Studijní objekt „Marie“

   Marie zatím leží na pohovce svojí panelákové kuchyně na druhém konci města, je neklidná, cítí slapové síly otáčet se kolem svého těla, usíná, padne rána. Rána ji vzbudí. Joshuovi se stala nehoda typická pro levitujícího začátečníka: upadl a rozbil si kokos. „Příště si musim dát větší pozor,“ snaží se Joshua zachovat si svůj anglický humor. Marie cítí, že se s ní děje něco zvláštního. "Asi už brzy uvidím Šrí Juktéšvara," říká si útěšně. Je to její oblíbený hrdina z knihy Životopis jogína, kterou právě čte.

   Stavitel Archy rád měří pránu, všemu a všem, dokonce o tom napsal knihu. Kdysi si ji nakalibroval na skleničce vody. „Tak velkou, jako máš ty, jsem ještě neviděl,“ říká Joshuovi. „A můžeš ji změřit taky Marii?“ „Na dálku? Pokusím se.“ A měří. Zaklíná se číslem 27 a říká: „Má energii větší než celá zeměkoule.“

   Do Stavitelova domu přichází Následník, jeho žena a První kněžka. Konají poradu, jak se vypořádat s fenoménem Marie na úrovni dnešní doby. "Mohli bychom ji poslat do Německa na prozkoumání k jednomu odborníkovi," navrhuje První kněžka. Joshua je otřesen, vyprovází návštěvu k brance.

   Nad Evropou se objevuje bílé světlo, Marie se přesunuje ke Stavitelovu domu. Ukazuje První kněžce okénkem nad svou hlavou různé obrazy jiných světů. „Vidíš to?“ říká jí naléhavě svojí telepatickou řečí. A vidí při tom První kněžku jako štíhlou mladou dívku s dlouhými tmavými vlasy, ale trochu natvrdlou. Joshua vidí rybičky na Mariině noční košili.

   „Zjevila se nám tady jako Marie,“ říká navrátivší se Joshua starostlivě. Stavitel opět měří Mariinu pránu. „Má víc energie, než která je k dispozici v celém známém vesmíru.“

   Marie se probouzí na pohovce z tranzu a slyší ho, neví co dělat, naštěstí za chvíli Stavitel ulehčeně říká: „Už má energii jenom jako jedna normální zeměkoule.“

   „Co se vlastně stalo?“ ptají se Joshui. „Já už tři týdny nejim a Marie je asi dva měsíce vegetariánka,“ snaží se Joshua.        

   „Důrazně vás žádám, abyste o tom, co jste tady dnes v noci viděli, nikde nemluvili,“ říká První kněžka, zodpovědná za státní náboženství.