Teleporter

Můj první pokus na Písmákovi...

Výpočty souhlasily. Byl z toho celý pryč! Tak je přece jenom možné překonat rychlost světla. Sice ne fyzicky, ale jde to. Rychle nastavoval teleportační zařízení, které sestavil podle návodu z internetu a upravil podle svých potřeb. Zaměřil černou skříňku za zdí a připravil vše na urychlení fotonů. Přešel do druhé místnosti a spustil program pro detekci světelných záblesků, pak se vrátil zpět a začal fotony teleportovat...

I čtvrtý pokus byl úspěšný a Kamil mu hned volal ze sousední vesnice, že obdržel kompletní záznam. Zajel ke Kamilovi aby odvezl počítač. Samozřejmě mu o pokusu neřekl všechno. Prázdniny byly teprve v půlce a těšil se, až vše předvede ve fyzikální laboratoři a hlavně údiv profesora Macháčka. Bylo mu jasné, že tento objev změní podobu internetu a očekával, že dostane Nobelovu cenu a bude mít spoustu peněz. Zatímco vylepšoval přesnost zaměření, dostal další zajímavý nápad. Spustil na počítači program a zobrazil si model Galaxie. Spočítal s přesností na 50000 kilometrů přibližný střed galaxie a souřadnice převedl na celá čísla. Kam jinam by přece umístili komunikační bod, když ne do středu?

Výkon chladiče už nebyl dostačující a rozhodl se proto, že vysílání přeruší. Během čtyř hodin už podruhé. Podařilo se mu snížit rozptyl na 10000 kilometrů, ale přesto to bylo stále mnoho. Odpojil teleportační systém a šel zkontrolovat příjem. Stále nic. I když vysílal jenom 6 čísel - souřadnice kam vysílá a souřadnice kam odpovědět, bylo mu jasné, že jeho 2 dm velká stříňka nedokáže zachytit větší rozptyl než 1 dm. Zastavil program, který stále počítal měnící se souřadnice středu galaxie a jeho stříňky, i když už byl vysílač dávno vypnutý. "Tohle asi sám nezvládnu", řekl si v duchu a šel vysílač odpojit od napájení. Spotřeba elektřiny značně stoupla a rodiče by si toho mohli všimnout. Náhle však zapípal indikátor přenosu...

Po třech týdnech se mu konečně podařilo dešifrovat celou zprávu. Přišlo celkem téměř 5 MB ve třech kopiích. Základem zprávy byla změna souřadnice kam má vysílat na místo poblíž hvězdy v souhvězdí Lyra a také základy nějakého jazyka. Bylo to výhodné, neboť se snížila spotřeba a chlazení dokázalo teleportační vysílač udržet na dostatečně nízké provozní teplotě. Sestavování odpovědi mu zabralo pět dní. Uvedl do ní především kompletní internetové protokoly v co nejrozumnější číselné formě podobné jejich jazyku a všechno poslal na novou souřadnici. Následující den začaly přicházet již standardní TCP/IP požadavky, které přeposílal na modem.

Připojení na kolejní internetovou síť měl již hotovo. Propočítal nové souřadnice a poslal je. Za chvíli již přišla záplava požadavků. Spojení do internetu bylo vytíženo na 100%. Díval se jak roste limit odeslaných dat, který byl správou kolejí nastaven na 6 GB. Díval se také na požadavky, které mimozemšťané posílali do internetu. Posílali množství údajů do vyhledávačů, stahovali nejrůznější stránky, prostě dělali všechno možné. Už za půl hodiny se limit přiblížil 5,8 GB, když tu náhle přestal růst. Požadavky byly stále odesílány, ale ne do internetu. Překvapeně četl log požadavků. Mimozemšťané se nabourali a přemostili spojení přes kolejní server...

"Ale pane profesore, je to opravdu tak!", snažil se přesvědčit profesora Macháčka. "Myslel jsem si, že jsi poctivý student. Vymýšlet si nesmysly s mimozemšťany by mělo být pod úroveň vysokoškolského studenta!", odvětil zamračnený profesor. "Alespoň si přečtěte moji práci..", zkoušel to ještě. "Nemám teď čas, máme tu konferenci", přerušil jej profesor a zabouchl dveře. Naštvaně šel po schodech do druhého patra. Byl to již pátý den, kdy neměl nikdo čas. "Zatracená konference", říkal si v duchu. "Nazdar Milane!" "Ahoj Tomáši, jak se máš?", pozdravil spolužáka, s kterým se znal už ze střední. "Slyšel jsem, že tě prý vyhodili ze školy, protože jsi využíval kolejní internet pro komerční účely...", povídal jen tak mimochodem Milan. "Cože? Kdes to slyšel?", zděsil se. "Píší to na nástěnce studijního a taky..." Víc už neslyšel, neboť se rozběhl dolů po schodech...

Rozmrzele balil věci a připravoval se na odchod z kolejí. Odvolání bylo neúspěšné a profesoři se s ním již dál nemínili bavit. "Však já jim ještě ukážu", říkal si v duchu, když tu náhle někdo zaklepal na dveře. "Dále" odpověděl rozmrzele. K jeho překvapení vešel do dveří taxikář. "Bydlí tu někde Milan Peterka? Mám ho odvést na Černotínskou 12", zeptal se taxikář. "Jo, to jsem já, ale žádný odvoz jsem neobědnal!", bránil se Milan. "Tak to já nevím. Už je to zaplacené, takže jak chcete", pokrčil taxikář rameny. Bylo to dost podezřelé, ale nejspíš to bude jenom žert spolužáků, kteří si z něj ještě chtějí naposledy vystřelit. Aspoň to bude mít blíž na nádraží. Sbalil tedy ještě zbytek věcí a naložil je do taxíku.

Když přijeli na místo a vyložili všechny věci, přišel k němu nějaký chlap. "Vy jste Milan Peterka?", zeptal se. To už bylo nejvýše podezřelé. Když mu ukázal občanský průkaz, tak jej ten technik zavedl do blízké budovy. "Tak tady to máte. Nechali jsme to tak, jak to je, protože nevíme, co s tím. Zapojili jsme jenom optiku a spustili server...", popisoval technik situaci. Milan z toho byl celý pryč. V místnosti bylo supermoderní technické vybavení přesně pro jeho experiment, akorát v mnohem větším měřítku...

Po bezesné noci se mu podařilo konečně vše zprovoznit. Spustil systém a navázal kontakt na odpovídajícím způsobem upravené souřadnice. Chvíli na to již proudilo do internetu velké množství dat. Najednou mu přišla zpráva na mobilní telefon, že dostal nový email. Zobrazil zprávu, která obsahovala odkaz na proud videa. Spustil prohlížeč. Na monitoru se objevila hlava podivně vyhlížejícího tvora. "Děkujeme ti, že jsi opět zprovoznil spojení.", uslyšel v reproduktorech podivně umělý hlas. "Jistě máš spoustu otázek. Pošli své dotazy na tuto adresu.", pokračovala hlava tvora.

Takže se vše vysvětlilo. Během několika dní, kdy byla připojena k internetu se mimozemská civilizace naučila náš jazyk. Založila si bankovní účet, kde postupně nahromadila množství peněz. Za ty pak nakoupila potřebné vybavení a předem zaplatila taxi. "Vaše civilizace je v ohrožení. Znečišťování prostředí dosáhne již brzy kritické hranice. Ačkoli velvyslanci doletí k vaší planetě již za 30 let, rozhodli jsme se zatím navázat alespoň elektronickou komunikaci. Život je ve vesmíru vzácný a je nutné jej chránit.", vysvětloval obraz tvora. "Do té doby tě prosíme, abys nezveřejňoval svůj objev. Mohlo by to způsobit katastrofu."

Již od ranních hodin zažívala burza horečnou aktivitu. Akcie nové společnosti, která vstoupila na burzu před několika týdny stále lehce stoupaly, neboť tato společnost vydávala několik softwarových produktů týdně. Také jejich levná energie oslabovala konkurenci. Zisky společnosti byly až neuvěřitelně vysoké. Podnikatelé nevěřícně kroutili hlavami, když někdo zmínil, že je investují do zacelení ozónové díry, nebo vysazování pralesů. Pouze jediný člověk věděl, co se děje a připravoval se na příjezd skutečných majitelů firmy...

---