Nálady a pocity (My Roadstory)

Krása jarního dne

Jarní slunce , jarní vánek ,

jarní déšť a jarní spánek ,

procházka jarní zahradou ...

Nic nemůže být náhradou

za překrásný jarní den.

Doufám , že nebyl to jen sen .

Pravda

Pravda to je světlo denní ,

co ozáří , to se (z)mění .

Pravda prodírá se víčky ,

pravda je i plamen svíčky ,

od něhož tě pálí ruka .

Pravda to jsou pravá muka .

Slova

Tvoje slova znějí sladce v uchu ,

škoda , že tak málo dopřáváš mému sluchu .

Vlastně se to dalo tušit ,

proto nenech se mnou rušit ;

klidně opakuj je znova

sladká slova , hořká slova ...

Smutek / bolest

Když ti bolest křiví ústa ,

kolem rozléhá se jen čerň pustá .

Když ti smutek trápí duši ,

aniž to kdo kolem tuší ,

máš chuť vykřičet to do celého světa .

Jenže chybí ti ta správná věta

( ta jediná správná věta ...) .

Štěstí / smůla

„Teď mám štěstí!“ „Teď je bída!“

do kola životem se pořád střídá .

Mám se smát a nebo brečet ,

kdybych všechna ‘+’ a ‘-’ sečet

( ... +štěstí -smůla+štěstí -smůla...)

nevyšla by vlastně NULA ?

Chaos , zmatek

Myšlenek divoký rej ,

chaos a zmatek prej ?

V hlavě se mi stále točí

spíš jako na kolotoči :

„...Chtěls to , tak teď pykej...

  ...Nebuť zticha ! Něco říkej !...“

(...Vždyť jsem tý holce k smíchu

v tomhletom tichu , úplným tichu...)

Ticho

Ticho bolí , Ticho léčí ,
Ticho to je problém něčí .
Ticho to nás spojuje
a zároveň rozdvojuje .
Ticho to mě straší
při procházce naší .

Intuice ( předtucha )

Intuice , Intuice

starostí mi dělá více ,

než kdy z ní mám prospěchu .

Těžko hledat útěchu

v tom , že to spása má je ,

neboť vidí dál než do 1. máje .

Nejasné tušení

Cítím srdce bušení ,

mám nejasné tušení ,

že každým krokem něco ztrácím ,

každým rokem na nulu se vracím .

Jako vždy zas mám ten pocit ,

   že byl to sen a já teď procit .

Řeka času

Řeka se podél cesty vine ,

připomíná , jak čas plyne .

Čas vždy běží ‘dlouhou míli’ ,

každý chce být první v cíli .

Není na čase už toho nechat !?

Někdy není třeba spěchat .

Přátelství

Přátelství - náš rodný přístav

( svoji bárku k molu přistav ) .

 Přístav štěstí , přístav nouze

 =   to , co brání  mojí  touze  ,

Přístav kam se ukreje

 zbytek mojí naděje .

( přístav klidu , stranou bouří...)

Smysl života

Je v tom smysl nebo není ?

Kdo jak života si cení ?

Někdo s ním jen tak mrhá ,

jiný do vln zas a zas se vrhá ,

aby aspoň hnul se z místa ;

jeho budoucnost však není jistá .

Smysl toho všeho ?!

Má to Smysl ? Má to význam ?

„To já nevím“, klidně přiznám .

Rád bych měl tu odvahu ,

vrhnout se hned do vztahu .

Bohužel momentálně na to nemám ,

raději vyhýbat se budu ženám .

Závěr ( konec )

Snad přečteš si tyto strofy ,

dějiny jedné katastrofy .

Verše milé , verše křehké ,

pochopit je není lehké .

Někdy směšné , někdy smutné ;

jsou tu navíc, jsou i nutné...