je hrozná věc, Merline...
Tak zas někdy příště, až budeme stát opět na stejném místě...
Taky jsem si nedávno dala Merlinovský téma...Ale na tohle nemám...
Je to překrásný.
Stáří má největší rozkoš v nadhledu a přehledu nad sebou a těmi ostatními :-)
Zase to stáří....A přitom když se to vezme za správný konec, není nic krásnějšího :-)))
Jenže stáří má největší rozkoš ve stěžování si . Já mám své stáří velice rád a už nikdy bych je nechtěl vyměnit za mládí . Opravdu si jen rád stěžuji .
Lancelotte, omlouvám se, jelikož odezva na tvou kritiku mi rovněž připadala nepřiměřená. Na důkaz usmíření ( já vím, že to zní debilně, ale co naplat ) si dovoluji tě upozornit na dílo Cliges, román lásky lásky a cti, v němž hraješ hlavní roli, ovšem to si přečti pouze za předpokladu, že máš rád poezii.
Milý Starče, jak si tak znovu pročítám svou kritiku tvého díla, zdá se mi poněkud ostřejší, než jsem původně zamýšlel. Stewartovou ani Ria neznám a obávám se, že ani Twaina si s touto legendou příliš nespojuji. Přiznávám, že se mi spíš zamlouvá popularizovaná verze celé legendy a sir Lancelot mne oslovil hlavně v podání Richarda Geera. Film Rytířem na hradě Camelot jsem neviděl.
Co se týče dvou proslulých znalců, jež uvádíš, jsem si jist, že by mne jejich díla příliš nenatchla a nevěnoval bych jim pozornost více, než by bylo nutné ke zdvořilému odmítnutí. Jak ale říkáš a jak říkám já a co je samozřejmě odvěká pravda, nikdo nevyhoví všem a co se líbilo kdysi, nemusí se líbit dnes a co se líbí většině, nemusí se líbit všem...Taky nedoufím, že mě všichni pochopí...:o(( [:o))]
Drahá Radosti !
Nesmííííííííííííírně se ti omlouvám za své neomluvitelné chování a co nejpokorněji tě prosím o prominutí. Mé urážení bylo ukvapené,
neopodstatněné.
A tobě , Lancelotte, vzkazuji, že jsem se nesnažil o monstrózní dílo, nýbrž o vyjádření svého zahořklého nitra. Děkuji za pobídnutí . Dále se však divím, jakožto dlouholetý student artušovských, který již získal v tomto oboru věhlas, že se zastáváš zrovna Merlina, kterž tě nenávidí a snažil se zosnovat tvou vraždu, ale co naplat, děkuji a Radosti se ještě jednou co nejnejnejnejpokorněji omlouvám ( i když na svrchovanosti svého Merlina stále trvám).
Ještě něco, Lanci : to nebylo pošpinění velké, vznešené věci.
Nýbrž spojení stylu Mary Stewartové a Michela Ria, dvou nejuznávanějších athurianologů.
Ještě jednou protestuji proti nařknutí z pošpinění : Mark Twain
artušovské legendy pošpinil, Richard Geer ( omlovám se,
napsal - li jsem to špatně ) art. legendy pošpinil a film Rytířem na hradě Camelot art. legendy pošpinil.Já ne. Já vsadil na osvědčené výše uvedené koně, ale vám se to nelíbilo, což ovšem není v nepořádku. Ještě nenarodil se člověk ten, aby zalíbil se lidem všem.
formálně dosti pokulhávající hybrid mezi pokusem o "vznešený styl" který z nepochopitelného nedostatku jakékoliv intersubjektivně (to slovo nenávidím) přenositelné emoce sklouzává ke klišé a spíše trapnému než vznešenému patosu
navíc samozřejmě je slabá jazyková stránka, kdy bohužel nic nedává odpověď na otázku, proč tohle dílo má být poezíí...:-)
Radosti,Radosti, Radosti... Opravdu obdivuji zásobu tvých cizích slov jímž umocňuješ své hnidopišství. Bohužel tvůj malomyšlenkářský pochod není s to pochopit, že zde nad formou vítězí obsah. Ber si příklad ze svých kolegů, kteří mne chválí. Doufám, že se již dostatečně obhajuji.
Milý Starče, vážných kritik je málo a nikdo není dokonalý, takže by sis měl cenit kritiky Radosti, jenž tě dost smázla a má pravdu. Je to slabé. Je to pokus o monstrózní dílo velkého stylu, ke kterému sis navíc půjčil téma vskutku veliké a vznešené a jak sis jistě ráčil všimnout, mně velmi blízké, avšak domnívám se, že jsi jej pouze pošpinil a nijak jsi nepomohl jeho většímu věhlasu.
A vůbec, myslel jsem si, že se aspoň pokusíš o něco velikého, ale pokusem o velký styl jsi ani nenaznačil něco monstrózního. Námět je fádní a nicneříkající. Nenašel jsem ani náznak velké myšlenky, nebo něčeho podobného.
Je mi líto, ale klidně to zkoušej dál...jen prosím nešpiň velké věci. Pokud se chystáš publikovat něco takového, nejprve se rozmysli, jestli to skutečně stojí za to...
Dale si ale myslím, že ses poněkud nechal unést pozitivní kritikou a odmítáš si přiznat neúspěch. Na to pozor! Vavříny pějí krásnou píseň, ale ta snadno ukolébá!!!
nezoufej, jsou i starci kteří evokují touhu rozehřát jejich zkřehlé duše a poslouchat slova která šeptají do duší druhých :-))
krááááááááásnýýýýýýýýýýýýýý
připomíná mi to 1 text, který se k tomu nepřímo vztahuje:
Queen of Light
took her bow
and then she turned to go
prince of Peace embraced her gloom
and walked the night alone....
*
jsi stařec, tohle bys měl znát
*
slyš, druide,
kam poděla se naděje ?...
...mou studenou duši
do svého pláště
zahalit chtěla...
já mečem proklál jsem ji;
zde leží
vedle mého těla
Napiš pokračování jako své samostatné dílo, ne?
Velice rád si to přečtu.
Post scriptum: když budeš pozorně naslouchat, uslyšíš odpověď.
Jen nevím jakou a od koho.