Ganga

   Max žije úplně sám, obě děti mu umřely, milovaly totiž Maxovu přítelkyni Zuzanu a tak si jejich vlastní matka objednala jejich zahubení. Stará čarodějnice vyrobila vúdú panenky a milé děti umřely na rakovinu. První umřel chlapec, do poslední chvíle ho operovali na slepé střevo, až pitva zjistila nádor mozku. Maxovi rodiče umřeli na rakovinu jen pár týdnů předtím, hezky jeden po druhém. Všichni bydleli v tom samém domě a tak Zuzanu napadlo, že v domě asi bude geopatogenní zóna. A byla. Max a jeho dcera, poslední dva přeživší obyvatelé, se nechali vyšetřit. Oběma našli leukémii. Max holčičce pořád sliboval, že se uzdraví a že už brzy bude Zuzana bydlet s nimi. Koupili si malého pejska a těšili se spolu na Zuzanu. „A bude mě mít ráda, když nejsem tvoje?“ ptala se holčička. „Má nás ráda oba,“ věděl Max. Jenže najednou se holčičce přitížilo, šla do nemocnice. Matka holčičky si vzala štěňátko k sobě domů a štěňátko přejelo auto. Po pár dnech lékaři oznámili Maxovi, že holčička má nádor na mozku a že je třeba ji okamžitě operovat. „Je mi jak před popravou,“ myslel si Max a holčička řekla: „Tati, uvidim někdy Zuzanu?“ Pak šla na sál. „Zlomili jsme jehlu,“ oznámili Maxovi po několika hodinách. Holčička zemřela.

   Max si jel vyzvednou další štěňátko, tentokrát to byla pejsková. Za dva dny měli ve firmě noční schůzi. Svěřil štěňátko bratrovi, který k němu chodil občas přespávat. V noci mrzlo, za bratrem přišla Maxova bývalá manželka, nyní jeho švagrová, maličké štěňátko nechali celou noc na zahradě. Ráno přišel Max z práce, bratr se holedbal, že se mu stará o psa. „A kde je?“ ptal se Max. A štěňátko našli mrtvé. „Víš, jak ho to muselo bolet?“ říkal Max smutným hlasem. A objednal si pejsky dva, pejska i pejskovou, jednoho pro sebe a jednoho pro svojí budoucí ženu Zuzanu.

   Ale zatím nemá nikoho, pracuje ve dne v noci, už třetí týden skoro nespí, pořád samá schůze. Zuzana se zlobí na jeho šéfa, ale nic nepomáhá. Navíc se Max snaží vyléčit z leukémie, takže nejí a pije jen šťávu z mrkve a řepy a zelí. Celý den je ošklivá schůze, večer jede Max domů. Naštěstí není sám, na sedadle spolujezdce sedí kolega a říká: „Dyť jedeš stovkou.“ „Já už chci bejt doma“, omluvným hlasem říká Max. Nechce říct, že mu není dobře. Jenže se to prolákne, ztratí vědomí. Kolega zašlápne brzdu, volá záchranku, auto je na šrot, ale oni žijí.

Max má ovšem na kahánku. Už jsou v nemocnici Na Homolce. Max blouzní: „Na Bulovku ne, na Bulovku ne“. „Co blázní?“ komentuje to kolega. Volá Maxova bývalá manželka, doktor jí nalítne, že je za Maxe vdaná a řekne: „Zavolejte ráno, teď jde o to, jestli přežije tuhle noc.“ Až pak se dozví, že je to ta bývalá, co ho pořád podváděla, ani jedno dítě nebylo jeho, a zlobí se, že se nechal napálit, když má Max v občance rozvedený. „A on s nikym nechodí?“ ptá se doktor kolegy. On chodí s XX, co je na internetu známá jako P.“ „To je Max!“ nadšeně křičí doktor, „tak ten přežije.“ A nadšeně to sděluje všem kolegům, protože už několik měsíců se o Maxovi po nemocnicích mluví.

   Po špitále se to rozkřikne, všichni chtějí vidět Maxe, přichází úplný procesí, doktoři i sestřičky. A hlavní otázka je: "Jak to má s erekcí?" Chudák Max mezitím blouzní, vykládá, že spal úplně se všema, s laborantkou, sekretářkou, uklízečkou, ale s každou jen jednou a že se strašně stydí a že mu klidně můžeš dát tu francouzskou deku, stejně bude celou noc vzhůru.

   "Bolelo tě to, broučku?" Tohleto už naštěstí neříká nahlas.

   Zuzana je doma ve vaně. Myslí na ty prachy, co jí Max nechal napsat tu noc, kdy se dozvěděl, že má leukémii: „Ty prachy hodim do Gangy, jestli umřeš," píše na net.

   Max se dostane z nejhoršího, přečte si to a už ví svůj rozsudek. Říká: „Dyť víš, je to Dráčková, ona je fakt schopná to udělat. Musim žít.“