Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNesmířená
17. 06. 2003
18
0
3417
Autor
Beepee
Dohasíná den.
Všechno jak má být a já
jsem z toho smutná.
Řízek_avíz
04. 08. 2004
díky, japhy - zahřál jsi mě na básnické duši :)
všem vám děkuji za komentáře a kritiky! ...snad si jich na Písmáku užijeme ještě spousty...
jarda_sibrt
01. 07. 2003
:) ba ne, jen to zkoušej dál!
waldekke - děkuji, i já se dozvěděl novinky!
no, je to dobrý, ale značí se v tom jeden úhel pohledu.... ten druhej si myslím je : kdybychom žili každou minutu s otevřenýma očima, uvědoměle naplno, tak bychom snad večer nemuseli smutnit za skončeným dnem :))) ale fakt je, že mně taky ten život (i dny) přijde někdy děsně krátkej....
jestli jsem to teda pochopila správně, haiku líbí
tip*
Ne, houbicko, neni to o promarnenem case. Je to o chvilkove nespokojenosti s osudem. To, ze je zivot kratky, si nechavam na jindy ;)
...dekuji za tipik, to me hreje :)
úúúú... dobréééé
Když to vezmu podle mně známých pravidel, tak mi v prvním řádku mi chybí roční období. ale imho den je taky dobrý - časové období místo ročního... Možná dohasínání... rozpálený červnový den? Noooooooooooo... mám to :)
Vystihnutí okamžiku - JO! je to přesně ta krátká chvilka, kdy si člověk něco uvědomí... že něco se stalo nebo -zde - nestalo.
Všiml jsem si, že japonci dávají na konec 2.sloky "split-word", neco co oddělí 2 části. Mají na to svoje účelová slovíčka, v češtině bychom mohli myslím s úspěchem použít spojka odporovací, jako "neboť", "vždyť", "ale" a nebo taky prostě interpuknce - tečka ".", středník ";"
příklad:
Dohasíná den.
Všechno jak má být; a já
jsem z toho smutná.
Ale koneckonců - nemusíme brát všechny konvence doslovně, ne? :) Můj názor je že originál dělá často i ono vybočení zs pravidel :)
Hodně elánu do dalších kousků!!
pegasíku, mě se právě líbí, že bípí našla v české gramatice ten "split" jak píšeš, to kirenji. Prostě to pěkně funguje. Haiku se mají říkat nahlas--tam ta pauza "vyzní", ať už tam dáš středník nebo ne. Navrch, v japonštině se haiku píše do jedné řádky/sloupce, o lámání řádek to není ani o interpunkci. Musí to znít a ten zvuk, nebo spíš jeho deficit (pauza) zdramatizuje tu druhou myšlenku.
Jinak ta pauza je zřejmě až za slovem "já", nikoli před "a já". Totiž ono ten podmět "já" je vlastně nadbytečné, pouze dává důraz na podmět/činitele a pomáhá tu vytvořit pocit očekávání, co bude dál--stejně jako obvyklé dělící slovo v japonských haiku důraz "ya", který není úplně nepostradatelný.
Fakt je ale že, když už se kireji použije, mělo by rozdělovat skupinu sedmi slabik na tři a čtyři slabiky. Přesto se vyvedené kireji vidí tak zřídka, že si bípí zaslouží pochvalu.
W.
uf, tak tohle je vycerpavajici rozbor! Uuuzasne :) diky, lidicky, vidim, ze jsem toho o haiku skutecne vedela minimum ...to tusit, snad ji ani nezkusim... ;)