Tragédie v kapce vody

Umírá (tak tiše, jak tichá byla zaživa)
Umírá a neví proč k ní čas již není netečný
Kdo zastavil ten kolotoč? Kde je ten Pilát bezděčný?
Zde po mém boku, před mým zrakem lítost pozdní ukrývá
-
Co méně a co víc jí může ještě dát?!
Než kousek toho citu, který z lidí dělá lidi
Oběť svou milovat, k smrti za smrt stydět se a kát
Znám ho dobře, mám ho rád...a vím, že se teď stydí

 
Jen zvedl kámen, vidí střepů vodopád
Kde na sklo malovával silou dětských plic
Teď stojí bezradný a dechu nemá víc
Však ona ještě stále trochu ano
-
Což pak té tíhy z ramen nepozbude snad,
až obejme je klidem věčná Jistota?
Cožpak nám všem je jednou provždy dáno,
že bolest bude poslední i první z věcí života?!

 
"Platí za tvoje štěstí"...co odpovědět na to?
Slunce z Fortuny mne ten den pohledem svým hřálo
Při malých lidských bojích, v nichž o život jde vlastně jen dost málo
A ona teď...tak draze platí za to?!
-
Ne, netušil, jak krutou ránu dává mi s tou zvěstí
Jak zatěžko mi bude s tím se srozumět
Že každou chvílí někdo někde trpí jen pro moje malé štěstí
Skrz jehož lehký závoj zkouším nevidět,

jak na bolesti druhých stojí i můj svět