Petra zemřela a pár hodin později
- asi preklep - malo byť "o pár hodin"
inak fajn
*
nevidím tam nic hnusného :)
pokud je to fikce, račme kritizovat... s tím andělem je to trochu zdlouhavé (ať žije proškrtávání!), ale zábavné, zbytek je ze zásady patetický, ale poměrně slušně vyvážený... tak
Někdy potkáš anděla a někdy ho jen tak mineš a zahlédnešjeho křídla, když mizí za rohem. Jindy žije léta vedle tebe a probudí tě jeho světlo, až když odchází a někdy ho vůbec nepotkáš. Anděl je v každém z nás. Aspoň já si to myslím, protože kde jinde by se bralo to dobrý v tobě?
představ si, že chodíš jen tak městem, různými ulicemi, přes různá místa, všude kolem jsou prostorem rozprostření lidé, dívají se hledají..ale jen někteří hladí..tím, že dýchají. Když jdeš a cítíš, že se na tebe někdo dívá, je to skrze "ně" protože každý, ať chce nebo ne, má uvnitř ( byť toho nejmenšího anděla), schránka pro ty, co už nejsou, pro ty, kteří už nemohou sami dýchat...tak to dělají alespoň skrz nás a my je můžem vnímat, místy s nimi splývat. Jen někdy je lepší nevěřit tomu, nemyslet...a lidé, kteří tohle pomíjí, za to nemohou, protože ti malí, okřídlení jim sami nikdy nedovolí, aby je cítili..je jim tak lépe než aby myšlenky zcela ovládli vnímání a opírali se o něco tak abstraktního, jako jsou....andělé...ale miluju je, protože když už nic, tak alespoň víra je nádherná v každém okamžiku, že ta hedvábně průsvitná stvoření...jsou...
Tak proto....proto jsou andělé tak zalíbení hodní:)
představ si, že chodíš jen tak městem, různými ulicemi, přes různá místa, všude kolem jsou prostorem rozprostření lidé, dívají se hledají..ale jen někteří hladí..tím, že dýchají. Když jdeš a cítíš, že se na tebe někdo dívá, je to skrze "ně" protože každý, ať chce nebo ne, má uvnitř ( byť toho nejmenšího anděla), schránka pro ty, co už nejsou, pro ty, kteří už nemohou sami dýchat...tak to dělají alespoň skrz nás a my je můžem vnímat, místy s nimi splývat. Jen někdy je lepší nevěřit tomu, nemyslet...a lidé, kteří tohle pomíjí, za to nemohou, protože ti malí, okřídlení jim sami nikdy nedovolí, aby je cítili..je jim tak lépe než aby myšlenky zcela ovládli vnímání a opírali se o něco tak abstraktního, jako jsou....andělé...ale miluju je, protože když už nic, tak alespoň víra je nádherná v každém okamžiku, že ta hedvábně průsvitná stvoření...jsou...
Tak proto....proto jsou andělé tak zalíbení hodní:)
tak to asi nemas moc rada me... co nadelam... :)
ty nejsi anděl, ani jím být nemůžeš, možná jen pomyslným a to ještě bez tvého jakéhokoli zapřičinění:)
já mám ráda anděle, kteří jsou...hřejou a dýchají někde hodně hluboko uvnitř mě samotné...a taky ty, které čas od času mineš na ulici a polije tě horko v naprostém mrazu a přejde zima ve velkém parnu..to jsou asi oni. aspoň je krásné v to věřit:)
rozepis ten komentar, prosim, je to nadherne napsane....
mám ráda anděle..
mám je moc ráda
Tak - protože tady všem dosla slova a protože to neni (naštěstí) podle pravdy, můžu aspoň já něco říct...:-)
Dílko je celkem pěknej příběh - po pravdě - nedivím se Ti, že Ti z toho běhal mráz po zádech - brr...:-)
ALE - co tohle pěkný dílko kazí je nespisovnost - tohle si fakt zaslouží spisovnější formu - nespisovnost tomu ubírá na vážnosti - prostě mi to tam nesedí... (Taky sem psal nespisovně, ale - věř mi, že takovýhle textíky by měly bejt spisovný - viz mý "Světla noci" a pozdější tvorba :-))
Každopádně - pěkná myšlenka pro příběh, moc ošklivá myšlenka pro život a - nedivím se tý Tvý nejistoty co se týče tohohle dílka...
Upřímnej TIP + dík -> Terra za avi :-)
Ta nespisovnost mi prisla jako zlidsteni toho hnusu. Zamerne jsem tomu nedal uhlazeny kabat. Nezaslouzi si to. Jinak diky.
Přecejen mi to přijde jako dost křehkej příběh a - třeba takový "prej" v druhý strofje tam prostě nepatří - teda - aspoň podle mě :-)
Na mě to působí rušivym dojmem...:-)
Nevim nevim...
Já tohle nepsal ze špatné nálady, právě naopak. Náladu jsem měl skvělou... tohle mi ji pokazilo a hodně. Nesnáším tuhle hrůzu. Toť vše.
Btw už jsem něco od tebe četl, tak klídek :).
Mam radost, ze obsah tak zapusobil, ale ja to puvodne nechtel napsat. Posledni dobou jsem moc stastny na psani takovych hnusnych veci. Jenomze jsem to mel pres mesic v hlave, neco jako prokleti, porad se to objevovalo, nechtelo to zmizet. Neco me nutilo tuhle odpornost napsat.
Pri psani me opravdu strasne behal mraz po zadech, ale musel to napsat. Ted je to pryc, nemyslim na to. Asi to bude znit smesne, ale ulevilo se mi. Jako kdyby ze mne spadl nejaky neci zarmutek, ztrata...
Dekuji vsem, ale zaroven lituji.
Velice povedený, ale jak to na mě působí?...špína na bílých křídlech. Meluzína vzpomínek. Lavina výčitek... a taky tip
Lituji toho, ze jsem to napsal... ale sam nevim proc... hlopá vymluva, ale jinou nemam :(.
myslím, že není čeho litovat. Největší díla vznikají ze špatný nálady...já si například libuju v depresích, jen se podívej, co píšu...
Tou atmosférou mi to připomíná jednu písničku od skupiny Prúdy :-) a tip
I kdybych něco namítala, obsah mě lehce a rázně zastavil...*
me to pripomnelo Rilkovi Elegie a to myslim jako komentar staci..
a *jeste tip*