Výlet za elfy

Viděl jsem elfí krajinu,

uprostřed lesů tajemných

U posvátného menhiru,

slyšel jsem z dálky skřítků smích.

A do té noci kouzelné

zářivý oheň plápolal,

stíny a stromy tančily

a já jsem s nimi tancoval.

A zatím kouzla lesních skřítků

hloubily do mé kůže vrásky,

Zestárnul jsem tak o sto roků

a poznal kouzlo velké lásky.

Vím co je výbuch lidských srdcí,

znám dobře rozkoš těl,

I vězení zemských klecí,

 jež nikdy nikdo neviděl.

Viděl duhu měsíční, jež kolem luny zářila,

Slyšel jsem misku kouzelnou, jež do duše mi mluvila.

A bubny mocně vířící a také krásný flétny hlas,

Znějí v tom světě čarovném, kam se rád vracím zas a zas.

Seděl jsem v kruhu s čaroději,

u ohně pod skalou

a zpíval s nimi o naději,

již všichni dostanou.

Ten zpěv se nesl širou nocí a rozechvíval zem,