Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBlouznění
Autor
Honey
...
Kdopak mě měl rád,
a nebo kdo TO alespoň
kvůli mně RÁD předstíral
když slunce přivíralo víčka
a den střídala noc?
Kdo mě prováděl deštivou nocí
v šeru za úsvitu v plantáži?
S kýmpak a jak jsem
každý večer končívala…a kde vlastně?
V posteli jsem říci nechtěla…
Snad pouhý sen to byl,
co nenechal mě vstát a jít.
Viděla jsem muže v sedlech…
Kopejte si své hrobky,
černí rytíři na koních…
Od té doby nemám klidný spánek.
Každou noc a každým snem, aby bylo ráno,
přála bych si. Noci nejsou,
holka bláhová, vlídné na milimetr
jen otevři oči
a slzy vymaž.
Podívej se, už svítá…
Tak přestaň plakat
očima smaragdovýma
a nechej se hýčkat a obskakovat
slečnou spanilou
s úmysly nepříliš definovatelnými.
Uklidňovat tě bude tak dlouho
dokud nepochopíš, že…
Už není. Už nejsou pomněnky.
Procitáš!
Jeden po druhém se vytrácejí…
Však už ani nevíš kdo…
omyl
V očích se ti blýsklo...
Jdou si pro tebe…
Černí rytíři na koních…
Umělý kapky, stékaj mi po těle
… na řasy jedna vedle druhé…
doznívaj ve chvíli,
kdy jsem se znovu ve tmě,
sama začala bát...
Sama??
Vidím koně…
A nebo možná…
Možná…
Možná že by pohled do tvých očí nelhal,
že je láska definovatelná...