Osamělá

Sama, uprostřed spousty lidí,

sama, uprostřed svého světa,

sama, už ubývají mi síly,

jsem sama, už dlouhá léta.

Sama čekám až má duše najde svou druhou půli,

sama, nechápaje proč mám v lásce tolik smůly.

mnohokrát jsme byla s někým, přesto v hlouby duše sama,

mnohokrát jsem milovala a nakonec jsem sama.

Když slunce se červánky loučí s dalším dnem,

když ukládám své tělo ke spánku a noc vítám novým snem,

když procházím se lesem a nořím se do zeleného ticha,

když prsty se bořím do zlatavého písku – jsem sama, samotinká.

Když delfínem bych se chtěla stát

a nakonečným mořem bez cíle proplouvat,

když jako pták toužím létat nad mraky,

jsem sama, sama se svými sny i touhami.

Ráno se probudím a první, co zjistím je, že jsem sama,

snad mohl by mně někdo polibkem dobré ráno dát – stačí, kdybych chtěla,

já však čekám jen na svého prince, co miloval by mé sny,

on příjde a tím jsem si jistá, aby prozářil všechny mé budoucí dny.