Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seReality 2 ( -> ) Dream
07. 05. 2003
6
0
2036
Autor
des_te_meer
Basic Human Design
"Nech mě na pokoji! Myslíš si, že máš patent na pravdu nebo co? To mám sedět s vámi u televize a koukat na telenovely?!"
Třísknu za sebou dveřma od pokoje. Nenávidím tyhlety hádky. Pořád to samý - že jsem jen u kompu na netu a s nima se nebavím. A o čem, když o posledním dílu Tamtédokonalételenovely nevím ani píp. Fuck - finanční rodina par excelance ;-( - achjo...
welnee > jdes ven?
ali > co se deje?
welnee > musim vypadnout, zase hadani :-/
ali > stav se za pet minut
welnee > oki
"Zdárek, jdeme na střechu?"
"Fajn, ale zítra musím do školy, oki?"
"Jako vždy ;-) "
"Jde i CoCa?"
"Jo, jde... A Marco"
"Skvělé, rodinka pohromadě ;-)"
Wel! Hej! Otočím se a usměju se. Teď je mi jedno, jak mi bude zítra ve škole, žiju pro teď a teď je mi krásně. Hnusněkrásný chemky. Svět pomalu ztrácí své obrysy a stává se přijatelný pro život. Jdu k stereu, který tu máme a pouštím dost minimalistický techno. Tančím si. Tancování je další věc, kterou fakt miluju. Ulítávám si do svýho světa, kterej je bez hádek s rodiči, bez všech těch každodenních starostí... Mám v očích slzy a najednu chuť někoho obejmout. A CoCa mě drží kolem ramen a říká, že to bude v poho. Skvělý, když víš, že někdo chápe tvoje pocity. A pak jdeme zase tancovat. Tma, střecha, světla města kolem, techno, lidi co je mám hodně ráda. A drogy. Teď mi pomáhají, je mi skvěle. Sice mi asi i pomáhají někam do háje, ale to je mi teď jedno, je mi fajn a nechci na nic myslet.
Zachytit každý beat a neztratit se v tom. A rychleji. Netuším, kolik je hodin a asi ani nikdo jiný, ale začíná být nějak světlo. Říkám, že už musím jít a Marco jde se mnou. Doma kouknu na komp - čtyři. Fajn. Sprcha, sebrat věci a jít do školy. Hm, zombíci na pochodu.. ;-)
Genie
apoff > wel .. kam jdes v sobotu?
welnee > kam asi, je v brne neco jineho? :-)
apoff > hm, se tam zastavim za vami! ;-)
welnee > oki, pekne se kazis :-P
apoff > ty pomlc! :-)
welnee > taky te miluju ;-)
apoff > zatim papa
welnee > pa a mej se
Budu tam slavit svoje narozky a konec školního roku. Úžasné, to chci zase vidět ty fotky.
Zase ten příšerný budík! Bože, jak já ten krám nenávidím. Nesnáším ten jeho zvuk, to by probudilo i mrtvé!!! A ještě víc, když jsem nevyspaná a musím do školy. Otevřít oči do toho příšerně ostrého denního světla - vážně nepochopím, proč si lidé smysleli, že se žije přes den a v noci se má spát.
Jdu domů pro nějaké jídlo a taky se pochlubit výzem. Doma docela spokojenost velká, hm, však taky aby ne. Aspoň někdy drží pusu a uznají, že by je mohlo napadnout říkat mi i mým jménem, ne jenom...
Love
lock > budes tam?
welnee > jasne, kde bych byla!
lock > mam pro tebe darek ;-)
welnee > zazpivas mi??
lock > :-P
welnee > tak ne, tak mi povis nejakou pohadku.. ;-)
lock > zavolam i kolem jedenacte a u levych saten, ok?
welnee > ja te zboznuju! :-) tak tu o cervene karkulce, ju? ;-)
lock > uvidime. ;-) a co jinak?
welnee > klasika. doma veselo. ted koukam co kde na netu noveho.
lock > kdes byla vcera?
welnee > strecha
lock > 8-D
welnee > bez poznamek;-) jdu down, dnes musim odpocinout, jinak vikend nepreziju
lock > kiss a mej se
welnee > tobe taky, papa
Vypínám icqčko a pouštím jen nějaký ambientek. Hurá do postýlky si něo přečíst a pak spát.
Smart Move
Sedíme opřený o strom a koukáme kolem sebe do toho právě přicházejícího rána. Kolem je krásný klid, i když jen kousek odsud by člověk zakopával o lidi. Miluju parky a některé jejich části ještě víc. Myslím, že CoCo i Net lítají hlavou stejné myšlenky a všechny máme realitu posunutou tak trošku jinam. Asi ještě do právě končícího večera a doznívajících zvuků Umekova Gatexu. Asi tam někam a od té chvíle do toho spirálkového času. Přišla mi do hlavy myšlenka mého brášky. "Hele, víš jaká je definice vlaku?" - trošku divně koukám - "Hm, asi něco jako pěkná homada šrotu, co ji vydávají za dopravní prostředek?..." - " No, právě, že ne. Je to dokonalé. Pravidelný beat v nepravidelných intervalech!" Bráška.. Musím se usmívat a snažím se tu myšlenku nějak přetlumočit zbytku. Docela mě to ticho nudí. Taky přemýšlím, jak dlouho tady ještě budeme sedět. Nějak mě to tu přestalo bavit, je to moc stejné, domů se mi chce ještě míň, než zůstat tady sedět a na nějaké bloumání po městě není nálada - trošku moc divných lidí v ulicích, ještě víc světla a taky naše trošku jiné oblečení.Techno dresscode.. ;-))
"Děti - naše budoucnost!" napadá mě a tak to říkám. Ha ha ha. "No vždyť jo, ale víš jak, víkendy se nepočítaj'..." CoCa má vždy svou teorii na všechno a tahleta je vážně pěkná. Chvíli ji rozvíjíme, ale stává se z toho docela pěkný nesmysl, tak se na to zase vykašleme. Jsou tři odpoledne a jdeme se domů připravit na dnešní večer.
Live Young, Die Fast
Dnes poprvý jsem od něj slyšela, že už by asi nedal akci načisto. Koukala jsem na něj asi hodně mimo, ale u něj mě to fakt šokovalo. Projel mi před očima celej ten čas od chvilky, kdy jsem ho poprvý potkala. Kdy byl někdo úplně jinej. Jinej než my všichni. Takovej, jakýho jsem ho chtěla znát. Jakýho jsme ho chtěli znát všichni. Kluka, co chodí na akce a nefetuje. A krásně si je užívá. Musela jsem jít pryč. Zavřela jsem se do svýho pokoje a do očí mi vlítly slzy. Už byl stejnej. Úplně stejnej. Všichni jsme si tak zatraceně podobný. Ten den už jsem z pokoje nevyšla a jen jsem brečela. Asi jsem hodně předrážděná a měla bych se uklidnit. Ale sakra proč??
Bolí to myško, ani nevíš, jak moc bolí těch pár slov, které jsi řekl tak nevinným tónem. Tím, kterým jsi dřív mluvil o všem. I o tom, že akcičky načisto jsou ty nej. I o tom. A o naší pohádce, které jsme se tak smáli.
"Je to taková slušně všudypřítomná smažka:) Jak se pozná smažka? Chodí to jako smažka, myslí to jako smažka (tzn. ne moc, ale zajímavější je otázka, na co myslí?), chová se to jako smažka a když křiknete Smažko!, otočí se jako první :)) - tak takhle se smažka pozná. Jaký je její ideální den? Ráno vstanu a pustím si melodic-techno, před obědem zjistím, že jsem vzhůru a pustím si progressive-techno, po obědě si lehnu a při zvuku minimal-techna usínám, aby mě mohl probudit set core-rytmu-techna a co to - je sobota - a co v sobotu - jde se na party. Představa je taková: dojdu a slyším fakt cool techno, po pár hodinách zjišťuju, že už jsem tady pár hodin a hraje se dokonale hardcore-techno. Tančit ovšem nebudu, někoho odchytím a budu s ním kecat a kecat a kecat a ........ a kecat :-)))) Party končí a jde se domů. Ovšem spát nebudu, ještě jsem neslyšla to nový techno, co jsem přes noc stáhla z netu;-)) "
Pohádky jsou k ničemu. A zítra další víkend, jeden čas a jeden prostor. A pak se ti vše změní, ani nevíš jak! Hraje si to s tebou na houpačku. Nebo - vzpomínáš, houpací lodě na pouti. Ten pocit, když seš nahoře. A pak už během vteřinky padáš. A pak znovu málem až do nebe, srdce ven z těla a úplná euforie. Hraješ si jako dítě. Píseček a bábovičky. A okamžiky naprosté bezstarostnosti. A slzy do očí a hořkost do krku a rychlost do těla a prázdno do hlavy!!!!! ... "a až se to stane, tak už zbude jen si stoupnout před zrcadlo a zasmát se. Zasmát se do svých černých očí. Ha ha ha. Zopakuj si to, jinak to totiž nebude."
A Dark Whisper
Mám dva životy. I když je jich možná víc, tak to alespoň tvrdí Ali. Prý jsem jako kočka, ale nemyslím si to. Spíš je to jen unavené štěstí, co si občas sedne i na mě. Ty životy musím mít jen dva, školní a víkendový. A mezi nima taková menší propast. Občas se bojím, že do ní spadnu, ale to je celkem blbost. Spadnout do virtuální propasti mojí hlavy. Vymyšlené jámy, co nikde nemá žádné pojmenování po nějakém slavném zeměpisci, co by ji mohl objevit. A třeba je to jen nějaké údolí, co v něm teče pohodová řeka a lidi tam jezdí relaxovat. Dospělí si plácají ty svoje chytré řeči na zahrádkách pod slunečníkem a děti si hrají dole u vody a občas se nějaké utopí nebo spadne do té propasti. Docela mu nezávidím. Umřít v mé hlavě, to musí být docela nuda. I když já to nezkoušela, tak nevím, možná je to docela fajn věc. Teda pokud někoho baví umírat v uzavřených prostorech. A ta voda už taky začíná být docela studená, achjo, to nemůžeme mít vyhřívanou vanu??? No, aspoň vím, že já do té své propasti nesmím, protože co kdyby tam byla řeka se studenou vodou,.....
Exit Wonderland
Dneska je dokonalej čtvrtek, venku je skvěle a zítra jedu na akcičku jednu. Hmm., nádhera. Jen zítra ta škola, ale to se nějak dá. Dvě hoďky zvládnu. A pak pápáá... Fakt cesta zajímavá. Vše ok, dokud vám cesta nepřijde jako tankodrom a střelnice. A značky asi tak maximálně hledat kouřové, co zanechávaj potulní indiáni, ale dopravní fakt ne. A za všechno může Hurvínek, jasně, kdo taky jiný. Čekám, kdy bude stát někde na kraji silnice a stopovat, že chce jet s námi. Ale nic nebude! Brr, koneeec, Hurvínci néé, zase ty naše teorie :-))) Radši si dáváme něco dobrého k jídlu - ententýky dva špalíky.... koláče k snídani obědu i večeři - enjoy!! :-) A Hurvínek ať se jde klidně i klouzat...A pak tanečkování a hudba a lidi a světla.. Já je tak milujuuu... heh.. no tak moc zase ne, ale fakt se mi tady líbí. Potkávám pár lidí, co jsem nějaký ten čas neviděla a kecáme a pak je ráno. A světlo. A úkryt a jdeme dál a další město a další lidi a další party a další.. všechno. Přijde mi, že ti lidi se moc střídají a jen my si hrajeme na čárový rozhodčí v mistrovským turnaji. World.. Universe... Champions!!! GO! Ale na ty zakouslý jako go-go děti fakt nemáme, musím se smát a přitom nachytám Hurvínka v té jeho hře na schovku, holt příště se musí líp schovávat, v těch chemkách je ho najít docela snadný. Ale aby mu to nebylo líto, tak se raději jdu kouknout na trošku jiný filmík, protože tohle už mě nudí a pak jdu spát, protože je úterý...
Supernatural
Mám tři životy. Ty dva předešlé a tenhleten nový. Ale to Ali nemohl vědět. Je jiný, od základů jiný. A nevím, jestli to tak chci, možná nevím co chci. V tom novém je moc ticha a bílých míst. Prázdných bílých míst... a já mám zase ty své blbé nápady, i když jsem na kilometry vzdálená všem těm mým blízkým místům. Nové město, lidi, nové osudy.
Včera jsem potkala jednu holku. Strašně moc mi připomněla mě před nějakým tím časem. Černej andílek s tak nádhernýma očima a bílou kůží uprostřed všech těch letních slunečních paprsků. Věděla jsem o ní a ona o mě. Blbost! Osudy jsou všude tak stejné... Welcome back, Wel.
"Nech mě na pokoji! Myslíš si, že máš patent na pravdu nebo co? To mám sedět s vámi u televize a koukat na telenovely?!"
Třísknu za sebou dveřma od pokoje. Nenávidím tyhlety hádky. Pořád to samý - že jsem jen u kompu na netu a s nima se nebavím. A o čem, když o posledním dílu Tamtédokonalételenovely nevím ani píp. Fuck - finanční rodina par excelance ;-( - achjo...
welnee > jdes ven?
ali > co se deje?
welnee > musim vypadnout, zase hadani :-/
ali > stav se za pet minut
welnee > oki
"Zdárek, jdeme na střechu?"
"Fajn, ale zítra musím do školy, oki?"
"Jako vždy ;-) "
"Jde i CoCa?"
"Jo, jde... A Marco"
"Skvělé, rodinka pohromadě ;-)"
Wel! Hej! Otočím se a usměju se. Teď je mi jedno, jak mi bude zítra ve škole, žiju pro teď a teď je mi krásně. Hnusněkrásný chemky. Svět pomalu ztrácí své obrysy a stává se přijatelný pro život. Jdu k stereu, který tu máme a pouštím dost minimalistický techno. Tančím si. Tancování je další věc, kterou fakt miluju. Ulítávám si do svýho světa, kterej je bez hádek s rodiči, bez všech těch každodenních starostí... Mám v očích slzy a najednu chuť někoho obejmout. A CoCa mě drží kolem ramen a říká, že to bude v poho. Skvělý, když víš, že někdo chápe tvoje pocity. A pak jdeme zase tancovat. Tma, střecha, světla města kolem, techno, lidi co je mám hodně ráda. A drogy. Teď mi pomáhají, je mi skvěle. Sice mi asi i pomáhají někam do háje, ale to je mi teď jedno, je mi fajn a nechci na nic myslet.
Zachytit každý beat a neztratit se v tom. A rychleji. Netuším, kolik je hodin a asi ani nikdo jiný, ale začíná být nějak světlo. Říkám, že už musím jít a Marco jde se mnou. Doma kouknu na komp - čtyři. Fajn. Sprcha, sebrat věci a jít do školy. Hm, zombíci na pochodu.. ;-)
Genie
apoff > wel .. kam jdes v sobotu?
welnee > kam asi, je v brne neco jineho? :-)
apoff > hm, se tam zastavim za vami! ;-)
welnee > oki, pekne se kazis :-P
apoff > ty pomlc! :-)
welnee > taky te miluju ;-)
apoff > zatim papa
welnee > pa a mej se
Budu tam slavit svoje narozky a konec školního roku. Úžasné, to chci zase vidět ty fotky.
Zase ten příšerný budík! Bože, jak já ten krám nenávidím. Nesnáším ten jeho zvuk, to by probudilo i mrtvé!!! A ještě víc, když jsem nevyspaná a musím do školy. Otevřít oči do toho příšerně ostrého denního světla - vážně nepochopím, proč si lidé smysleli, že se žije přes den a v noci se má spát.
Jdu domů pro nějaké jídlo a taky se pochlubit výzem. Doma docela spokojenost velká, hm, však taky aby ne. Aspoň někdy drží pusu a uznají, že by je mohlo napadnout říkat mi i mým jménem, ne jenom...
Love
lock > budes tam?
welnee > jasne, kde bych byla!
lock > mam pro tebe darek ;-)
welnee > zazpivas mi??
lock > :-P
welnee > tak ne, tak mi povis nejakou pohadku.. ;-)
lock > zavolam i kolem jedenacte a u levych saten, ok?
welnee > ja te zboznuju! :-) tak tu o cervene karkulce, ju? ;-)
lock > uvidime. ;-) a co jinak?
welnee > klasika. doma veselo. ted koukam co kde na netu noveho.
lock > kdes byla vcera?
welnee > strecha
lock > 8-D
welnee > bez poznamek;-) jdu down, dnes musim odpocinout, jinak vikend nepreziju
lock > kiss a mej se
welnee > tobe taky, papa
Vypínám icqčko a pouštím jen nějaký ambientek. Hurá do postýlky si něo přečíst a pak spát.
Smart Move
Sedíme opřený o strom a koukáme kolem sebe do toho právě přicházejícího rána. Kolem je krásný klid, i když jen kousek odsud by člověk zakopával o lidi. Miluju parky a některé jejich části ještě víc. Myslím, že CoCo i Net lítají hlavou stejné myšlenky a všechny máme realitu posunutou tak trošku jinam. Asi ještě do právě končícího večera a doznívajících zvuků Umekova Gatexu. Asi tam někam a od té chvíle do toho spirálkového času. Přišla mi do hlavy myšlenka mého brášky. "Hele, víš jaká je definice vlaku?" - trošku divně koukám - "Hm, asi něco jako pěkná homada šrotu, co ji vydávají za dopravní prostředek?..." - " No, právě, že ne. Je to dokonalé. Pravidelný beat v nepravidelných intervalech!" Bráška.. Musím se usmívat a snažím se tu myšlenku nějak přetlumočit zbytku. Docela mě to ticho nudí. Taky přemýšlím, jak dlouho tady ještě budeme sedět. Nějak mě to tu přestalo bavit, je to moc stejné, domů se mi chce ještě míň, než zůstat tady sedět a na nějaké bloumání po městě není nálada - trošku moc divných lidí v ulicích, ještě víc světla a taky naše trošku jiné oblečení.Techno dresscode.. ;-))
"Děti - naše budoucnost!" napadá mě a tak to říkám. Ha ha ha. "No vždyť jo, ale víš jak, víkendy se nepočítaj'..." CoCa má vždy svou teorii na všechno a tahleta je vážně pěkná. Chvíli ji rozvíjíme, ale stává se z toho docela pěkný nesmysl, tak se na to zase vykašleme. Jsou tři odpoledne a jdeme se domů připravit na dnešní večer.
Live Young, Die Fast
Dnes poprvý jsem od něj slyšela, že už by asi nedal akci načisto. Koukala jsem na něj asi hodně mimo, ale u něj mě to fakt šokovalo. Projel mi před očima celej ten čas od chvilky, kdy jsem ho poprvý potkala. Kdy byl někdo úplně jinej. Jinej než my všichni. Takovej, jakýho jsem ho chtěla znát. Jakýho jsme ho chtěli znát všichni. Kluka, co chodí na akce a nefetuje. A krásně si je užívá. Musela jsem jít pryč. Zavřela jsem se do svýho pokoje a do očí mi vlítly slzy. Už byl stejnej. Úplně stejnej. Všichni jsme si tak zatraceně podobný. Ten den už jsem z pokoje nevyšla a jen jsem brečela. Asi jsem hodně předrážděná a měla bych se uklidnit. Ale sakra proč??
Bolí to myško, ani nevíš, jak moc bolí těch pár slov, které jsi řekl tak nevinným tónem. Tím, kterým jsi dřív mluvil o všem. I o tom, že akcičky načisto jsou ty nej. I o tom. A o naší pohádce, které jsme se tak smáli.
"Je to taková slušně všudypřítomná smažka:) Jak se pozná smažka? Chodí to jako smažka, myslí to jako smažka (tzn. ne moc, ale zajímavější je otázka, na co myslí?), chová se to jako smažka a když křiknete Smažko!, otočí se jako první :)) - tak takhle se smažka pozná. Jaký je její ideální den? Ráno vstanu a pustím si melodic-techno, před obědem zjistím, že jsem vzhůru a pustím si progressive-techno, po obědě si lehnu a při zvuku minimal-techna usínám, aby mě mohl probudit set core-rytmu-techna a co to - je sobota - a co v sobotu - jde se na party. Představa je taková: dojdu a slyším fakt cool techno, po pár hodinách zjišťuju, že už jsem tady pár hodin a hraje se dokonale hardcore-techno. Tančit ovšem nebudu, někoho odchytím a budu s ním kecat a kecat a kecat a ........ a kecat :-)))) Party končí a jde se domů. Ovšem spát nebudu, ještě jsem neslyšla to nový techno, co jsem přes noc stáhla z netu;-)) "
Pohádky jsou k ničemu. A zítra další víkend, jeden čas a jeden prostor. A pak se ti vše změní, ani nevíš jak! Hraje si to s tebou na houpačku. Nebo - vzpomínáš, houpací lodě na pouti. Ten pocit, když seš nahoře. A pak už během vteřinky padáš. A pak znovu málem až do nebe, srdce ven z těla a úplná euforie. Hraješ si jako dítě. Píseček a bábovičky. A okamžiky naprosté bezstarostnosti. A slzy do očí a hořkost do krku a rychlost do těla a prázdno do hlavy!!!!! ... "a až se to stane, tak už zbude jen si stoupnout před zrcadlo a zasmát se. Zasmát se do svých černých očí. Ha ha ha. Zopakuj si to, jinak to totiž nebude."
A Dark Whisper
Mám dva životy. I když je jich možná víc, tak to alespoň tvrdí Ali. Prý jsem jako kočka, ale nemyslím si to. Spíš je to jen unavené štěstí, co si občas sedne i na mě. Ty životy musím mít jen dva, školní a víkendový. A mezi nima taková menší propast. Občas se bojím, že do ní spadnu, ale to je celkem blbost. Spadnout do virtuální propasti mojí hlavy. Vymyšlené jámy, co nikde nemá žádné pojmenování po nějakém slavném zeměpisci, co by ji mohl objevit. A třeba je to jen nějaké údolí, co v něm teče pohodová řeka a lidi tam jezdí relaxovat. Dospělí si plácají ty svoje chytré řeči na zahrádkách pod slunečníkem a děti si hrají dole u vody a občas se nějaké utopí nebo spadne do té propasti. Docela mu nezávidím. Umřít v mé hlavě, to musí být docela nuda. I když já to nezkoušela, tak nevím, možná je to docela fajn věc. Teda pokud někoho baví umírat v uzavřených prostorech. A ta voda už taky začíná být docela studená, achjo, to nemůžeme mít vyhřívanou vanu??? No, aspoň vím, že já do té své propasti nesmím, protože co kdyby tam byla řeka se studenou vodou,.....
Exit Wonderland
Dneska je dokonalej čtvrtek, venku je skvěle a zítra jedu na akcičku jednu. Hmm., nádhera. Jen zítra ta škola, ale to se nějak dá. Dvě hoďky zvládnu. A pak pápáá... Fakt cesta zajímavá. Vše ok, dokud vám cesta nepřijde jako tankodrom a střelnice. A značky asi tak maximálně hledat kouřové, co zanechávaj potulní indiáni, ale dopravní fakt ne. A za všechno může Hurvínek, jasně, kdo taky jiný. Čekám, kdy bude stát někde na kraji silnice a stopovat, že chce jet s námi. Ale nic nebude! Brr, koneeec, Hurvínci néé, zase ty naše teorie :-))) Radši si dáváme něco dobrého k jídlu - ententýky dva špalíky.... koláče k snídani obědu i večeři - enjoy!! :-) A Hurvínek ať se jde klidně i klouzat...A pak tanečkování a hudba a lidi a světla.. Já je tak milujuuu... heh.. no tak moc zase ne, ale fakt se mi tady líbí. Potkávám pár lidí, co jsem nějaký ten čas neviděla a kecáme a pak je ráno. A světlo. A úkryt a jdeme dál a další město a další lidi a další party a další.. všechno. Přijde mi, že ti lidi se moc střídají a jen my si hrajeme na čárový rozhodčí v mistrovským turnaji. World.. Universe... Champions!!! GO! Ale na ty zakouslý jako go-go děti fakt nemáme, musím se smát a přitom nachytám Hurvínka v té jeho hře na schovku, holt příště se musí líp schovávat, v těch chemkách je ho najít docela snadný. Ale aby mu to nebylo líto, tak se raději jdu kouknout na trošku jiný filmík, protože tohle už mě nudí a pak jdu spát, protože je úterý...
Supernatural
Mám tři životy. Ty dva předešlé a tenhleten nový. Ale to Ali nemohl vědět. Je jiný, od základů jiný. A nevím, jestli to tak chci, možná nevím co chci. V tom novém je moc ticha a bílých míst. Prázdných bílých míst... a já mám zase ty své blbé nápady, i když jsem na kilometry vzdálená všem těm mým blízkým místům. Nové město, lidi, nové osudy.
Včera jsem potkala jednu holku. Strašně moc mi připomněla mě před nějakým tím časem. Černej andílek s tak nádhernýma očima a bílou kůží uprostřed všech těch letních slunečních paprsků. Věděla jsem o ní a ona o mě. Blbost! Osudy jsou všude tak stejné... Welcome back, Wel.
des_te_meer
09. 06. 2004
myslím, že je to velmi dobré, čtivé a tak vůbec :), mě nejvíc zaujal asi moment, kdy píšeš o propasti mezi svými dvěma životy, je to zvláštní... ale rozhodně zajímavý :o)
tvoj štýl je veľmi zrozumiteľný,hlavne sa dá čítať =o) mám kopec záznamov z everydaylife no mnohé z nich by nikomu nič nepovedali. mne všetko: vôňu, svetlo, náladu, keď som to písala. všetko je popretkávané úryvkami z piesní a prepismi esemesiek, mystifikáciou reality, ambiguous tendencies a odkazmi priateľov, ktorým nik nerozumie, iba my.bojím sa z toho stvoriť príbeh...
nič už s tým nerob, je to ready na knižku :))))))))
tieto náhľady ľudí na dielo sú učebnicový príklad teórie relativity: pohár postavený ku oknu vo vlaku, ktorý sa pohybuje, sa bude zdať iný tomu, kto pri ňom sedí a iný tomu, kto stojí na nástupišti. s tým už nič nenarobíme...maš pravdu, všetko chce svoj čas...
des_te_meer
16. 06. 2003des_te_meer
15. 06. 2003
je to "hodne!hodne!hodne!" dobre. tento zivot poznam. az som sa prelakla, ako jednoduchoabsolutne sa da opisať. myšlienkové zrútenie sa do vlastnej hlavy.
pismo aj farba vystihuje. netrap sa s nim.
fakt kvalita :))))))))))********
Velmi kvalitní! Kéž by to byla kniha. Třeba jednou bude, že? :o) Jsem unešený... jak intenzivně zpracuješ děj, ale čtenáři to nedáš pocítit. Oj. :o))*
des_te_meer
29. 05. 2003des_te_meer
29. 05. 2003
dobrý, akorátže s tim nápadem názvů odstavců přišel první hubitel, ne? :)) (nic ve zlym :) *
des_te_meer
20. 05. 2003
mně to přišlo trochu podobný, ale v něčem jiný, líbilo
s tím jménem jsi mě dostala, tos musela bejt teda hodně odkouřená :))) - ale máš to za sebou - tak teda BROU NOC!
des_te_meer
20. 05. 2003
Aha...no, kdyby to písmo bylo menší, tak by to fakt bylo blbý... A jestli je to fakt o skutečných příběhu...tak vážně síla...:o)
des_te_meer
10. 05. 2003des_te_meer
09. 05. 2003proťapaná_teniska
09. 05. 2003
Co říct? Hóóódně zajívavé. Nevím, jestli bych to dal přečíst znova, ale to je taky vlastně další plus. Takové povídky jsou nejlepší. Jazyk je volený skvěle. Je poznat o kom to je. Jazyk prozrazuje lidi. Styl vyjadřování působí tak, že enormně zrychluje vnímání a vlastně tak simuluje způsob vnímání hlavních aktérů. Jejich vnímání světa je podobné. Všechno prostě jen rychle rychle přežít a je tu odpoledne a parta a pak zase a zase až je tady víkend a akcička a druhá a zase to přežít. Rozhodně je ale pro mě tenhle způsob života děsící. Tohle bych nechtěl žít!
A taky člověka kterého popisuješ: Ten co byl nejprve čístej a pak začal brát. Taky dobrá epizodka. Takoví pak končí nejhůř. Jako ten sportovní týpek v Trainspotingu. Snad víš, o čem mluvím. Jinak dobré. I to písmo je v pohodičce. Ani bych ho neměnil. Taky to dělení do oddílů je v klídečku. Jestli ti to nevadí, tak si zatipuju, ju?*