Frida

Lze předpokládat, že do vydání autobiografie Fridy Kahlo „Intimní autoportrét“ nakladatelstvím Labyrint a uvedení filmu Frida do našich kin, bylo u nás známo jméno mexické malířky, tím méně její dílo, jen úzkému okruhu lidí. Shlédneme-li však film Frida poprvé, zjistíme jak nosné téma režisérku Julii Taymor oslovilo. Frida Kahlo neprožila rozhodně běžný život provázený obvyklými peripetiemi, ale život poznamenaný osobními prohrami, fatální nehodou v mládí a důsledky přemíry temperamentu i naivitou přímočaře jednající osobnosti.

      Rozdělíme-li děj filmu do několika formálně a obsahově uzavřených sekvencí, potom každá z nich je autonomní výpovědí o přerodu osobnosti hlavní protagonistky, kterou přesvědčivě ztvárnila Salma Hayek. Ta má k Fridě Kahlo osobní vztah, je sběratelkou uměleckých děl, vlastní několik jejích  obrazů, a také mnoho let usilovala o natočení životopisného filmu, který by veřejnosti představil Fridu Kahlo v její mnohotvářnosti.    Civilní projev Fridy v podání Salmy Hayek je protějškem intelektuálské společnosti mexických umělců a bonvivánů 20. – 50. let 20. stol., společnosti, která jí imponuje, a která je jí inspirací i katalyzátorem jejích osudových rozhodnutí. Prvoplánově  významné setkání s malířem Diegem Riverou, (kterého ve filmu představuje Alfred Molina), vyústí v dramatické manželství dvou, jak fyziognomií, tak povahou nesourodých osobností. Ve filmu je komentován jejich vztah jako soužití „slona s holubicí“. Partnerské neshody, rozchody a opětná setkávání jsou leitmotivem celého příběhu, kterým prolínají epizody milostných avantýr Diega i Fridy. Historizujícím momentem je milostné vzplanutí Fridy a Trockého, který prchá do Mexika před Stalinovým vlivem. Pohledy do mexické intelektuálské společnosti jsou mozaikou politických sporů o významu komunistického hnutí, sporů tak oblíbených v levicově zaměřené komunitě umělců, flirtujících s ultralevicovými názory, komunismem a anarchismem.

     Vedlejších rolí se ujali se stejnou přesvědčivostí jako hlavní představitelé známí, i u nás méně známí herci M. Maestro, A. Zapata, A. Usigli, D. Luna, G. Rush. Z těch známých pak Edward Norton, současný partner Salmy Hayek a v roli mexického malíře-monumentalisty Siqueirose Antonio Banderas. Siqueiros je snad jedním z mála mexických malířů, který vešel do povědomí české veřejnosti jako přestavitel levicově smýšlející latinskoamerické avantgardy 30.-40. let 20. stol.

     Obrazy, které maluje Frida Kahlo v průběhu své strastiplné životní dráhy, jsou stylizovaným zápisníkem epizod ze života autorky, který se jí stává po těžké autonehodě doslova martyriem. Její dílo by snad v kunsthistorii průměrně erudovaný Evropan zařadil spíše do oblasti inzitního, dříve spíše pejorativně chápaného naivního umění, ale její malby vycházejí, stejně jako u jejích uměleckých současníků, z tradic iberoamerické kultury.

     Výborná kamera Rodriga Prieta, hudba Elliota Goldenthala (je autorem hudby k filmům Vetřelec 3, Demolition Man, Titus Andronicus), střih, herecké výkony a v neposlední řadě exotické prostředí Mexika 30.-50. let minulého století vytváří z filmu Frida syntetické dílo, které možná vzbudí u někoho nevoli, u jiného nadšení, či prostor k diskusi, ale rozhodně neprojde našimi kiny bez povšimnutí. Frida právem patří k těm filmům, které by si  neměli filmoví gurmáni nechat ujít.