Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKoloběh
26. 06. 2003
20
0
3470
Autor
Rowenna
Někdy se jenom hořce
směji výsměchům těch,
kteří loví zlaté mince v přívalech
vod a lámou zlaté a žluté řeky
do sloupců ke sčítání.
Vždyť každá řeka vždycky ucukne
od knihoven mrtvých mudrců, od jejich
zatuchlého stínu. Nevzdá se, nepovolí.
Ožívají kérky zlobnic
nezdárných divokých. A na krku
kdysi tak hedvábném, těžkne náhrdelník
napíchaný jak ostnatý drát z hřebíčku.
A to koření dávno vysypalo
do ztracena svou vůni. No,
to se někdy stane, že co nejvíc
vonělo, náhle zestárne. Ale
pro mě ještě vůně hřebíčku
aspoň trošičku zavane, když
se podívám na oblé bříško
své dcerky těhotné.
Swedish_Nigg
13. 11. 2003
Krásně jsi to napsal. :-)
A když jsem já chtěla takto obdobně, nepovedlo se mi to. :-)
K těm tvým portrétům. Já bych jenom opisovala. :-)
Swedish_Nigg
13. 11. 2003
Řeky valí své proudy
navzdory slovům, která
by ráda zaklela život
do strnulých norem.
Ty ale píšeš jako řeka-čaruješ se slovy a potvrzuješ myšlenku, že ryzí pro-mluva je vlastně jenom básnická. Ty smíš říci-já něco říkám. :-))
t*
...co nejvíc vonělo, náhle zestárne! Taky tě ráda čtu, tvé příběhy
a druhá sloka je už z tvé moudrosti!***
a mně se líbí nejvíc tohle:
Ožívají kérky zlobnic
nezdárných divokých. A na krku
kdysi tak hedvábném, těžkne náhrdelník
napíchaný jak ostnatý drát z hřebíčku.
proťapaná_teniska
18. 06. 2003
Vždyť každá řeka vždycky ucukne
od knihoven mrtvých mudrců, od jejich
zatuchlého stínu. Nevzdá se, nepovolí.