Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOcún ve váze zvadne
Autor
Rowenna
Někdy hlas ve mně umírá.
Slova vedou jen k neláskám.
Mám dlaně, mám řasy, cestičky
vedoucí k hlubinám. Mám náznak
hladových jezů s umrlčími křížky
po stranách. Někde v rovinách
mých křížů a závěrů se to pomníčky
jen hemží. Mám fialového poutníka.
Cloumá mi klikami k mým „nevěřím“.
Tvrdí, že cement k cestám neztvrdne.
Že pořád prašné cesty mezi poli. Chrpy,
které se modře třepí. Klikatý hádek divokých
potoků a řek. Losos, na potoční hladině.
Kočky, které si lížou bříško. Pěšinka
v poli pšenice. Rozkvetlá jabloň,
pod kterou spí malé dítě. Jak banálně
si tady maluješ, pořád dokola, bakchantko
mateřské orgie, do růžova malované.
A můj poutník, extravagantně fialově
smračený, se jen směje, a slibuje
jako leckterý muž, který sliboval dříve.
Že slovo, zatvrdlé ve mně, vydoluje.
Že dokud dech, potud báseň žije.
Ocún. Jed. Kam kráčíš, poezie?