Klub starých obyčejů

no já mám rád starou hudbu, umění, kulturu a tradice, je to zajímavý, ale jakýkoliv ztotožňování ode mě nejde čekat:-) Jedna moje povídka je variace na jednu severskou baladu - není zdaleka ještě v optimální podobě, ale asi s ní ještě dlouho nehnu - číst už se ale dá:-)

synáček...velmi poučné...a přínosné...řekl bych...:o)

Líbí se mi klub... líbí se mi jeho zaměření... líbí se mi i diskuse pod ním... Nechci (a ani nebudu) s nikým polemizovat... řeknu jen svůj názor, k čemuž mě nakonec i "prolog" nahoře vybízí... Jsem totiž (stále pevněji) přesvědčen o tom, že mnoho věcí děláme (myslím tím dnešní lidstvo) špatně... anebo prostě jinak... rozhodně však ne v souladu s tím, co a jak bychom dělat měli… To, že systematicky ničíme obal naší planety, že měníme ovzduší… otravujeme řeky a světová moře… dokonce děláme již i smetiště ve volném (nám nejbližším vesmíru) že jsme dokázali již naprosto vyčerpat mnohé přirozené regulační mechanismy v přírodě v níž žijeme (a jako jediní ze všech živých tvorů se k ní chováme tak necitelně, že jí již mnohde dochází dech)… to nakonec všichni (tak nějak) trochu víme… Je to pochopitelně v rukou politiků a finančních magnátů… a obyčejný člověk v tom těžko něco zmůže. Můžeme sice bojkotovat potraviny, které obsahují takové chemikálie, které jsou na indexu, jenže ne každý takové seznamy má k dispozici… a výrobci jsou ti poslední, kdo by se snažili o to varovat své odběratele a doporučovat jim, které jejich výrobky nemají kupovat… Zdánlivě to vypadá, jakoby dnešní… moderní svět mohl nabídnout alespoň uklidňující alternativy… či dokonce něco jako záplaty pro všechny, kteří si myslí, že návrat k přírodě je tou nejsprávnější cestou… a tak se často mluví právě o lécích zachraňujících život, tedy antibiotikách… díky jejichž neexistenci umírali lidé na infekční nemoci, které my (běžně) dovedeme léčit. Není to však úplně férové… jelikož návrat k přírodě neznamená návrat do doby „temna“ v němž lidé (ještě) neměli antibiotika, ale neměli (již) ani vědomosti babek kořenářek a druidů a nežili v takovém prostředí a v takových podmínkách, jako jejich praprapředkové… takže museli umírat na běžné infekce… Máme přece nezčetné důkazy o tom, že lidé v dobách… do nichž bychom se vracet měli… žvýkali plesnivý chléb, aby byli zdraví (přestože nevěděli nic o infekcích a bakteriích)… dávaly nad vchody svých obydlí jmelí a to hlavně v období dnešních Vánoc, aby jim nemohli ublížit zlí duchové (a nevěděli pochopitelně o tom, že v této době dopadá na zemi zesílené kosmickém záření a jmelí dokáže jeho následky mírnit)… dávali si do bot listy kostivalu a pelyňku, aby nebyli tak unaveni na cestách (a přitom nevěděli nic o negativních geopatogenních zónách jimiž procházeli a o tom, že tyto rostliny je mohou účinně izolovat)… nosili zlato a stříbro (dokonce ještě dávno před tím, než existoval směnný obchod, takže to nebylo kvůli hromadění bohatství), aby byli zdraví (a přitom nevěděli nic o baktericidních účincích těžkých kovů)… kouřili, vykuřovali nemoci a měli ohniště jako běžnou součást svých obydlí a dávali mléko vždy do černých kuchyní, aby nezkyslo (aniž by věděli něco o baktericidním účinku kouře a o bakteriích vůbec)… a tak dále… a tak dále… takových příkladů je prostě mnoho… takže to, co dnešní moderní věda nabízí není vlastně nic jiného nežli jen přesné chemické názvosloví a technologie způsobu izolací z rostlin, nebo technologie výroby chemicky čistých syntetických podstat léků, které však od nepaměti lidé znali a používali, přestože nevěděli ani přesně proč a ani proti (skutečně) čemu… Takový důkazem je třeba česnek. Dnes sice chemie zná všechno, co česnek obsahuje, přesto však fytoterapie tu má stále navrch… a neexistuje dodnes synteticky vyrobený lék, který by dosahoval léčebných kvalit obyčejného přírodního česneku… který dostanete koupit za pár „haléřů“ na každé tržnici… anebo vypěstovat pod okny každého vesnického domku… Před žvýkáním plesnivého chleba však rozhodně varuji, protože dnešní chléb je jiný, než byl chléb našich praprapředků… Semena jsou chemicky ošetřena ještě před tím, než se dostávají do země, obilná pole jsou práškována, v sušičkách jsou chráněna proti plísním a jsou semleta takovým způsobem, že to, co bylo na zrnu podstatné, tak zmizí… prostě plíseň, která na dnešním chlebu bude, tak vyvolá spíše rakovinu vašich dětí a vnuků… nežli vám vyžene z těla bakterie… Což ovšem na druhou stranu i znamená, že (pouhopouhý) návrat zpět mnohdy již nebude ani (technicky) možný…

Ještě, že jsi Synáčku napsal, že před žvýkáním plesnivého chleba varuješ, docela mi zatrnulo... vzpomínám si na jeden případ snad téměř před třiceti lety, kdy plíseň Aspergillus Flavus pronikla do Sunaru a vyvolala rakovinu u kojenců...

Ano... právě o alfaltoxinu mluvím... je kancerogenní i pro potomstvo... byly popsány carcinomy dělohy u děvčátek, jejichž matky požily Aspergillus Flavus... na kontaminovaných burských oříškách... ale jak říkám, je to jen důkaz toho, jak zavřená máme vrátka pro cestu zpět...

Hoj, hoj, čím se zabívám já...? No občas tou nějakou láskou, ale když už tak pořádně aktivně :-)....a pak magií, dost mě to přitahuje, ať už jakékoli odvětví....ale černý se teda vyhýbám obloukem :-)

Psala jsem, že je to těžká otázka. Antibiotika zachraňují životy dnes a denně, na druhé straně jejich užíváním pomaličku polehoučku ztrácíme vlastní imunitu. Co by za to dala moje prababička, kdyby je měla - možná by tři z jejich sedmi dětí neumřely. My bychom je však měli užívat jen opravdu v nezbytných případech, dneska se často stane, že dítě zakašle a hned si vybere svou dávku antibiotik.

S obojím souhlasím...jen tvrdím, že moderní doba s sebou přináší i nové nemoci, na která ani antibiotika nestačí. Nic není tak snadné, či jednoduché, jak se to na první pohled zdá. Ke všemu je třeba přistupovat s rozumem. Ať žijou staré obyčeje:o)

Je tu několik otázek k zamyšlení a tohle téma se dá rozebírat z mnoha stran. Každý názor může vyvolat sáhodlouhou diskusi. Schopnosti, které byli našim předkům vlastní, ztrácíme každý den. A to, co by bylo pro ně nepředstavitelné, je pro nás běžné. Je to vůbec možné, zachovat si v dnešním přetechnizovaném světě i přírodní cítění? Je možné skloubit pokrok s tradicí? A ubírá se vůbec lidstvo správným směrem? Optimistické či deprimující úvahy? Zkusme se na všechno podívat i z jiné stránky. Nejde totiž jen o kultovní část historie našich předků, ale o jejich každodenní dřinu, kolikrát beznadějnou. Vždyť kolik lidí umřelo bez pomoci - a dneska stačí pár tablet antibiotik. ...opravdu těžká orázka...

Fakt dobré postřehy, Robinio, ale tím závěrem jsi mne zklamala...vidíš to trochu moc jdnoduše. Někdy ani celá lékárna nestačí, když podle doktorů je všechno v pořádku a ty se cítíš čím dál hůř. Není to přímo můj případ, ale dva takové případy jsou mi velice blízké, takže opravdu vím, o čem tady píšu.

Je to pohanství, čarodějnictví, historie a staré tradice, keltská i slovanská i jiné kultury, příroda také...A občas i ta láska ;-P (a ještě spousta dalších věcí, ale čas je příliš vzácný na to, abys ho marnil čtením toho dloooooooooooooooouhého seznamu, na který by to vydalo) ;-P

Opět se zamýšlím a po silném včerejšku jsem si naplno uvědomil, že milovat a obdivovat je k ničemu - to můžem v přírodě, zoo i v muzeu zkamenělin - myšlenka je opravdu moc fajn, ale - její prosazování není příliš radikální... Škoda :-) Mějte se tu všichni moc pěkně *

Myšlenka klubu je opravdu skvělá - rád se připojím :-) *

mě poslední dobou dost vzala keltská kultura.... asi to bude tím, že ji máme v krvi....... zatím toho moc nevím, ale budu se zajímat