Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVranov II.
Autor
ARC
Ráno jsem vstal
Vyšel nahý do sněhu
Na Cejlu zvonili už poledne
Nebe se naklánělo
Marně jsem stopoval
Lyžaři tam byli dřív
Opřeli si lyže o kostel
Oddrmolili zdrávasy
A ujížděli rychle domů
K slavnostnímu obědu
Zůstal jsem tam sám
Poprvé v životě poklekl
A prosil ho
Aby mi vzal pýchu nenávist a bolest
Sám už jsem to neunesl
Sám už nestačím na nic
Naprosto na nic
Vyšel jsem před chrám
Hleděl do údolí
Zvonilo mi v uších
A v hospodě jakoby náhodou fakt měli jen rybí polívku
A červený víno
Věděl jsem že je Nový rok
Ten svátek kocoviny
Ale nevěděl jestli je to fakt Syn boží
A jestli mě Madona vranovská ochrání
Před zlem
O kterém nevím kde se bere
Nevím vůbec nic
Naprosto nic
Ale přijal jsem v hospodě toho neznámého podobojí
Vyšel jsem ven
Ploužil se cestou
Ruskou krajinou Josefa Lady
Cestou
Lyžařskou stopou
Sněhem zapadávající cestou
T a k o v é h o tao medvěda
Stmívalo se podivně rychle
Vločky kryly unavenou zem
pohledem tvých očí poutníky utěšujících,
Matko!
Bylo strašlivě pozdě zas
Přestal spěchat
Lehl si do závějí do peřin si lehl
Chraň to dítě, Panno
Ochraňuj ho, Bohyně Matko!
Vrátil jsem se domů
Kde mě čekala žena
Která nepatřila mi
Ale Kiliáne Nedory
Nikdy nám nic nepatřilo
Odjel jsem do jiného světa
Do jiného města
Několik zvonků mi zvonilo v různých bytech
V různých městech
Ty zvonky mi taky nepatřily
Ucítil jsem bolest
Svíravou tupou nekonečnou
Bolest je taky pýcha
Vezmeš mi ji taky?
S nenávistí myslím na ty
Co mi život rozmetali
Proč musím dělat že se nic neděje
Když rozmetáno je do základů
Že bych to rozmetal já?
Jak přežít ty konkrétní minuty bolesti
Vůz na němž jedu se už dávno rozpadl
Můžu si stokrát říkat že jsem jezdcem
Ne tím vrakem
Stejně spadnu do tý jámy
V jeskyni lovců mamutů
V labyrintu duše dohořívající svíčky
Jak je zažhnout
Jak vyznat se v těch chodbách
pod Stránskou skálou
S výhledem na ohryzanou horu
Jakousi obludou
Staršovstvo připisovalo to hadům
Těm slizskejm sviním
Ale jen já vím
Kdo ukousl bok Hádům
Hadi hladí
To zuby holky tý líný
Tlustý vyhřezlý
Můžeš se mi smát že přeháním
Ale to jí neznáš, bejby
Smrt je proti ní krasavice
Tato svině má bradavice
Ze strachu viny nenávisti bolesti pýchy
Nebo jen tak že se jí zrovna zachce
Zavřel jsem před ní oči
A kolem stejně běželo to peklo
V labyrintu ve mně všude
Kladivem zevnitř pekla se klepu
Bez domova milosti ochrany cesty se klepu
Zatopen pořád jen tak po bradu
Ale svět pomáhá jen čistým
A těm kdo jsou ve sračkách úplně
Chtělo by to nějaký antidepresivum
Ale ne ty oblbující psychiatrický jedy
Ale třeba Ecstasy
Ale kdoví jak vypadají její zuby v astrálu
Nebo ty mi, bože, pomůžeš?
Ale ty holky co hystericky ječej sladké jméno Jéžíš
Mě serou
Bože bože něco by to chtělo
Co?
Je to v tom že si myslim
Že Ježíš byl jen jeden z bodhisattvů
A ne jediný Syn boží
Nebo je to v tom
Že je těžký se neuchlastat
Když žiju sám
Nebo je to v tom
Že naprosto nejtěžší je žít s někým
Asi mám nějakou poruchu duševní
Ale ne zas takovou
Aby mě zavřeli
Do Bohnic nebo Bohunic
Vždyť “Boh všetko,
Svet len sen“
Jak začít nově?
Smutně sněží na Vranově…