Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Joseph Heller: Gold za všechny peníze

24. 10. 2003
4
0
3413
Autor
Yossarian

Od doby, kdy jsem poprvé přečetl Hlavu XXII (Catch XXII), uplynulo již několik let.

Hellerovo nejslavnější dílo ve mně zanechalo již navždy nesmazatelnou stopu. Popisovat v tuto chvíli její kvality by bylo nošením dříví do lesa.

Další Josephovou knihou, na kterou jsem narazil (a přiznám se, že od přečtení Hlavy jsem další díla záměrně vyhledával kvůli jejich autorovi), bylo Bůh ví (God knows). Poněkud moderní zpracování Davidova příběhu na mě příliš velký dojem neudělalo. Zbytečně rozvleklé, místy (docela často) nesmyslně působící vyprávění jsem dočetl jen s velkým sebezapřením s ohledem na autora J!

   Nedávno se mi dostala do ruky další Hellerova práce, přibližně čtyřset stránkový román  Něco se stalo (Something happened). Příběh stárnoucího zaměstnance jakési blíže nespecifikované firmy, který po většinu knihy promlouvá v monologu o svém životě, nenávidí svou ženu a chce se s ní rozvést, nemá rád ani své děti a dokonce se touží zbavit svého nejmladšího, retardovaného Dereka, je pro čtenáře spíše utrpením od začátku až dokonce. Vlastní děj lze hledat jen velmi nesnadno, během celého vyprávění se vlastně „Nic pořádného nestalo“. Časté opakování situací, tak skvěle použité v Hlavě, zde působí poněkud nešťastně. A zatraceně nudně!

Proto se trochu divím, že když jsem při procházení obchodu s knihami narazil na další z knih z Hellerovy tvorby, ani na okamžik jsem nezaváhal, a Gold za všechny peníze (Good as gold) si okamžitě koupil.

  Přestože v odlišné době, a především na naprosto jiném místě, stejně chvílemi působí Gold za všechny peníze jako volné pokračování Hlavy XXII.

Příběh vysokoškolského židovského profesora Bruce Golda, který čas od času publikuje v časopisech svých přátel nějaký článek a chystá se napsat knihu  „ o židovské zkušenosti v Americe“, až ho jednoho dne osloví bývalý spolužák z univerzity, toho času člověk pracující v nejužším kruhu prezidenta USA, na první pohled mnoho podobného s legendární protiválečnou Hlavou moc nemá. Začtete-li se však pozorněji, s radostí zjistíte, že ony veleslavné absurdní dialogy, kterých je Hlava XXII plná, mají své místo i v Goldu. Je pravdou, že i tady lze nalézt hluchá místa, která by čtenář nejraději přeskočil, není jich však mnoho.

  Goldova rodina tráví veškerý čas vzájemným hašteřením se, Golda navzdory jeho vzdělání nebere nikdo vážně. Starší bratr Sid ho napadá při každé možné příležitosti, zrovna tak jeho starý tyranský otec, kterého se stále nedaří přestěhovat na letní byt na Floridu.

Gold je často v kontaktu se svým bývalým spolužákem Ralphem, který pracuje jako poradce prezidenta, a Goldovi slibuje vysoké postavení ve vládě. Tvrdí, že prezidenta okouzlily Goldovy články, není však jisté, zda je vůbec četl. Nádherná hellerovská komičnost a absurdita, při které čtenář chvílemi neví zda věřit tomu co čte, se naplno projevuje v rozhovorech mezi Brucem a Ralphem. To jsou ty části knihy, které nejvíce připomínají Hlavu XXII.

Gold se na Ralphovo doporučení chystá  rozvést, protože jeho manželka „není vhodná jeho budoucímu postavení“, nalézá si milenku z politicky významné rodiny.

Mezitím se Goldovi alespoň podle neustálých Ralphových tvrzení již podařilo získat vysoce postavené místo ve vládě, neustále je povyšován. Ralph mu dokonce nabídne, že si může vybrat mezi místem ministra zahraničí, ministra spravedlnosti, velvyslance u anglického dvora či šéfa CIA.

……… „Vlastně jsi to řekl,“ prohlásil Gold vyčítavě a doufal, že si Ralph povšiml jeho uraženého tónu. „Řekl jsi, že jsi si jistý, že mně můžeš získat jmenování ministrem zahraničí.“

„Ledaže bych nemohl, Bruci – vždycky to dodávám, abych lidi nepletl. V tvém případě vůbec neváhám říct, že je to jistá věc, ledaže by ovšem nebyla. Nevidím, jak bys o to místo mohl přijít, jakmile se oženíš s Andreou Conoverovou a projdeš lékařským přezkumem, ledaže bys mohl, ale to by bylo těžké, jestli to není snadné.“……

 

Gold za všechny peníze nelze než doporučit všem obdivovatelům Hlavy XXII.
Taky díky, tak jo, tvé přání je mi rozkazem - kecám dál (když se z toho usmíváš), (ale i dál to budu myslet naprosto vážně). Koukám, že jsme na tom podobně - jsme dva, co si nemají s kým pokecat o oblíbených knihách. Co s tím provedem??? Nějaké nápady, návrhy?? Jeden by tu byl - zkusil si už se vypovídat do vykotlané vrby??? No, není to sice tak úplně ono, ale lepší, než št'ouchnout palcem do voka. ;-D

Nazdar kolego! Co dodat... že Hlavu 22 zbožňuju a je to má úplně nejvíc nejoblíbenější kniha, už víš; že je Gold super, tak taky; tak co já ti mám vlastně povídat??? No típek ti dám, to je jasné, máš to fakt pěkně zpracované a píšeš o něčem, co miluju, takže to bez debat; škoda jen, že můžu dát jen jeden. Tak aspoň přispěju do mlýna sdělením své jedné z nejoblíbenějších částí Golda - myslím, že to bylo zrovna na tom ministerstvu, tuším Ralph(?) ho představoval ostatním s tím, že je to doktor Gold, načež všichni mu začali sdělovat své zdravotní problémy a ptát se ho na léčbu (to už jsem začala učurávat smíchy), až vykřikl, že je doktor filosofie (to už jsem měla pod sebou loužičku). Jé, ale to by bylo na dlóóóóuho, o této knize (a Hlavě a o Hellerovi vůbec) bych mohla povídat hodiny a hodiny, jenže si o tom nemám s kým popovídat, protože nikdo z mých přátel tu knihu nečetl, jenom, myslím mamka a strejda (a možná by ještě někdo našel), ale ti do toho nejsou tak zapálení, jako já, pro mě jsou to naprosto úžasné knihy, a vůbec, už moc kecám. Tak promiň. Tak já už radši jdu. ;-D

Yossarian
23. 07. 2004
Dát tip
kecáš, ale kecáš krásně, dělej to dál (usmívám se) díky za tvojí "kritiku", potěšila mě taky si často nemám s kým povídat o knížkách, ani já nemám moc kamarádů co by měli přečteno tolik co já

Kliďas
30. 03. 2004
Dát tip
Ty absurdní dialogy já úplně miluju....

annamarie
29. 12. 2003
Dát tip
Zajímavá recence, knížku si určitě přečtu

miii
05. 11. 2003
Dát tip
zajímavý.., zatímco já jsem naprosto uletěla na "Něco se stalo" i na "Bůh ví", tebe to nezaujalo Heller je opravdu fatální autor - i když to znám pouze z překladů...

Yossarian
05. 11. 2003
Dát tip
každýmu se líbí něco jinýho, no :)

Yossarian
28. 10. 2003
Dát tip
rádo se stalo, též děkuji, rozhodně Ti doporučuji Hlavu, je to to nejlepší co jsem kdy četl

Kytiii
26. 10. 2003
Dát tip
Ačkoli mám z celé literatury nejvíc ráda válečnou - a Lost Generation obzvlášť, tak Heller se mi do rukou ještě nedostal, ale po téhle recenzi jsi mě vcelku navnadil, takže už vím, po čem příště v knihovně sáhnu. Díky a tiiip

drfaust
25. 10. 2003
Dát tip
Nikoliv navzdory jeho vzdělání, ale kvůli jeho vzdělání:)) Pominul jsi jeden z nejzákladnějších rysů knihy a sice postavu Henryho Kissingera! Zcela narovinu se o ní Gold vyjadřuje jako o nejsměšnější figurce americké politiky... která za to má nakonec Nobelovu cenu (tu ale dostal asi až po napsání knihy)... Kissinger jako žid, který se modlí ke křesťanskému bohu. Vtipnost a absurdita jsou základní rysy Hellerovy knihy. Vřele ji všem, kteří nečetli, doporučuju. Tip dávám spíš za Hellera než za tvou recenzi.

Yossarian
25. 10. 2003
Dát tip
jsem rád že si se ozval, ano Kissingera jsem opomenul, avšak schválně, tak nějak o něm nebylo co napsat, autorovy formulace působí dost zmateně, já se nezaměřil na politickou stránku, nýbrž stylistickou a obsahovou tak nějak laicky, připomělo mi to Hlavu, toť vše

drfaust
25. 10. 2003
Dát tip
Ok.

Andulka
25. 10. 2003
Dát tip
Hlavu 22 jsem cetla, skvele dilo...a dik za recenzi na dalsi jeho dila...:-)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru