Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTajemství tvého jména
31. 10. 2003
2
2
1419
Autor
Čáry
Jako vánek,který vítr nevrací
Jako lodyha,co se málo kymácí
Jako stéblo,jako stvol
Všechno se rozpadá kol a kol
A lidi,co si nevěří
Zas někdy bude příměří
A víra v poletující listí
Je to poslední,čím jsem si jistý
A okna bez průhledných skel
A dveře kterýma už neprojdem
Svíčka co už nehoří
Všechno se rozpadá
2 názory
základní mysšlenka je dost dobrám ale nedal si do toho nic ze sebe je to suchý
Čáry, možná zbytečně pesimistické, ale - bohužel - pravdivé. Ten poslední verš je jako rána mezi oči.
Playwithfire
12. 11. 2003
Opět musím použít slovo: "zvláštní" jakoby naplněné smutkem a nevírou. I takové dílka občas vznikají. Uhladit by to možná šlo. Ale mě se to líbí, protože je to takové "srdcové". Tip.
Ještě párkrát si to přečti a určitě příjdeš na místa kde to dost zadrhává. Třeba ta lodyha - to by šlo nahradit nějakým lepším slovem, ne?