Óda na WC

Óda na WC

Určitě to všichni znáte-ten pocit,kdy myslíte jen na to jedno (a není to sex),kdy neuvěřitelně toužíte po jedné malé místnůsce a její návštěvu byste nevyměnili za všechny katedrály světa.

Před časem jsem jela na dovolenou s mojí kamarádkou a ta má z celých čtrnácti dnů nejvíce zážitků spojených se záchody.Prozkoumala WC na nádražích,letištích,v letadle,na lodi,v každé restauraci,prostě všude.Ačkoli se většinou orientuje celkem špatně,při hledání WC byla cílevědomá,vytrvalá a rychlá.Pokud trpíte podobnými problémy,pak vám doporučuji,abyste se,pokud cestujete do ciziny,naučili kouzelnou větu:,,Kde je tady WC?" ve všech možných jazycích.(Když se pak někteří lidé chlubí,že dovedou říci ,,miluji tě,, například v šesti světových jazycích,můžete také přispěchat se svou troškou do mlýna.)

Totéž by měli učinit i cizinci než vyjedou k nám,neboť jsem jednou byla svědkem dramatické situace,kde jedna cizinka v obchodu s potravinami zoufale prosila o WC a prodavačka jí vytrvale cpala vejce...

Nejkrutější jsou ty chvíle,kdy se odněkud vracíte,připadá vám,že už ,,to,, nevydržíte ani vteřinu,konečně stojíte před domovními dveřmi a samozřejmě nemůžete najít klíče.Konečně je( v souladu se zákony schválnosti )lovíte ze dna tašky plné věcí,rozechvěle odemykáte a následuje poklus k výtahu,který vám ovšem ujede před nosem.Takže vybíháte těch vašich osm pater,vpadnete do svého bytu,na zem letí všechny tašky,rozrazíte dveře WC,rvete ze sebe věci a zasekne se vám zip na kalhotách...

To jsou přesně ty chvíle,kdy úsměv ztuhne i tomu největšímu optimistovi,chvíle,kdy vše ještě může dopadnout dobře,ale taky katastrofálně...

Takže jaké z toho všeho plyne poučení?Važme si záchodů a mějme je rádi,bez nich by to prostě nešlo!