Ze snů Cassioppei

Děkuju..., že jsem tu moh být... *!

Mně se to teda líbí,A na to si Tipnu

:c)))) už dávno Šimek s Grossmannem píšíce verše pro svou píseň konstatovali tuhle nad ránem že ze všech textů na ně padá tíseň ... cituji : " buď on ji má rád a ona ho nemá ráda, nebo ona ho má ráda a on ji nemá rád, v lepším případě se mají rádi oba, ovšem pak to má tak ubohou muziku ..." :c))) tak se kirkove nenuď a usmívej se - vždyť to je přeci život: " Tamten chce tamtu tamta chce onoho onen chce ji ona tebe ty chceš mě a já ... to už je řada šesti slonů, za sebou se ploužící ..." Aldarone - mně se tahle básnička líbila, mě i oslovila, srdce naplnila, duši potěšila, mysl rozjasnila ... díky.

mám pocit, že tady je to ta nejčastější věc, minimálně za dnešek už čtu třetí, ona odchází, on odchází, popřípadě oba a v lepším případě utíkají, mě už to prostě NUDÍ NUDÍ NUDÍ NUDÍ NUDÍ NUDÍ NUDÍ

negace frčí, tak asi už několik set let, lépe v tom vyznívá ironie života, co se týka oslovení, tak : Milé srdce, mé nejdražší srdéčno, má jediná, tepno srdeční nad všechny artérie milejší, nepatří k mému životnímu postoji :) a nejsem si jist, jestli takový zvěrstvo jako spaní v obýváku se dá tolerovat ... :-)

Jak zjištuji, stává se módou používat v tvorbě negoitivních protikladů (např. po stopách beznohých, křik ticha,bělost černé díry,přerostlý trpaslík, sám v davu). Je to sic na první čtení efektivní ,ale srdce neoslovující.Naštestí je to sen a v tom by se mohlo tolerovat ledasco.Například ,že jsem šel spát do obýváku.

Tak tohle.. se mi libilo.. mnohem vic nez ty plazici oci v kricici bolesti a jasminovem dymu..i kdyz ten krik ticha.. te nejak nenechava na pokoji..Jinak.. fajn..

Oslovila mě tvá básnička z veršů volných nepíšeš o dívkách svolných o snech píšeš, o hvězdách o lesku, co hvězdný prach rozdává snad na potkání kde ho hledat nevím ani .... :c))

ikdyž mě normálně takovýto "přeromantizovaný" (otázka názoru, pohledu atd.) moc nebaví, takhle se mi líbila...

naprostý souhlas s Merlem

Ahoj Aldarone, je to psaný citlivou rukou. Ukrývá to pár zajímavých obrázů. "Záleží jen na krůpěji rosy" - je mi blízké. Hned řádka pod tím svou stavbou trochu pokazila můj dojem. Stejně tak se mi líbí píseň červánků a vůně ibišků (už proto že ibišky voní jen svojí barvou) "S křídel času vysypali se zrnka písku" - také hezké! (až na to že jsou ta zrnka písku - tedy -vysypala se)...vlastně většina řádků ukrývá něco pěkného. Básně neveršované potřebují něco nosného uvnitř co by udrželo pozornost čitatele. Neříkám že je to dokonalé ale zvládl si vytvořit příjemné dílko a já si jej docela rád několikrát přečetl. Díky *šotek*

Souhlasím se šotkem, opravdu příjemná věc. A sama říkám: Četla jsem hodně věcí o konci a bolesti, ale nikdo to ještě nevyjádřil tak jako ty. Tak ........ něžně. Myslím, že si zasloužíš tip, protože mně se to moc líbilo.