Mrtvolně ponurý song pro manžela (tedy jako pro Kvíču Doudu)

.............. ..............................ou jee ...........................................................sem

Budliky! :-))*

to je síla!*

Zvlášť refrén je hustej! :-)*

:o) *

njn, tohle je vážně kovové...Asi po dlouhé době požiju smajlíka...a nebo radši ne.

Tak jako pěstní klín tvoji lebku drtí tak jako pod bucharem skotačí si děti tak jako že je teď z tebe vrah tak já TAK JÁ TAK JÁ ... na hřbitově chodím po lebkách

Kvičislavo, jsi fakt boží! :-))*

Doměnka autorky o jedinečnosti metalové cesty právě hustým lesem může u slabších povah vyvolat až záchvat psotníku. Proto by bylo namístě v prologu uvádět nenásilné varování ministra kultury o důsledcích metalové poezie na psychiku slabších, nebo začínajících kulturních jedinců. Jinak lze konstatovat, že toto dílo nepřekračuje autorčiny možnosti v rámci metalové tvorby a zkušeného čtenáře nijak nepřekvapí. Lze jej považovat za standardně dobré, v rámci možností metalu snad i jako jedno z lepších. Obzvláště chci upozornit na rýmy jmenovitě: vísky - pysky a dlátem - hnátem. Naopak, varuji před budlíky. Erudovaný rozbor jednotlivých slok vypracuji jen na základě osobního vyžádání.*

Mařko, já bych se za ten rozbor jednotlivých slok dost přimlouval! .-)

Bobísku, vydrž, čekám na vyjádření autorky. Teď záleží už jen na míře její úzko, či širokoprsosti..... Jen na ochutnávku pro Tebe první sloka: Přijela jsem z vísky bezzubými pysky mlaskám Vržu shnilým hnátem a tvou lebku dlátem laskám Autorka evidentně přijíždí do Prahy z dalekého venkova. Je tak odlišná od městského prototypu, že si tuto odlišnost ( pro ni evidentní handicap jak z verše jasně cítíme) bez pomoci kohokoliv ( nebo snad za pomoci svého budoucího manžela Doudy, ale to by byla spekulace) sama uvědomí. Dokonce až tak, že je nucena tuto skutečnost alegorizovat hned v prvním verši. Můžeme skoro s jistotou očekávat, že se tato odlišnost bude prolínat celým jejím dílem, budeme-li pozorně naslouchat. Bezzubými pysky: No a je to tady. Všichni Pražácí mají podle autorčina nevyřčeného uměleckého výrazu ozubené pysky, zatímco zdravá venkovská autorka má pysky dočista bezzubé! Nečekaně na výše zmiňovaný problém narážíme hned ve druhém verši. To je překvapivé a nikdo by to nečekal! To, že se s nimi ještě pokouší mlaskat, aby upozornila veřejnost na svojí zdravou venkovskou originalitu a aby všem zpupně a pyšně dávala na odiv jakési své pomyslné přednosti je pouhá básnická nadsázka a není nutné se pohoršovat. Snad se jen shovívavě pousmát, či večer počkat za rohem - ovšem jen v krajním případě, že to nevydýcháte! Vržu shnilým hnátem - zase nadsázka. Logicky lze o napadení hnátu hnilobou s úspěchem pochybovat. Nechci tady ventilovat fakt, že je básnířka lhářka, ale náklonnost k metalové hudbě, metalovému muži, metalové poezii jasně signalizuje útlý autorčin věk a s 90% pravděpodobností tím vylučuje hnilobný proces... A Tvou lebku dlátem - No, nedostatek citu, který si do své tvorby básnířka přináší z metalového prostředí je charakteristický. Ani fakt, že dlátem to doopravdy bolí, natož do hlavy, není pro autorku náležitě argumentativní a vytrvale si tím dlátem trvá na svém, s nadsázkou řečeno - až do první dírky. Laskám - Viz výše.

Mařka: Žádám erudovaný rozbor všech slok mé metalové písně, samozřejmě náležitě podžlucený. Děkuji.

Poznala ses, Jasná, že jo! Klidně si řekni, erudici? Ta mi teče i z uší...

Druhá sloka: Mrtvoly se blíží živým neublíží budlíky Mrtvoly se klátí mrtvá je tvá máti budliky Chachá, chtělo by se zvolat pozornému čtenáři, ale opak je pravdou! Živošišnost až pudovost druhého verše, kterým autorka mistrně svázala verš první do kozelce, divoce ničí a vynuluje pečlivě vybrané citoslovce budlíky. Umrtvení tímto obratem je však jen lokální. Celková anestezie postihuje čtenáře až s poledním slovem celé sloky, cituji" budlíky" . Zdálo by se na první pohled stejné, ale pozorný čtenář tuší naprosto odlišný význam. Pokládám si tuto kontrolní otázku: Pro koho je jeho maminka mrtvá??? Odpovědět si musí každý sám. Já nevim. Třetí sloka: Vylezu já znovu ze zašlýho rovu v noci Rozdráždím tě silně a zhoupnu se vilně v bocích Protože i autorce při vlastní tvorbě připadala tato báseň i přes závažnost sdělovaného obsahu již tak dost dlouhá, rozhodla se okořenit dílo erotickou třešní. Bohužel, jak vidno, třešně už neměli, tak koupila pecky. Naštěstí metalové poezii jsou pecky daleko bližší, než plody a erotično pojaté takovouto formou v kontextu dobře zapadne. A konečně poslední sloka: Vracíme se k pomyslnému refrénu. Volba právě této sloky za refrén jistě mnoho čtenářů překvapila. Částečně jsem se pokusila o vysvětlení již jednou. Je však na úvaze každého z čtenářů, zda přiloží právě této sloce ještě jiný, zatím nezjištěný význam. Otázka spočívá v tom, neměla li autorka v úmyslu obecenstvu skrýt jiný význam, či o něm ještě neuvažovala. Charakteristicky tajemná Kvičislava....

Kvičislávce: Prosba. V zhledem k tomu, že jsi patrně přesvědčena o jakési podžlucenosti, chci Tě tímto vyvést z omylu. Je to čisté nadšení, co mě vede ke kritičnosti právě Tvých děl. Je to nadšení s Tebou sdílené, je to zapálenost k Tvému muži, je to obdiv, který nechápu. Věř, že jsem upřimná a držím Ti všechny palce, tak prosím zapomeň, že bys někdy použila rým Mařka - fraška!

Píseň je skvělá, kritika Mařky však dosahuje ještě vyšších uměleckých hodnot! ;o)*

Kde by byla moje kritika bez Kvičislávky!

MUSIM SI PO DLOUHÝ DOBĚ ZATIPOVAT - JELIKOŽ TATO BÁSEN SPADÁ DO MÉ OBLÍBENÉ POEZIE, JSEM Z NÍ NADŠENÁ....

Samozřejmě bych taky ráda věděla, co bylo inspirací...:-)

svěží to hřbitovní metal... moc hezké, Tip