PRÁCE SE ČTENÁŘEM

Když mi – coby studentce gymnázia – nastal čas rozhodování ”co dál”, na celé čáře vyhrála knihovnická. Tedy Vyšší a střední odborná škola informačních a knihovnických služeb v Brně Řečkovicích. Díky kamarádce, která navštěvovala maturitní ročník zmíněné instituce, jsem v den otevřených dveří měla nejen možnost zhlédnout interiér budovy, ale také jsem se zúčastnila jedné vyučovací hodiny předmětu Práce se čtenářem. Ukázněně jsem usedla do poslední lavice u dveří, jsouc připravena – oproti svému tehdejšímu zvyku trávit co možná největší část vyučování čtením pod lavicí, v některých předmětech i drze na lavici – bedlivě dávat pozor. Jen co hodina začala, přišel mi dopis od jednoho studenta z poslední lavice u okna. No, dopis, jestli se tak dá říkat kusu toaletního papíru s lakonickým textem: ”Slečno, co jste zač?” a připojeným dodatkem “(comte et comtesse)”. Zvláštní. Ve škole, kde jsou výhradně vyučovanými cizími jazyky angličtina a němčina, to bylo přinejmenším pozoruhodné. Dále se naše konverzace vyvíjela následovně: “L’étudiante potentielle.” “C’est admirable.” “Mais je devrai beaucoup de chance. (L’examens sont trés difficiles.)” Následuje náhlé sklouznutí k rodné řeči: “O štěstí můžete mluvit, až se sem nedostanete.” “Myslíte? Proč?” “PROTOŽE MÁTE UŽ DÁVNO POD EIFELKOU TANČIT KANKÁN A NE SE S JAZYKEM (JAK JSTE SLYŠELA) KNĚŽEN A KNÍŽAT ZAHAZOVAT V ČISTĚ ANGLO – SASKY NASMĚROVANÝCH ŘEČKOVICÍCH. JINAK SBOHEM VERSAILLES ET MONTMARTRE A VÍTEJ STONEHENGSKÝ BALVANE A MNICHOVSKÁ BUŘTÁRNO.” Doufám, že se na mě za použití těchto řádků jejich autor nebude zlobit. Já mám ten nádherný vzkaz psaný originálním rukopisem schovaný dodnes. Myslím si, že právem zaujímá čestné místo mezi mými poklady.